Praha/Děti a mládež do osmnácti let už brzo nejspíš při návštěvě lékaře i při nákupu léků ušetří. Senátoři totiž včera schválili, že nebudou platit zdravotní regulační poplatky. Jejich plošné zrušení zamítli.
Autor: FILIP SUŠANKA
Zpátky do sněmovny putuje kompromisní návrh, který s koaličními partnery vyjednala ministryně Daniela Filipiová. Kromě dětí se dotkne také starých lidí. "U dětí a lidí starších pětašedesáti let snižuje roční maximální limit z pěti na dva a půl tisíce korun," vysvětlila Filipiová.
Nakonec dokázala přesvědčit také čtyřiasedmdesát senátorů včetně těch ze sociální demokracie. Ti nakonec zvedli ruku pro jen proto, že neprošel původní poslanecký návrh na plošné zrušení poplatků, a neuspěli ani s vlastní úpravou rušící platby také pro seniory a invalidní důchodce.
"Jde sice o krok správným směrem, ale pořád je to nedostatečné. Chybí výrazné osvobození starobních a invalidních důchodců. Ve sněmovně se proto pokusíme získat sto jedna hlasů pro původní návrh, tedy úplné zrušení poplatků," komentoval výsledek jednání stínový ministr zdravotnictví David Rath, který senátorům poslaneckou podobu zákona představoval.
S konečnou podobou není moc spokojený ani odvolaný šéf zdravotnického resortu Tomáš Julínek. "Zvyšování hranice na osmnáct let nepovažuji za rozumné. Dopad na zdravotnictví ale mne bude tak drastický, bude se pohybovat v řádu stovek milionů korun. Návrh ČSSD by zdravotnictví úplně destabilizoval a navíc připravil minimálně o deset miliard korun," tvrdí Julínek. Podle něj se opět zvýší počet studentů, kteří si budou k lékaři chodit pro omluvenky z písemek.
Definitivně o poplatcích rozhodnou poslanci ve sněmovně. Pro přehlasování senátorů potřebují 101 hlasů.
pátek 30. ledna 2009
PO OSMNÁCTIMĚSÍČNÍCH PŘÍPRAVÁCH MÁ ZDRAVOTNICKÉ ZAŘÍZENÍ CERTIFIKÁT
Jihlava/ Kde pacienti dostávají kvalitní a bezpečnou zdravotnickou péči? V kraji Vysočina je to jasné. Jistotu dodržování standardů, na které dohlíží Spojená akreditační komise, mají současní i budoucí pacienti ve čtyřech krajských nemocnicích z pěti.
Autor: MICHAL KOLAŘÍK
Jako další si akreditaci převzala i Nemocnice v Jihlavě. Slavnostního předání certifikátu do rukou ředitele Nemocnice Jihlava Jana Procházky přihlížel i hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek a početný tým lékařů a zaměstnanců nemocnice. Zástupce Spojené akreditační komise František Vlček, který certifikát předával, vysvětlil jeho význam. "Udělený certifikát dokládá, že nemocnice pacientům poskytuje kvalitní a bezpečnou péči, " řekl Vlček. Udělení certifikátu jihlavské nemocnici na tříleté období předcházelo osmnáctiměsíční úsilí personálu nemocnice. "Dokázali jste něco, co skutečně zasluhuje smeknutí klobouku. Začít v červenci 2007 a akreditovat v prosinci loňského roku je věc, na kterou můžete být hrdi, " pronesl hejtman Běhounek. Podle jeho slov trvá akreditování nemocnice ve lhůtě od tří měsíců do pěti let. "To, že příprava k udělení certifikátu trvala rok a půl, je jasný signál, že to není věc jednoduchá, znamená mimo jiné obrovskou změnu v myšlení všech zaměstnanců do budoucna, " je přesvědčený Vlček.
Profesionalita
Ten také Deníku vysvětlil, na co vše pracovníci komise při hodnocení kvality péče v nemocnici dohlíželi. "Obecně se dá říct, že se to týká veškeré činnosti nemocnice, která má vliv na výslednou kvalitu, a hlavně bezpečnost zdravotní péče, kterou nemocnice poskytuje. Ať už jde o podávání léků, hygienu prostředí, přípravu stravy i technické provozy nemocnice, " vysvětlil Vlček. Ředitel nemocnice Jiří Procházka dodal: "Je to vizitka kvality poskytované péče pro vyjednávání s pojišťovnami, doufáme, že do budoucna budou tyto kvality zohledněny v úhradách. Zásadní význam má certifikát i pro pacienty, ti mají v akreditované nemocnici lepší úroveň poskytování lékařské a léčebné péče, " řekl. K dnešnímu dni je v České republice akreditováno dvaatřicet zdravotnických zařízení. Akreditaci na Vysočině získaly čtyři nemocnice zřizované krajem, třebíčská na ni nedosáhla. Důvody jsou ale podle Vlčka interní záležitostí. O tom, jestli nemocnice dostane, nebo nedostane akreditaci, rozhoduje skupina lidí nezávisle na auditorech, kteří pouze sbírají informace v nemocnici. Spojená akreditační komise zahájila svoji činnost v roce 1998, v roce 2000 byla akreditována jako první třinecká nemocnice. V letošním roce už v některých nemocnicích probíhá třetí akreditační šetření, to znamená, že potřetí budou muset nemocnice, kterých se to týká, obhájit svůj certifikát.
MICHAL KOLAŘÍK
Autor: MICHAL KOLAŘÍK
Jako další si akreditaci převzala i Nemocnice v Jihlavě. Slavnostního předání certifikátu do rukou ředitele Nemocnice Jihlava Jana Procházky přihlížel i hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek a početný tým lékařů a zaměstnanců nemocnice. Zástupce Spojené akreditační komise František Vlček, který certifikát předával, vysvětlil jeho význam. "Udělený certifikát dokládá, že nemocnice pacientům poskytuje kvalitní a bezpečnou péči, " řekl Vlček. Udělení certifikátu jihlavské nemocnici na tříleté období předcházelo osmnáctiměsíční úsilí personálu nemocnice. "Dokázali jste něco, co skutečně zasluhuje smeknutí klobouku. Začít v červenci 2007 a akreditovat v prosinci loňského roku je věc, na kterou můžete být hrdi, " pronesl hejtman Běhounek. Podle jeho slov trvá akreditování nemocnice ve lhůtě od tří měsíců do pěti let. "To, že příprava k udělení certifikátu trvala rok a půl, je jasný signál, že to není věc jednoduchá, znamená mimo jiné obrovskou změnu v myšlení všech zaměstnanců do budoucna, " je přesvědčený Vlček.
Profesionalita
Ten také Deníku vysvětlil, na co vše pracovníci komise při hodnocení kvality péče v nemocnici dohlíželi. "Obecně se dá říct, že se to týká veškeré činnosti nemocnice, která má vliv na výslednou kvalitu, a hlavně bezpečnost zdravotní péče, kterou nemocnice poskytuje. Ať už jde o podávání léků, hygienu prostředí, přípravu stravy i technické provozy nemocnice, " vysvětlil Vlček. Ředitel nemocnice Jiří Procházka dodal: "Je to vizitka kvality poskytované péče pro vyjednávání s pojišťovnami, doufáme, že do budoucna budou tyto kvality zohledněny v úhradách. Zásadní význam má certifikát i pro pacienty, ti mají v akreditované nemocnici lepší úroveň poskytování lékařské a léčebné péče, " řekl. K dnešnímu dni je v České republice akreditováno dvaatřicet zdravotnických zařízení. Akreditaci na Vysočině získaly čtyři nemocnice zřizované krajem, třebíčská na ni nedosáhla. Důvody jsou ale podle Vlčka interní záležitostí. O tom, jestli nemocnice dostane, nebo nedostane akreditaci, rozhoduje skupina lidí nezávisle na auditorech, kteří pouze sbírají informace v nemocnici. Spojená akreditační komise zahájila svoji činnost v roce 1998, v roce 2000 byla akreditována jako první třinecká nemocnice. V letošním roce už v některých nemocnicích probíhá třetí akreditační šetření, to znamená, že potřetí budou muset nemocnice, kterých se to týká, obhájit svůj certifikát.
MICHAL KOLAŘÍK
BEZPEČNÁ NEMOCNICE? TOHO TITULU SE ZLODĚJ MONITORU NELEKL
Lapka vlezl do objektu přes balkon, napáchal škody asi za 8500 korun
Autor: JAROSLAV PACLÍK MICHAL KOLAŘÍK
Jihlava/ Získala druhé místo v soutěži Bezpečná nemocnice. Přesto se ukazuje, že ani tento titul není všemocný. Jihlavskou nemocnici navštívil v minulých dnech nezvaný host - zloděj. Do objektu se dostal přes balkonové dveře kanceláře, které vypáčil. Z místnosti si odnesl monitor, neupřesněnou sumu peněz a klíče. Celková škoda byla policisty vyčíslena na 8500 korun. Právě bezpečnost v nemocnicích - a to nejen z pohledu krádeží, ale zejména z pohledu pacientů na operačních sálech a na pokojích - byla tématem včerejší odborné konference v Jihlavě. Na ni se sjeli lékaři a sestry z celé republiky. "Účinným nástrojem proti krádežím jsou kamerové systémy. Ty máme zatím ve dvou nemocnicích - v Jihlavě a Havlíčkově Brodě. Dostanou je postupně i další nemocnice na Vysočině, " reagovala vedoucí krajského odboru sociálních věcí a zdravotnictví Věra Švarcová. "Kamery jsou na chodbách a v čekárnách. Nejsou na pokojích a na sálech, " doplnila krajská úřednice. Nahrávky se podle ní vyhodnocují. Ve věci bezpečnosti pacientů bude jinak letos na Vysočině opět doplněno přístrojové vybavení i jednorázové pomůcky, typicky třeba identifikační jmenovky pro pacienty. "Budeme také finančně motivovat personál za práci, kterou otázkám bezpečnosti nad rámec svých pracovních povinností věnují, " uvedla dále Věra Švarcová. Loni šla na bezpečnostní opatření i finanční motivaci zaměstnanců z krajského rozpočtu částka do 10 milionů korun, letos se zatím počítá s výdaji kolem pěti milionů korun. Nemocnice v Jihlavě se jinak včera prezentovala s projektem, kdy je postaráno více o bezpečnost lékařů. S léky pro onkologicky nemocné se pracuje na speciálním pracovišti v lékárně.
Foto - KONFERENCE. Odborný garant včerejší jihlavské konference na téma kvality práce a bezpečnosti v nemocnicích, lékař David Marx, mimo jiné uvedl, že stoprocentní bezpečí v nemocnici nikdy zajištěno nebude. Různými opatřeními se ale dají rizika minimalizovat. S nějakým problémem v nemocnici se podle Marxe - v evropském měřítku - setká každý desátý pacient.
Autor: JAROSLAV PACLÍK MICHAL KOLAŘÍK
Jihlava/ Získala druhé místo v soutěži Bezpečná nemocnice. Přesto se ukazuje, že ani tento titul není všemocný. Jihlavskou nemocnici navštívil v minulých dnech nezvaný host - zloděj. Do objektu se dostal přes balkonové dveře kanceláře, které vypáčil. Z místnosti si odnesl monitor, neupřesněnou sumu peněz a klíče. Celková škoda byla policisty vyčíslena na 8500 korun. Právě bezpečnost v nemocnicích - a to nejen z pohledu krádeží, ale zejména z pohledu pacientů na operačních sálech a na pokojích - byla tématem včerejší odborné konference v Jihlavě. Na ni se sjeli lékaři a sestry z celé republiky. "Účinným nástrojem proti krádežím jsou kamerové systémy. Ty máme zatím ve dvou nemocnicích - v Jihlavě a Havlíčkově Brodě. Dostanou je postupně i další nemocnice na Vysočině, " reagovala vedoucí krajského odboru sociálních věcí a zdravotnictví Věra Švarcová. "Kamery jsou na chodbách a v čekárnách. Nejsou na pokojích a na sálech, " doplnila krajská úřednice. Nahrávky se podle ní vyhodnocují. Ve věci bezpečnosti pacientů bude jinak letos na Vysočině opět doplněno přístrojové vybavení i jednorázové pomůcky, typicky třeba identifikační jmenovky pro pacienty. "Budeme také finančně motivovat personál za práci, kterou otázkám bezpečnosti nad rámec svých pracovních povinností věnují, " uvedla dále Věra Švarcová. Loni šla na bezpečnostní opatření i finanční motivaci zaměstnanců z krajského rozpočtu částka do 10 milionů korun, letos se zatím počítá s výdaji kolem pěti milionů korun. Nemocnice v Jihlavě se jinak včera prezentovala s projektem, kdy je postaráno více o bezpečnost lékařů. S léky pro onkologicky nemocné se pracuje na speciálním pracovišti v lékárně.
Foto - KONFERENCE. Odborný garant včerejší jihlavské konference na téma kvality práce a bezpečnosti v nemocnicích, lékař David Marx, mimo jiné uvedl, že stoprocentní bezpečí v nemocnici nikdy zajištěno nebude. Různými opatřeními se ale dají rizika minimalizovat. S nějakým problémem v nemocnici se podle Marxe - v evropském měřítku - setká každý desátý pacient.
pátek 23. ledna 2009
ÚTOČNÍKA PŘEMOHL SANITÁŘ Z CHIRURGIE
Nové Město na Moravě/Zřejmě nejvážnější případ napadení personálu v novoměstské nemocnici v posledních letech se stal bezmála přesně na den před rokem. Zdravotníci čelili dvaašedesátiletému pacientovi, který v ruce svíral nůž. Incident se odehrál v neděli 27. ledna 2008 na druhém oddělení interny. Pacient se se zbraní v ruce domáhal propuštění z nemocnice
Útočníkovi se tehdy postavil sanitář z chirurgického oddělení novoměstské nemocnice Radek Vaculík. S holýma rukama útočníka povalil na zem a držel.
Vyhrožoval: Všechny zabiji!
Bylo osm hodin večer. Pacienti na interním oddělení novoměstské nemocnice se pomalu chystali ke spánku. Všude vládlo ticho a klid. Tu neděli to ovšem byl klid před bouří. V půl deváté z pokoje vychází postarší muž a s nožem v ruce zaútočí na zdravotní personál. "Tvrdě se dožadoval navrácení svých věcí a propuštění z nemocniční péče. Sestry se jej snažily uklidnit, ale tím jen přilévaly olej do ohně," řekl před rokem Deníku sanitář Radek Vaculík. Jeho čas ale teprve měl přijít. Rozzuřený pacient nebyl ochotný přistoupit na jakýkoliv kompromis. Chodil po odděleních, křičel a ohrožoval nejen sestry, ale i pacienty. V tu chvíli právě přijel výtahem na oddělení dvaatřicetiletý sanitář z chirurgického oddělení Radek Vaculík. "Jakmile jsem otevřel dveře od výtahu, uviděl jsem pacienta, který na mne napřahoval nůž. Říkal jsem mu: Co to děláte? a on na mě začal strašně řvát a někde za ním křičely sestry: Pozor, má nůž!" popsal kritické vteřiny Radek Vaculík. "Snažil jsem se jej přesvědčit, aby nůž odložil. Ale on vůbec neposlouchal a vyhrožoval, že nás všechny zabije," dodal. Útočník pak odešel od výtahu k pokoji, ve kterém leželi pacienti po dialýze. Tam zůstal asi tři minuty, báli se jej pacienti i sestry. Sanitář Radek Vaculík se nakonec na útočníka vrhnul holýma rukama. "Podařilo se mi ho povalit na zem a chytnout za ruku, ve které svíral nůž. Nechtěl jej pustit, ale nakonec se mi přece jen podařilo mu nůž vzít," uvedl muž, který útočníka držel do příjezdu policistů.
HELENA ZELENÁ KŘÍŽOVÁ
Útočníkovi se tehdy postavil sanitář z chirurgického oddělení novoměstské nemocnice Radek Vaculík. S holýma rukama útočníka povalil na zem a držel.
Vyhrožoval: Všechny zabiji!
Bylo osm hodin večer. Pacienti na interním oddělení novoměstské nemocnice se pomalu chystali ke spánku. Všude vládlo ticho a klid. Tu neděli to ovšem byl klid před bouří. V půl deváté z pokoje vychází postarší muž a s nožem v ruce zaútočí na zdravotní personál. "Tvrdě se dožadoval navrácení svých věcí a propuštění z nemocniční péče. Sestry se jej snažily uklidnit, ale tím jen přilévaly olej do ohně," řekl před rokem Deníku sanitář Radek Vaculík. Jeho čas ale teprve měl přijít. Rozzuřený pacient nebyl ochotný přistoupit na jakýkoliv kompromis. Chodil po odděleních, křičel a ohrožoval nejen sestry, ale i pacienty. V tu chvíli právě přijel výtahem na oddělení dvaatřicetiletý sanitář z chirurgického oddělení Radek Vaculík. "Jakmile jsem otevřel dveře od výtahu, uviděl jsem pacienta, který na mne napřahoval nůž. Říkal jsem mu: Co to děláte? a on na mě začal strašně řvát a někde za ním křičely sestry: Pozor, má nůž!" popsal kritické vteřiny Radek Vaculík. "Snažil jsem se jej přesvědčit, aby nůž odložil. Ale on vůbec neposlouchal a vyhrožoval, že nás všechny zabije," dodal. Útočník pak odešel od výtahu k pokoji, ve kterém leželi pacienti po dialýze. Tam zůstal asi tři minuty, báli se jej pacienti i sestry. Sanitář Radek Vaculík se nakonec na útočníka vrhnul holýma rukama. "Podařilo se mi ho povalit na zem a chytnout za ruku, ve které svíral nůž. Nechtěl jej pustit, ale nakonec se mi přece jen podařilo mu nůž vzít," uvedl muž, který útočníka držel do příjezdu policistů.
HELENA ZELENÁ KŘÍŽOVÁ
ZDRAVOTNÍKŮM DĚLAJÍ STAROSTI LIDÉ S NADVÁHOU
Zdravotníkům, zejména pak sestrám v nemocnicích, dělají starosti lidé s nadváhou. Nejen, že právě oni patří k těm s největším počtem zdravotních obtíží a chorob, ale, když už na nemocničním lůžku skončí, je těžké s nimi pracovat. Někdy je to dokonce zcela nemožné, zjistíte, pokud si vyslechnete dnešní Otázky a odpovědi. Při jejich poslechu vás vítá Zuzana Kopuletá.
Moderátor: Zuzana KOPULETÁ
Hosté pořadu: Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno, Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno, Pavel JAROŠ; vedoucí radiologický laborant, Naďa KUKLÍNKOVÁ; tisková mluvčí brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Zdravotníkům, zejména pak sestrám v nemocnicích, dělají starosti lidé s nadváhou. Nejen, že právě oni patří k těm s největším počtem zdravotních obtíží a chorob, ale, když už na nemocničním lůžku skončí, je těžké s nimi pracovat. Někdy je to dokonce zcela nemožné, zjistíte, pokud si vyslechnete dnešní Otázky a odpovědi. Při jejich poslechu vás vítá Zuzana Kopuletá. Obezita je nazývána epidemií třetího tisíciletí. Nepřekvapí proto, že lidí s nadváhou, a to i nadváhou extrémní, stále přibývá. Nejvíce tím trpí zdravotní sestry, které je musí převlékat, mít, zvedat a podobně. Například Romana Eysseltová z Fakultní nemocnice Brno, která pracuje na chirurgii, k tomu dodává:
Host (Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno):
Musím říct, že jednou stránkou je komplikace hojení, která není jenom doménou sester, ale hlavně doménou lékařů, ale nám, právě jako sestrám, je to komplikací i při té ošetřovatelské péči, při polohování pacientů, při jejich aktivizaci, mobilizaci, pooperačním průběhu a tak dál.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Mnoha sestrám pak při jejich práci jde doslova o zdraví.
Host (Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno):
Ten pacient váží mnohdy dvakrát, až třikrát víc než sestra, někdy jsou sestřičky subtilní, váží padesát kilo a ta zátěž, kdy má na sebe to břemeno vzít, je nepoměrná a je tam zátěž na pohybový aparát.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno Anna Nesvatbová dokresluje situaci na příkladu extrémně silného pacienta.
Host (Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno):
Představme si pro příklad dvousetikilogramového pacienta. Takto těžký pacient samozřejmě je velmi náročný pro veškerý ošetřující personál, ať už se týká osobní hygieny, případně položení na lůžko, důležité je zmínit i transport, ať už je to ze zdravotního zařízení do druhého anebo vůbec převoz domů.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Dochází někdy dokonce i na situace, které, když už jsou šťastně vyřešené, vzbuzují úsměv.
Host (Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno):
Já si vybavuji ve své paměti minimálně jeden, kdy člověk nebo pacient s takto extrémní nadváhou, nebylo možné jej transportovat standardní sanitkou nebo sanitní přepravní službou a museli jsme použít rozměnějšího vozidla.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Sehnání rozměrnějšího vozidla naštěstí bylo schůdné. Horší je, když není možné vyšetřit pacienta, který bojuje se smrtelnou chorobou, přístrojem, který přesně napoví, jak dál jej léčit. Své o tom vědí v Masarykově onkologickém ústavu, kde vlastní počítačový tomograf s omezením do sto padesáti kilogramů. Pavel Jaroš, vedoucí radiologický laborant, přiznává, že čas od času prostě pacienta bez vyšetření zase musí odeslat pryč.
Host (Pavel JAROŠ; vedoucí radiologický laborant):
Přístroje samozřejmě jsou omezeny do určité maximální váhy, kterou je možné zatížit vyšetřovací stůl. Jedná se především o CT přístroje a o přístroje magnetické resonance. Každý výrobce určí samozřejmě podle své specifikace, jaká je maximální únosnost vyšetřovacího stolu. Další omezení potom je rozměrové, protože ta skříň z toho přístroje, která se nazývá "gantry", má v sobě otvor, do které ten pacient zajede. Ten otvor je samozřejmě také různě velký dle výrobku dané firmy. Obecně platí, že otvor v "gentry" pro CT přístroje je větší, je kolem sedmdesáti centimetrů a pro magnetickou resonanci ten prostor je velmi úzký, je to kolem padesáti, šedesáti centimetrů. Pokud ten pacient, jeho tělo je větší než ten daný průměr, tak nelze ho vyšetřit. Pokud je pacient těžší, než ten stůl vyšetřovací zvládne, tak samozřejmě nelze vyšetřit. Pokud ho vyšetřit nemůžeme, tak ho musíme odeslat. Co se s ním potom děje dál, to nemám tušení.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Jak se mně podařilo zjistit, může to naštěstí zkusit jinde, například ve Fakultní nemocnici Brno, potvrzuje její mluvčí Anna Nesvatbová.
Host (Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno):
Ve Fakultní nemocnici Brno disponujeme nejnovějším přístrojem CT, který má nosnost až dvou set kilogramů, a to znamená, nejtěžší pacient, kterého bychom měli být schopni vyšetřit, by mohl mít až dvě stě kilogramů. Je však vždy potřeba přihlížet k individuálnímu vzhledu a k individuálním rozměrům každého pacienta. Důležité také je říct, že starší CT mělo tuto nosnost pacientů o něco nižší.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Rekord mezi brněnskými nemocnicemi drží, a tedy ty nejsilnější v případě nutnosti vyšetření počítačovým tomografem může zachránit, Fakultní nemocnice u svaté Anny. Koupili CT, které se vypořádá až s dvě stě dvaceti sedmi kilogramy váhy pacienta. Podle mluvčí Nadi Kuklínkové i proto, že s lidmi s extrémní nadváhou tam mají asi nejvíce zkušeností.
Host (Naďa KUKLÍNKOVÁ; tisková mluvčí brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny):
My samozřejmě musíme počítat s tím, že zde mohou být pacienti s mimořádnou nadváhou, vzhledem k tomu, že máme i obezitologii v našich léčebných programech. V souvislosti s tím musíme pořizovat lůžka, která unesou vyšší váhu než ta běžná, stejně tak samozřejmě při nákupu některých přístrojů musíme s tou vyšší váhou počítat.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Z toho, co bylo řečeno, jednoznačně plyne, že tloušťka může být pořádným problémem nejen pro toho, kdo se k ní láskou k jídlu a nezdravým životním stylem dopracoval, ale také pro spoustu lidí, kteří pak takovému člověku mají pomáhat. O to víc zaráží, že na pobídku ke změně spousta z nich reaguje negativně, smutně podotýká zdravotní sestra Romana Eysseltová.
Host (Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno):
Vysvětlit pacientovi, že by měl zhubnout, je velmi těžké. U některých pacientů je opravdu těžké ho přimět, aby vůbec se do toho režimu zapojil a pro sebe něco udělal. Takže my se snažíme spolupracovat právě s nutričními terapeuty, pokud je to možné, ten pacient se k nám nějakým způsobem projeví, že má důvěru. Tak tyto pacienty posíláme právě k nutričním terapeutům, k další léčbě.
http://www.žena-in.cz/
Babi, já tě tady nenechám! (23.1.2009)
Umístit starou, sklerotickou babičku v LDN by možná bylo jednoduché, ale ani dobrá péče se nám potom nemusí zdát být dosti důstojná. Pokládala jsem za věc morální povinnosti se o ni postarat doma. Dobře, řeknete, jenže nám za to málem odebrali dítě...
Hlava pojídající klíče
Dokud bydlela babička v domě s pečovatelskou službou, která spočívala v tom, že dvakrát denně u ní zazvonila paní pečovatelka, jestli babička něco nepotřebuje, bylo to v pohodě. Měli jsme to kousek a chodili jsme k ní rádi. Byla to vlastně psina.
Babička trpěla roztomilou sklerózou, která se projevovala tím, že kupříkladu nabízela jogurty, na kterých bylo datum spotřeby loni, nebo předložila šunčičku ve zdravé lesní barvě.
Pak dlouze vyprávěla, jak jí po pokoji včera chodila hlava, která měla v hubě její klíče od bytu a nedala se chytit. Na prádle měla visačky se svým jménem a na skříních visací zámky. Pokud skříň otevřela, vykoukla cedulka s nápisem „Už zase mi kradeš utěrky, parchante?" Bylo to úsměvné.
Jen ovšem do té doby, než onu paní pečovatelku obvinila, že se se svým milencem chodí koupat do její vany a že babička se kvůli tomu nemůže ani umýt, a odmítala jí otevřít se slovy: „Jdi se koupat jinam, ty potvoro." Následovala cesta do LDN.
Já tě tady, babi, nenechám
Nerada bych z čehokoli obvinila personál léčebny, ale přišlo mi divné, že se babička během cca tří týdnů změnila z čiperné, leč lehce popletené osoby na bezduchého ležáka na plenách, který už nic nevypráví a během návštěvy se počůrá a čtyřikrát usne.
Pojala jsem podezření, že vedle prášků na tlak bere babička i léky, které nemusí a mají ji znehybnit. Bylo mi to líto. Hodně mi v životě s dědou dali a měla jsem pocit, že takovýhle konec jí z morálních důvodů dopřát nechci. Byla jsem hodně akční.
Přesun do domácí péče šel překvapivě rychle
Nikdo mi problémy nedělal a léčebna mi vyšla maximálně vstříc. Během dvou dnů jsem sehnala invalidní vozíček, dojednala s naším doktorem návštěvy a nechala si napsat pleny i prášky, které doporučila lékařka z LDN. Babička šupajdila do připravené postýlky v kuchyni, oddělené jak od obýváku, tak i od dětského pokoje. Johance bylo tou dobou sedm měsíců tuším. Byla jsem tedy celý den doma.
Humorné momenty, které nám babička připravovala s nebývalou aktivitou, by vydaly na pět článků. Lze říci, že jsem měla v tu dobu dvě malá děcka.
Spolu s panem doktorem jsme pomalu vysazovali megadávky Rohypnolu. Babička ožila. Pleny sice ještě zůstaly, což moc nevadilo, neb na doma jsem je dávala i Johaně. Ne, není to nic zlého, prostě v rámci úspory měly obě holky stejné, přičemž Johanka měla jednu plínu jako kombinézu, což jí na lezení doma úplně stačilo.
Zanedlouho lezla po bytě i babička. Tahanice o hračky a boj při rozdávání přesnídávky nebudu popisovat, ale byla to švanda. Babička měla jednodušší učení v tom, že byla větší. Naučila se tak otevírat dveře pokojů dřív, než Johanka, ale čile spolupracovaly.
Mám pro vás překvapení
Jsou to jen peníze, uklidňovala jsem se zničeně, když nám babička v dobré víře rozdělila dvoutisícovku na pět dílů, přičemž ještě každý lihovou fixou opatřila jménem.
„Mám pro vás překvapení," švitořila podávajíc nám útržky bankovky.
„A ještě něco z vkladní knížky." Vytrhané listy popsané částkami a jmény. Byly právě tři ráno.
„Za to mi řekni, kolik je tady těch puntíků," ukázala na kropenatý vzor povlaku na peřinu.
„Osm set dvacet sedm, babi, a spi už," zalhala jsem.
„A díky za překvapení, jsi moc hodná." Nemohla jsem jí zkazit radost.
Od té doby jsem ale babiččin důchod a všechny peníze zamykala zvlášť do šuplíku a povlaky volila čistě bílé.
Nehledáte babičku?
Babička nebývale prospívala. Asi tak stejně rychle jako Johanka se začala stavět podél nábytku, později se pouštěla a přešla celou místnost.
Když to shrnu, babička se z ležáka, kterému krutě předpovídali v LDN pár měsíců, stala za půl roku znovu chodící, čipernou, leč stále popletenou babičkou, jakou jsme znali dřív.
Mamka jí sehnala takové chodítko, kterého se člověk drží a ono s ním jezdí. To bylo bezvadné. S kočárkem a babičkou jsem chodila i na procházky. Pleny pomalu odbourávaly obě. Už je měly jen na noc.
Jak se babička stávala samostatnější, čím dál častěji nám ji sousedi přiváděli z okolí, kam vyrážela na válečné výpravy.
„Jestli hledáte babičku, tak šupajdí z kopce na Okrouhlík!"
Pořídili jsme branku na zamykání. Měla jsem radost, jak mi obě „děti" pěkně prospívají. U babičky to byl podle lékaře zázrak, u Johanky přirozený vývoj...
Buď přestárlá babička, nebo batole
Radost z pečovatelských úspěchů mi zkazila sociální pracovnice. Navštívila náš byt, zkoukla babiččino lůžko v kuchyni, poptala se, kde mám potraviny pro ni a pro Johanku, i co svačí a obědvá.
Prakticky jedly obě totéž v rámci stravitelnosti, neb jsem vyhodnotila, že babiččin žaludek bude stejně choulostivý jako zažívání malého děcka. Ani slovo o zásluhách, ani slovo o tom, že pečuji o babičku místo toho, abych ji někam odložila.
„Pokud babičku nedáte do péče jinam, odebereme vám batole. Hygienicky se to neslučuje. Vyberte si!" Nelžu, tohle vážně řekla.
Trochu jsme se pohádaly. Myslím, že jsem jí řekla něco o tom, že její chápání rodiny asi chápe jen ona. Také si vzpomínám, že co do srovnání, padla i nějaká drůbež. Nebylo mi to k ničemu, pochopitelně.
„Jestli mě dáte jinam, tak hned skočím z okna," pravila babička po té zprávě.
„Babičko, jsi v přízemí, to si maximálně zlámeš nohu," snažila jsem ji rozesmát.
„Tak já skočim dvakrát!"
Tahle hláška, mimochodem, přežila babičku dodnes a je v rodině velmi frekventovaná.
Zemřela statečně. V boji
Volit jsem musela. Bohužel. S pomocí maminky i obvodního pana doktora, který ochotně jezdil mimo ordinační hodiny a dokonce i o víkendu a který nám ohromně fandil, jsme babičce sehnali soukromý domov Na Dlážděnce. Přijali ji velmi vlídně. Způsob péče i program se nám líbil. Babičku jsme sem dávali plně soběstačnou.
Když jsem si ji brala z LDN, jen ležela, čůrala i kakala do plen, bylo zapotřebí ji krmit a jen spala. Na Dlážděnku jsme dávali starou paní o holi, která se sama dokázala najíst, dojít na toaletu a trochu zpomaleně, ale vcelku normálně myslela i komunikovala.
Byla to naše osobní výhra a dobrý pocit. Ale současně pocit křivdy a zklamání.
Naštěstí se babičce v domě líbilo.
Po půl roce si bojovně vyprovokovaná babička, ve snaze majznout jinou babičku holí po zádech, při tahanici o nanukový moučník na schodech zlomila krček.
V nemocnici zemřela na embolii.
„Nic si z toho nedělejte," komentoval to pan doktor.
„Udělali jste pro ni hrozně moc. Prodloužili jste jí život. Berte to tak, že nezemřela někde potupně pokakaná, ale statečně v boji," řekl.
Moderátor: Zuzana KOPULETÁ
Hosté pořadu: Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno, Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno, Pavel JAROŠ; vedoucí radiologický laborant, Naďa KUKLÍNKOVÁ; tisková mluvčí brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Zdravotníkům, zejména pak sestrám v nemocnicích, dělají starosti lidé s nadváhou. Nejen, že právě oni patří k těm s největším počtem zdravotních obtíží a chorob, ale, když už na nemocničním lůžku skončí, je těžké s nimi pracovat. Někdy je to dokonce zcela nemožné, zjistíte, pokud si vyslechnete dnešní Otázky a odpovědi. Při jejich poslechu vás vítá Zuzana Kopuletá. Obezita je nazývána epidemií třetího tisíciletí. Nepřekvapí proto, že lidí s nadváhou, a to i nadváhou extrémní, stále přibývá. Nejvíce tím trpí zdravotní sestry, které je musí převlékat, mít, zvedat a podobně. Například Romana Eysseltová z Fakultní nemocnice Brno, která pracuje na chirurgii, k tomu dodává:
Host (Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno):
Musím říct, že jednou stránkou je komplikace hojení, která není jenom doménou sester, ale hlavně doménou lékařů, ale nám, právě jako sestrám, je to komplikací i při té ošetřovatelské péči, při polohování pacientů, při jejich aktivizaci, mobilizaci, pooperačním průběhu a tak dál.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Mnoha sestrám pak při jejich práci jde doslova o zdraví.
Host (Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno):
Ten pacient váží mnohdy dvakrát, až třikrát víc než sestra, někdy jsou sestřičky subtilní, váží padesát kilo a ta zátěž, kdy má na sebe to břemeno vzít, je nepoměrná a je tam zátěž na pohybový aparát.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno Anna Nesvatbová dokresluje situaci na příkladu extrémně silného pacienta.
Host (Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno):
Představme si pro příklad dvousetikilogramového pacienta. Takto těžký pacient samozřejmě je velmi náročný pro veškerý ošetřující personál, ať už se týká osobní hygieny, případně položení na lůžko, důležité je zmínit i transport, ať už je to ze zdravotního zařízení do druhého anebo vůbec převoz domů.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Dochází někdy dokonce i na situace, které, když už jsou šťastně vyřešené, vzbuzují úsměv.
Host (Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno):
Já si vybavuji ve své paměti minimálně jeden, kdy člověk nebo pacient s takto extrémní nadváhou, nebylo možné jej transportovat standardní sanitkou nebo sanitní přepravní službou a museli jsme použít rozměnějšího vozidla.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Sehnání rozměrnějšího vozidla naštěstí bylo schůdné. Horší je, když není možné vyšetřit pacienta, který bojuje se smrtelnou chorobou, přístrojem, který přesně napoví, jak dál jej léčit. Své o tom vědí v Masarykově onkologickém ústavu, kde vlastní počítačový tomograf s omezením do sto padesáti kilogramů. Pavel Jaroš, vedoucí radiologický laborant, přiznává, že čas od času prostě pacienta bez vyšetření zase musí odeslat pryč.
Host (Pavel JAROŠ; vedoucí radiologický laborant):
Přístroje samozřejmě jsou omezeny do určité maximální váhy, kterou je možné zatížit vyšetřovací stůl. Jedná se především o CT přístroje a o přístroje magnetické resonance. Každý výrobce určí samozřejmě podle své specifikace, jaká je maximální únosnost vyšetřovacího stolu. Další omezení potom je rozměrové, protože ta skříň z toho přístroje, která se nazývá "gantry", má v sobě otvor, do které ten pacient zajede. Ten otvor je samozřejmě také různě velký dle výrobku dané firmy. Obecně platí, že otvor v "gentry" pro CT přístroje je větší, je kolem sedmdesáti centimetrů a pro magnetickou resonanci ten prostor je velmi úzký, je to kolem padesáti, šedesáti centimetrů. Pokud ten pacient, jeho tělo je větší než ten daný průměr, tak nelze ho vyšetřit. Pokud je pacient těžší, než ten stůl vyšetřovací zvládne, tak samozřejmě nelze vyšetřit. Pokud ho vyšetřit nemůžeme, tak ho musíme odeslat. Co se s ním potom děje dál, to nemám tušení.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Jak se mně podařilo zjistit, může to naštěstí zkusit jinde, například ve Fakultní nemocnici Brno, potvrzuje její mluvčí Anna Nesvatbová.
Host (Anna NESVATBOVÁ; tisková mluvčí Fakultní nemocnice Brno):
Ve Fakultní nemocnici Brno disponujeme nejnovějším přístrojem CT, který má nosnost až dvou set kilogramů, a to znamená, nejtěžší pacient, kterého bychom měli být schopni vyšetřit, by mohl mít až dvě stě kilogramů. Je však vždy potřeba přihlížet k individuálnímu vzhledu a k individuálním rozměrům každého pacienta. Důležité také je říct, že starší CT mělo tuto nosnost pacientů o něco nižší.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Rekord mezi brněnskými nemocnicemi drží, a tedy ty nejsilnější v případě nutnosti vyšetření počítačovým tomografem může zachránit, Fakultní nemocnice u svaté Anny. Koupili CT, které se vypořádá až s dvě stě dvaceti sedmi kilogramy váhy pacienta. Podle mluvčí Nadi Kuklínkové i proto, že s lidmi s extrémní nadváhou tam mají asi nejvíce zkušeností.
Host (Naďa KUKLÍNKOVÁ; tisková mluvčí brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny):
My samozřejmě musíme počítat s tím, že zde mohou být pacienti s mimořádnou nadváhou, vzhledem k tomu, že máme i obezitologii v našich léčebných programech. V souvislosti s tím musíme pořizovat lůžka, která unesou vyšší váhu než ta běžná, stejně tak samozřejmě při nákupu některých přístrojů musíme s tou vyšší váhou počítat.
Moderátor (Zuzana KOPULETÁ):
Z toho, co bylo řečeno, jednoznačně plyne, že tloušťka může být pořádným problémem nejen pro toho, kdo se k ní láskou k jídlu a nezdravým životním stylem dopracoval, ale také pro spoustu lidí, kteří pak takovému člověku mají pomáhat. O to víc zaráží, že na pobídku ke změně spousta z nich reaguje negativně, smutně podotýká zdravotní sestra Romana Eysseltová.
Host (Romana EYSSELTOVÁ; pracovnice z chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno):
Vysvětlit pacientovi, že by měl zhubnout, je velmi těžké. U některých pacientů je opravdu těžké ho přimět, aby vůbec se do toho režimu zapojil a pro sebe něco udělal. Takže my se snažíme spolupracovat právě s nutričními terapeuty, pokud je to možné, ten pacient se k nám nějakým způsobem projeví, že má důvěru. Tak tyto pacienty posíláme právě k nutričním terapeutům, k další léčbě.
http://www.žena-in.cz/
Babi, já tě tady nenechám! (23.1.2009)
Umístit starou, sklerotickou babičku v LDN by možná bylo jednoduché, ale ani dobrá péče se nám potom nemusí zdát být dosti důstojná. Pokládala jsem za věc morální povinnosti se o ni postarat doma. Dobře, řeknete, jenže nám za to málem odebrali dítě...
Hlava pojídající klíče
Dokud bydlela babička v domě s pečovatelskou službou, která spočívala v tom, že dvakrát denně u ní zazvonila paní pečovatelka, jestli babička něco nepotřebuje, bylo to v pohodě. Měli jsme to kousek a chodili jsme k ní rádi. Byla to vlastně psina.
Babička trpěla roztomilou sklerózou, která se projevovala tím, že kupříkladu nabízela jogurty, na kterých bylo datum spotřeby loni, nebo předložila šunčičku ve zdravé lesní barvě.
Pak dlouze vyprávěla, jak jí po pokoji včera chodila hlava, která měla v hubě její klíče od bytu a nedala se chytit. Na prádle měla visačky se svým jménem a na skříních visací zámky. Pokud skříň otevřela, vykoukla cedulka s nápisem „Už zase mi kradeš utěrky, parchante?" Bylo to úsměvné.
Jen ovšem do té doby, než onu paní pečovatelku obvinila, že se se svým milencem chodí koupat do její vany a že babička se kvůli tomu nemůže ani umýt, a odmítala jí otevřít se slovy: „Jdi se koupat jinam, ty potvoro." Následovala cesta do LDN.
Já tě tady, babi, nenechám
Nerada bych z čehokoli obvinila personál léčebny, ale přišlo mi divné, že se babička během cca tří týdnů změnila z čiperné, leč lehce popletené osoby na bezduchého ležáka na plenách, který už nic nevypráví a během návštěvy se počůrá a čtyřikrát usne.
Pojala jsem podezření, že vedle prášků na tlak bere babička i léky, které nemusí a mají ji znehybnit. Bylo mi to líto. Hodně mi v životě s dědou dali a měla jsem pocit, že takovýhle konec jí z morálních důvodů dopřát nechci. Byla jsem hodně akční.
Přesun do domácí péče šel překvapivě rychle
Nikdo mi problémy nedělal a léčebna mi vyšla maximálně vstříc. Během dvou dnů jsem sehnala invalidní vozíček, dojednala s naším doktorem návštěvy a nechala si napsat pleny i prášky, které doporučila lékařka z LDN. Babička šupajdila do připravené postýlky v kuchyni, oddělené jak od obýváku, tak i od dětského pokoje. Johance bylo tou dobou sedm měsíců tuším. Byla jsem tedy celý den doma.
Humorné momenty, které nám babička připravovala s nebývalou aktivitou, by vydaly na pět článků. Lze říci, že jsem měla v tu dobu dvě malá děcka.
Spolu s panem doktorem jsme pomalu vysazovali megadávky Rohypnolu. Babička ožila. Pleny sice ještě zůstaly, což moc nevadilo, neb na doma jsem je dávala i Johaně. Ne, není to nic zlého, prostě v rámci úspory měly obě holky stejné, přičemž Johanka měla jednu plínu jako kombinézu, což jí na lezení doma úplně stačilo.
Zanedlouho lezla po bytě i babička. Tahanice o hračky a boj při rozdávání přesnídávky nebudu popisovat, ale byla to švanda. Babička měla jednodušší učení v tom, že byla větší. Naučila se tak otevírat dveře pokojů dřív, než Johanka, ale čile spolupracovaly.
Mám pro vás překvapení
Jsou to jen peníze, uklidňovala jsem se zničeně, když nám babička v dobré víře rozdělila dvoutisícovku na pět dílů, přičemž ještě každý lihovou fixou opatřila jménem.
„Mám pro vás překvapení," švitořila podávajíc nám útržky bankovky.
„A ještě něco z vkladní knížky." Vytrhané listy popsané částkami a jmény. Byly právě tři ráno.
„Za to mi řekni, kolik je tady těch puntíků," ukázala na kropenatý vzor povlaku na peřinu.
„Osm set dvacet sedm, babi, a spi už," zalhala jsem.
„A díky za překvapení, jsi moc hodná." Nemohla jsem jí zkazit radost.
Od té doby jsem ale babiččin důchod a všechny peníze zamykala zvlášť do šuplíku a povlaky volila čistě bílé.
Nehledáte babičku?
Babička nebývale prospívala. Asi tak stejně rychle jako Johanka se začala stavět podél nábytku, později se pouštěla a přešla celou místnost.
Když to shrnu, babička se z ležáka, kterému krutě předpovídali v LDN pár měsíců, stala za půl roku znovu chodící, čipernou, leč stále popletenou babičkou, jakou jsme znali dřív.
Mamka jí sehnala takové chodítko, kterého se člověk drží a ono s ním jezdí. To bylo bezvadné. S kočárkem a babičkou jsem chodila i na procházky. Pleny pomalu odbourávaly obě. Už je měly jen na noc.
Jak se babička stávala samostatnější, čím dál častěji nám ji sousedi přiváděli z okolí, kam vyrážela na válečné výpravy.
„Jestli hledáte babičku, tak šupajdí z kopce na Okrouhlík!"
Pořídili jsme branku na zamykání. Měla jsem radost, jak mi obě „děti" pěkně prospívají. U babičky to byl podle lékaře zázrak, u Johanky přirozený vývoj...
Buď přestárlá babička, nebo batole
Radost z pečovatelských úspěchů mi zkazila sociální pracovnice. Navštívila náš byt, zkoukla babiččino lůžko v kuchyni, poptala se, kde mám potraviny pro ni a pro Johanku, i co svačí a obědvá.
Prakticky jedly obě totéž v rámci stravitelnosti, neb jsem vyhodnotila, že babiččin žaludek bude stejně choulostivý jako zažívání malého děcka. Ani slovo o zásluhách, ani slovo o tom, že pečuji o babičku místo toho, abych ji někam odložila.
„Pokud babičku nedáte do péče jinam, odebereme vám batole. Hygienicky se to neslučuje. Vyberte si!" Nelžu, tohle vážně řekla.
Trochu jsme se pohádaly. Myslím, že jsem jí řekla něco o tom, že její chápání rodiny asi chápe jen ona. Také si vzpomínám, že co do srovnání, padla i nějaká drůbež. Nebylo mi to k ničemu, pochopitelně.
„Jestli mě dáte jinam, tak hned skočím z okna," pravila babička po té zprávě.
„Babičko, jsi v přízemí, to si maximálně zlámeš nohu," snažila jsem ji rozesmát.
„Tak já skočim dvakrát!"
Tahle hláška, mimochodem, přežila babičku dodnes a je v rodině velmi frekventovaná.
Zemřela statečně. V boji
Volit jsem musela. Bohužel. S pomocí maminky i obvodního pana doktora, který ochotně jezdil mimo ordinační hodiny a dokonce i o víkendu a který nám ohromně fandil, jsme babičce sehnali soukromý domov Na Dlážděnce. Přijali ji velmi vlídně. Způsob péče i program se nám líbil. Babičku jsme sem dávali plně soběstačnou.
Když jsem si ji brala z LDN, jen ležela, čůrala i kakala do plen, bylo zapotřebí ji krmit a jen spala. Na Dlážděnku jsme dávali starou paní o holi, která se sama dokázala najíst, dojít na toaletu a trochu zpomaleně, ale vcelku normálně myslela i komunikovala.
Byla to naše osobní výhra a dobrý pocit. Ale současně pocit křivdy a zklamání.
Naštěstí se babičce v domě líbilo.
Po půl roce si bojovně vyprovokovaná babička, ve snaze majznout jinou babičku holí po zádech, při tahanici o nanukový moučník na schodech zlomila krček.
V nemocnici zemřela na embolii.
„Nic si z toho nedělejte," komentoval to pan doktor.
„Udělali jste pro ni hrozně moc. Prodloužili jste jí život. Berte to tak, že nezemřela někde potupně pokakaná, ale statečně v boji," řekl.
JEDEN PACIENT HROZIL BOMBOU, DRUHÝ DEMOLOVAL ZÁCHYTKU
Brno/ Pacienti psychiatrické léčebny v brněnských Černovicích potrápili v pondělí po osmé večer policii i strážníky. Zatímco jeden vyhrožoval vyhozením hlavního vlakového nádraží v Brně do povětří, druhý měl abstinenční příznaky a začal demolovat záchytnou stanici.
Uložení dvou bomb oznámil psychicky nemocný muž na linku 158. "Jedna měla být na záchodech, druhá někde v kolejišti. Obě prý měly odpočítávání, které bylo nařízeno na třicet minut, " upřesnila brněnská policejní mluvčí Andrea Procházková. Policisté anonymního teroristu dlouho hledat nemuseli. Na pultě operačních důstojníků policie se totiž objevilo také číslo, z něhož volal. Mobilní telefon poté zaměřili a zjistili, že jde o člověka z psychiatrie. Policisté tak nemuseli omezit provoz vlaků, jen na chvíli evakuovali toalety. Abstinenční příznaky a touha po dávce pervitinu zase zatemnily rozum sedmadvacetiletému narkomanovi. Mladík dostal záchvat a zaútočil na zdravotníky a personál záchytky. A protože začal demolovat i zařízení ústavu, museli ho zklidnit strážníci z Jednotky operativního zásahu.
Uložení dvou bomb oznámil psychicky nemocný muž na linku 158. "Jedna měla být na záchodech, druhá někde v kolejišti. Obě prý měly odpočítávání, které bylo nařízeno na třicet minut, " upřesnila brněnská policejní mluvčí Andrea Procházková. Policisté anonymního teroristu dlouho hledat nemuseli. Na pultě operačních důstojníků policie se totiž objevilo také číslo, z něhož volal. Mobilní telefon poté zaměřili a zjistili, že jde o člověka z psychiatrie. Policisté tak nemuseli omezit provoz vlaků, jen na chvíli evakuovali toalety. Abstinenční příznaky a touha po dávce pervitinu zase zatemnily rozum sedmadvacetiletému narkomanovi. Mladík dostal záchvat a zaútočil na zdravotníky a personál záchytky. A protože začal demolovat i zařízení ústavu, museli ho zklidnit strážníci z Jednotky operativního zásahu.
pátek 16. ledna 2009
ČAS NEJEN LÉKAŘE, ALE I PACIENTA JE DRAHÝ
ŘEDITEL VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY MUDr. PAVEL HORÁK odpovídá:
* * Pane řediteli, kolik má Všeobecná zdravotní pojišťovna nyní na kontě přebytek peněz a co s nimi udělá?
Přebytek peněz nemáme. Na kontě je asi 12 miliard. Náš měsíční obrat je zhruba tato částka, takže jsou to peníze na měsíc provozu. Máme tedy na kontě tolik peněz, kolik potřebujeme na své závazky před lhůtou splatnosti lékařům.
* * Čili je to známka vyrovnaného hospodaření?
Ano. Peníze, které máme, budou stačit na úhradu zdravotní péče.
* * Jak se projeví ekonomická krize ve zdravotní péči či spíše na jejím hrazení?
Určitě dojde ke snížení zaměstnanosti. To pro nás znamená ztrátu příjmů. Příjmy obyvatel se nebudou vyvíjet tak, jak původně předpokládala ekonomická prognóza ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí, která byla podkladem pro sestavení našeho zdravotně pojistného plánu. Počítáme tedy s výpadkem příjmů, respektive příjmy nebudou růst tak, jak prognózy z minulého roku ukazovaly.
* * Jaký byl předpoklad příjmů a jaká bude reálná situace?
Zdravotně pojistný plán pro rok 2009 předpokládal celkové příjmy ve výši 147,5 mld. Kč. Zvýšení nezaměstnanosti o např. jedno procento znamená výpadek příjmů o 600 miliónů Kč, nižší předpokládaný růst příjmů obyvatel o osm procent znamená při snížení o jedno procento výpadek 850 mil. Kč. Podle současných makroekonomických prognóz na rok 2009 a našich znalostí odhadujeme, že příjmy oproti předpokladu pro rok 2009 budou nižší o přibližně 4 až 5 miliard Kč.
* * Může se to promítnout do kvality péče?
Díky rezervám, které máme na účtu, ne. Máme dost peněz na to, abychom náklady na zdravotní péči v předpokládané výši pokryli.
* * Občané spolu se zaměstnavateli platí zdravotní daň ve výši 13,5 procenta z platu pojištěnce. Náklady na zdravotní péči ale rostou. Nemělo by toto procento být vyšší?
Podle mne je špatně, že jde vlastně o zdravotní daň. Těch 13,5 procenta vzniklo na začátku zavádění systému zdravotního pojištění. Od té doby se pro nás moc nezměnilo. V absolutních částkách, vzhledem k růstu příjmů občanů, se vybírá rok od roku více peněz. Na začátku systému to bylo 42 mld. Kč, v roce 2008 je to 209 mld. a letos by to mělo být 214 mld. Ale výběr pojistného a stanovení procenta odvodů nejsou ve vztahu k tomu, co se za tuto částku má pořídit. Pokud je systém v deficitu, stát peníze navyšuje, je-li v přebytku, je spíš tendence ke snižování. Lepší by bylo, kdyby šlo o skutečné pojištění, samozřejmě nikoli komerční, ale tzv. zdravotně-sociální v evropském smyslu slova - tedy pojištění ne jednotlivce, ale populace.
* * A to znamená co?
To znamená, že bychom vycházeli z nákladové stránky. Například: ví se, jaké je riziko výskytu určitých chorob a kolik stojí jejich vyléčení. A z toho by se pak spočítalo odváděné pojistné. Tím by šlo o přímý vztah mezi příjmy a výdaji pojišťovny. Takový systém by pak nemohl být v deficitu, vytvořil by prostředí pro reálné ceny a pro konkurenci kvalitou.
* * Vytkli jste si pro letošní rok nějaké krédo, jakou chcete být zdravotní pojišťovnou?
Máme 6,5 miliónu klientů. Chceme být otevřenou, dynamickou zdravotní pojišťovnou, která zajistí veškerou péči pro své klienty na vysoké úrovni, odpovídající poznatkům lékařské vědy. K tomu letos máme přibližně 140 miliard korun.
* * A bude to stačit?
Při rozumném hospodaření a šetření na místech, kde to možné je, by to stačit mělo.
* * Když jste nastupoval do pojišťovny, byla situace ve financování stejně dobrá, jako je nyní?
Ne. Tehdy VZP měla 10 miliard korun dluhů, dnes má 12 miliard plus. Podařilo se nám náklady udržet pod kontrolou v situaci, kdy ekonomika rostla a rostly nám příjmy. I stát dal více peněz za své pojištěnce, kterých máme přes tři milióny, tedy hlavně děti a důchodce.
* * Česku se rodí stále více dětí. Kolik za ně vaše pojišťovna dala?
Úhrada této péče má dvě složky: úhradu za zdravotní péči poskytnutou rodičce a dále úhradu zdravotní péče poskytnuté novorozenci, příp. novorozencům. Loni v závěru roku jsme navýšili úhrady za porody o cca 250 miliónů korun. Jestliže v roce 2007 jsme za porody a novorozence vydali 1,75 miliardy korun, za loňský rok to budou zhruba dvě miliardy a podobný vývojový trend plánujeme i pro letošní rok. Úhrada této péče probíhá výkonově balíčkovou formou a není součástí paušální úhrady. Tím dostatečně kompenzujeme nemocnicím jejich výdaje v této oblasti. Cílem VZP je nastavit našim partnerům na straně poskytovatelů zdravotní péče optimální podmínky pro to, aby mohli našim (budoucím) maminkám a novorozencům zajistit a poskytnout tu nejlepší a nejkvalitnější péči.
* * Zavedli jste nový program kvalitní péče Akord. Co to znamená?
Chceme zaručit pacientovi poskytnutí správné péče ve správném čase, na správném místě a správným způsobem.
* * Promiňte, to by snad ale měla být samozřejmost?
Jistě, ale zatím tomu tak není. Stále jsou pacienti, kteří sedí v čekárnách hodiny, byť byli objednáni na určitý čas. To je přece zbytečné. Čas nejen lékaře, ale i pacienta je drahý.
* * A nový program kvality péče s tím udělá co?
Naši klienti dostávají možnost výrazně si zkrátit čekací dobu, kterou stráví u praktického lékaře, ale i u specialisty. Projekt Akord spouštíme nyní v Plzeňském, Ústeckém, Jihočeském a Moravskoslezském kraji. Během následujících tří let bychom byli rádi, aby se do tohoto systému kvality péče mohlo zapojit všech 6,5 miliónu našich klientů a přes 20 000 lékařů a zdravotnických zařízení.
* * Dobře, ale stále ještě nevím, v čem tento nový systém spočívá?
Vysvětlím. Slovo Akord znamená souznění. A my tedy chceme, v obecné rovině, aby všichni lékaři různých profesí, kteří pečují o jednoho pacienta, byli v tomto souznění. Například praktičtí lékaři budou svým pacientům po předchozím objednání garantovat maximální čekací dobu 15 minut.
* * Takže odpadne hodinové vysedávání v čekárnách?
Mělo by. Kromě toho praktičtí lékaři budou v případě potřeby elektronicky či telefonicky objednávat na určitou hodinu daného pacienta ke specialistům na navazující odborné vyšetření. Pacient tedy nebude ztrácet čas domluvou návštěv a úmorně čekat na vyšetření. Systém umožní i elektronické sdílení informací nutných pro léčení mezi lékaři, kteří se na léčení pacienta budou podílet. To je to souznění. Jinými slovy praktik bude vědět, co předepsal specialista, a naopak. To výrazně zefektivní a zkvalitní péči o pacienta, předejde se zbytečnému plýtvání léky a předávkování pacientů léky a také se předejde mnohdy neefektivnímu a pro pacienta zbytečnému vyšetření. Samozřejmě že k takovému sdílení informací bude muset dát pacient souhlas.
* * A jak pacient pozná, že dané zdravotnické zařízení je do Akordu zařazeno?
Například tím, že bude viditelně označeno logem projektu. Chci ještě podotknout, že lékaři, kteří se do tohoto systému zapojí, budou od nás i odměněni navýšenou kapitační platbou za každého registrovaného pojištěnce o pět korun.
* * Sněmovna zrušila poplatky ve zdravotnictví. Dál ale platí, protože zákon ještě neposoudil Senát a nepodepsal prezident. Kolik pojištěnci VZP vydali na poplatcích?
Ještě nemáme konečná čísla za uplynulý rok. Ale k datu 29. 12. naši klienti na poplatcích zaplatili 2,579 mld. Kč a na doplatcích za léky 0,771 mld. Kč. Ochranný limit 5000 Kč za rok k uvedenému datu překročilo 7445 našich klientů a my jsme jim vrátili částku 11 093 256 Kč.
* * Domníváte se, že zrušení poplatků by byl krok správným směrem?
Nejsem politik a nepřísluší mi se k tomu vyjadřovat. Je na politicích, aby rozhodli. Z mého pohledu je rozumné systém upravit tak, aby například od poplatků byly osvobozeny děti do určitého věku. Nejsem si jist u zrušení poplatků u důchodců a za recepty.
* * Proč?
Pamatuji dobu, kdy se za recept platilo myslím deset korun. A když šel pacient k doktorovi, tak se ho lékař zeptal, co má na recept ještě dopsat? Jaké léky? Aby pacient nemusel platit druhý poplatek za druhý recept. A často kvůli desetikorunovému poplatku se na receptu objevil lék za stokoruny a pacient ho nevyužil. A to by hrozilo při zrušení poplatků za položku na receptu.
* * Julínkovi vláda schválila reformní zákony. Teď je bude projednávat Sněmovna. Mají šanci na úspěch?
Opět je to v rukou politiků. Nikoli nás odborníků. Mám osobně pocit, že když ve Sněmovně neprojdou například zahraniční mise vojáků, a často je i spor o řadu méně kontroverzních zákonů, pak reformní zákony ministra Julínka v současném politickém prostředí velkou naději na úspěch ve Sněmovně asi nemají.
* * VZP a ministerstvo zdravotnictví se snažily o koncentraci nákladné péče především traumatologické, onkologické a kardiovaskulární. Teď ale ministerstvo některá centra ruší. Z pohledu plátce péče je to správné?
Centralizace nákladné péče začala už v roce 2006. První v tom byla naše pojišťovna ve spolupráci s onkologickou společností. Efekt pro pacienta ve specializovaných centrech je obrovský. Ještě v roce 2006 byl přídělový systém. Znamenal v podstatě, že čím dražší lék, tím hůře se pacient k němu dostával. My jsme platili finanční paušály nemocnicím a ty z nich financovaly léky pro centra. Mnohdy ale peníze šly jinam, a pacient tak lék mít nemohl. Dnes, pokud pacient splňuje medicínská kritéria, tak i nejdražší lék má zajištěný a dostane ho. Samozřejmě že tyto peníze pak už jdou přímo do center specializované péče.
* * Takže souhlasíte s redukcí specializovaných center?
Z našeho pohledu je dokonce specializovaných center na počet obyvatel ještě více, než by být mělo vzhledem k průměru Evropské unie. Podle geografické mapy ČR by traumacenter mohlo stačit deset. Běžně v Evropě je jedno onkologické centrum na milión obyvatel. My máme 10 miliónů obyvatel a 16 onkologických center.
* * Jste připraveni na situaci, kdy by Julínkovy reformní zákony prošly? Ty totiž umožňují zaplatit si nadstandardní péči, což dosud možné není.
Připraveni jsme. Hodně se dá udělat ale i ve stávajícím systému. My se zde zaměřujeme na chronicky nemocné, například diabetiky, pacienty s vysokým krevním tlakem, srdečními onemocněními atd. Jim chceme nabídnout spolupráci všech zdravotnických zařízení, která se na jejich léčbě budou podílet. To je i ten systém Akord. A kvalitu v něm budeme velmi přísně hlídat.
***
Zvýšení nezaměstnanosti o jedno procento znamená výpadek příjmů o 600 miliónů Kč
* * Pane řediteli, kolik má Všeobecná zdravotní pojišťovna nyní na kontě přebytek peněz a co s nimi udělá?
Přebytek peněz nemáme. Na kontě je asi 12 miliard. Náš měsíční obrat je zhruba tato částka, takže jsou to peníze na měsíc provozu. Máme tedy na kontě tolik peněz, kolik potřebujeme na své závazky před lhůtou splatnosti lékařům.
* * Čili je to známka vyrovnaného hospodaření?
Ano. Peníze, které máme, budou stačit na úhradu zdravotní péče.
* * Jak se projeví ekonomická krize ve zdravotní péči či spíše na jejím hrazení?
Určitě dojde ke snížení zaměstnanosti. To pro nás znamená ztrátu příjmů. Příjmy obyvatel se nebudou vyvíjet tak, jak původně předpokládala ekonomická prognóza ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí, která byla podkladem pro sestavení našeho zdravotně pojistného plánu. Počítáme tedy s výpadkem příjmů, respektive příjmy nebudou růst tak, jak prognózy z minulého roku ukazovaly.
* * Jaký byl předpoklad příjmů a jaká bude reálná situace?
Zdravotně pojistný plán pro rok 2009 předpokládal celkové příjmy ve výši 147,5 mld. Kč. Zvýšení nezaměstnanosti o např. jedno procento znamená výpadek příjmů o 600 miliónů Kč, nižší předpokládaný růst příjmů obyvatel o osm procent znamená při snížení o jedno procento výpadek 850 mil. Kč. Podle současných makroekonomických prognóz na rok 2009 a našich znalostí odhadujeme, že příjmy oproti předpokladu pro rok 2009 budou nižší o přibližně 4 až 5 miliard Kč.
* * Může se to promítnout do kvality péče?
Díky rezervám, které máme na účtu, ne. Máme dost peněz na to, abychom náklady na zdravotní péči v předpokládané výši pokryli.
* * Občané spolu se zaměstnavateli platí zdravotní daň ve výši 13,5 procenta z platu pojištěnce. Náklady na zdravotní péči ale rostou. Nemělo by toto procento být vyšší?
Podle mne je špatně, že jde vlastně o zdravotní daň. Těch 13,5 procenta vzniklo na začátku zavádění systému zdravotního pojištění. Od té doby se pro nás moc nezměnilo. V absolutních částkách, vzhledem k růstu příjmů občanů, se vybírá rok od roku více peněz. Na začátku systému to bylo 42 mld. Kč, v roce 2008 je to 209 mld. a letos by to mělo být 214 mld. Ale výběr pojistného a stanovení procenta odvodů nejsou ve vztahu k tomu, co se za tuto částku má pořídit. Pokud je systém v deficitu, stát peníze navyšuje, je-li v přebytku, je spíš tendence ke snižování. Lepší by bylo, kdyby šlo o skutečné pojištění, samozřejmě nikoli komerční, ale tzv. zdravotně-sociální v evropském smyslu slova - tedy pojištění ne jednotlivce, ale populace.
* * A to znamená co?
To znamená, že bychom vycházeli z nákladové stránky. Například: ví se, jaké je riziko výskytu určitých chorob a kolik stojí jejich vyléčení. A z toho by se pak spočítalo odváděné pojistné. Tím by šlo o přímý vztah mezi příjmy a výdaji pojišťovny. Takový systém by pak nemohl být v deficitu, vytvořil by prostředí pro reálné ceny a pro konkurenci kvalitou.
* * Vytkli jste si pro letošní rok nějaké krédo, jakou chcete být zdravotní pojišťovnou?
Máme 6,5 miliónu klientů. Chceme být otevřenou, dynamickou zdravotní pojišťovnou, která zajistí veškerou péči pro své klienty na vysoké úrovni, odpovídající poznatkům lékařské vědy. K tomu letos máme přibližně 140 miliard korun.
* * A bude to stačit?
Při rozumném hospodaření a šetření na místech, kde to možné je, by to stačit mělo.
* * Když jste nastupoval do pojišťovny, byla situace ve financování stejně dobrá, jako je nyní?
Ne. Tehdy VZP měla 10 miliard korun dluhů, dnes má 12 miliard plus. Podařilo se nám náklady udržet pod kontrolou v situaci, kdy ekonomika rostla a rostly nám příjmy. I stát dal více peněz za své pojištěnce, kterých máme přes tři milióny, tedy hlavně děti a důchodce.
* * Česku se rodí stále více dětí. Kolik za ně vaše pojišťovna dala?
Úhrada této péče má dvě složky: úhradu za zdravotní péči poskytnutou rodičce a dále úhradu zdravotní péče poskytnuté novorozenci, příp. novorozencům. Loni v závěru roku jsme navýšili úhrady za porody o cca 250 miliónů korun. Jestliže v roce 2007 jsme za porody a novorozence vydali 1,75 miliardy korun, za loňský rok to budou zhruba dvě miliardy a podobný vývojový trend plánujeme i pro letošní rok. Úhrada této péče probíhá výkonově balíčkovou formou a není součástí paušální úhrady. Tím dostatečně kompenzujeme nemocnicím jejich výdaje v této oblasti. Cílem VZP je nastavit našim partnerům na straně poskytovatelů zdravotní péče optimální podmínky pro to, aby mohli našim (budoucím) maminkám a novorozencům zajistit a poskytnout tu nejlepší a nejkvalitnější péči.
* * Zavedli jste nový program kvalitní péče Akord. Co to znamená?
Chceme zaručit pacientovi poskytnutí správné péče ve správném čase, na správném místě a správným způsobem.
* * Promiňte, to by snad ale měla být samozřejmost?
Jistě, ale zatím tomu tak není. Stále jsou pacienti, kteří sedí v čekárnách hodiny, byť byli objednáni na určitý čas. To je přece zbytečné. Čas nejen lékaře, ale i pacienta je drahý.
* * A nový program kvality péče s tím udělá co?
Naši klienti dostávají možnost výrazně si zkrátit čekací dobu, kterou stráví u praktického lékaře, ale i u specialisty. Projekt Akord spouštíme nyní v Plzeňském, Ústeckém, Jihočeském a Moravskoslezském kraji. Během následujících tří let bychom byli rádi, aby se do tohoto systému kvality péče mohlo zapojit všech 6,5 miliónu našich klientů a přes 20 000 lékařů a zdravotnických zařízení.
* * Dobře, ale stále ještě nevím, v čem tento nový systém spočívá?
Vysvětlím. Slovo Akord znamená souznění. A my tedy chceme, v obecné rovině, aby všichni lékaři různých profesí, kteří pečují o jednoho pacienta, byli v tomto souznění. Například praktičtí lékaři budou svým pacientům po předchozím objednání garantovat maximální čekací dobu 15 minut.
* * Takže odpadne hodinové vysedávání v čekárnách?
Mělo by. Kromě toho praktičtí lékaři budou v případě potřeby elektronicky či telefonicky objednávat na určitou hodinu daného pacienta ke specialistům na navazující odborné vyšetření. Pacient tedy nebude ztrácet čas domluvou návštěv a úmorně čekat na vyšetření. Systém umožní i elektronické sdílení informací nutných pro léčení mezi lékaři, kteří se na léčení pacienta budou podílet. To je to souznění. Jinými slovy praktik bude vědět, co předepsal specialista, a naopak. To výrazně zefektivní a zkvalitní péči o pacienta, předejde se zbytečnému plýtvání léky a předávkování pacientů léky a také se předejde mnohdy neefektivnímu a pro pacienta zbytečnému vyšetření. Samozřejmě že k takovému sdílení informací bude muset dát pacient souhlas.
* * A jak pacient pozná, že dané zdravotnické zařízení je do Akordu zařazeno?
Například tím, že bude viditelně označeno logem projektu. Chci ještě podotknout, že lékaři, kteří se do tohoto systému zapojí, budou od nás i odměněni navýšenou kapitační platbou za každého registrovaného pojištěnce o pět korun.
* * Sněmovna zrušila poplatky ve zdravotnictví. Dál ale platí, protože zákon ještě neposoudil Senát a nepodepsal prezident. Kolik pojištěnci VZP vydali na poplatcích?
Ještě nemáme konečná čísla za uplynulý rok. Ale k datu 29. 12. naši klienti na poplatcích zaplatili 2,579 mld. Kč a na doplatcích za léky 0,771 mld. Kč. Ochranný limit 5000 Kč za rok k uvedenému datu překročilo 7445 našich klientů a my jsme jim vrátili částku 11 093 256 Kč.
* * Domníváte se, že zrušení poplatků by byl krok správným směrem?
Nejsem politik a nepřísluší mi se k tomu vyjadřovat. Je na politicích, aby rozhodli. Z mého pohledu je rozumné systém upravit tak, aby například od poplatků byly osvobozeny děti do určitého věku. Nejsem si jist u zrušení poplatků u důchodců a za recepty.
* * Proč?
Pamatuji dobu, kdy se za recept platilo myslím deset korun. A když šel pacient k doktorovi, tak se ho lékař zeptal, co má na recept ještě dopsat? Jaké léky? Aby pacient nemusel platit druhý poplatek za druhý recept. A často kvůli desetikorunovému poplatku se na receptu objevil lék za stokoruny a pacient ho nevyužil. A to by hrozilo při zrušení poplatků za položku na receptu.
* * Julínkovi vláda schválila reformní zákony. Teď je bude projednávat Sněmovna. Mají šanci na úspěch?
Opět je to v rukou politiků. Nikoli nás odborníků. Mám osobně pocit, že když ve Sněmovně neprojdou například zahraniční mise vojáků, a často je i spor o řadu méně kontroverzních zákonů, pak reformní zákony ministra Julínka v současném politickém prostředí velkou naději na úspěch ve Sněmovně asi nemají.
* * VZP a ministerstvo zdravotnictví se snažily o koncentraci nákladné péče především traumatologické, onkologické a kardiovaskulární. Teď ale ministerstvo některá centra ruší. Z pohledu plátce péče je to správné?
Centralizace nákladné péče začala už v roce 2006. První v tom byla naše pojišťovna ve spolupráci s onkologickou společností. Efekt pro pacienta ve specializovaných centrech je obrovský. Ještě v roce 2006 byl přídělový systém. Znamenal v podstatě, že čím dražší lék, tím hůře se pacient k němu dostával. My jsme platili finanční paušály nemocnicím a ty z nich financovaly léky pro centra. Mnohdy ale peníze šly jinam, a pacient tak lék mít nemohl. Dnes, pokud pacient splňuje medicínská kritéria, tak i nejdražší lék má zajištěný a dostane ho. Samozřejmě že tyto peníze pak už jdou přímo do center specializované péče.
* * Takže souhlasíte s redukcí specializovaných center?
Z našeho pohledu je dokonce specializovaných center na počet obyvatel ještě více, než by být mělo vzhledem k průměru Evropské unie. Podle geografické mapy ČR by traumacenter mohlo stačit deset. Běžně v Evropě je jedno onkologické centrum na milión obyvatel. My máme 10 miliónů obyvatel a 16 onkologických center.
* * Jste připraveni na situaci, kdy by Julínkovy reformní zákony prošly? Ty totiž umožňují zaplatit si nadstandardní péči, což dosud možné není.
Připraveni jsme. Hodně se dá udělat ale i ve stávajícím systému. My se zde zaměřujeme na chronicky nemocné, například diabetiky, pacienty s vysokým krevním tlakem, srdečními onemocněními atd. Jim chceme nabídnout spolupráci všech zdravotnických zařízení, která se na jejich léčbě budou podílet. To je i ten systém Akord. A kvalitu v něm budeme velmi přísně hlídat.
***
Zvýšení nezaměstnanosti o jedno procento znamená výpadek příjmů o 600 miliónů Kč
NEJVÍC LÁKAJÍ MALÉ PORODNICE
VRCHOLÍ BABYBOOM? V jihočeských porodnicích se vloni narodilo o 177 dětí více než v roce 2007. Největší nárůst počtu rodiček zaznamenali lékaři v Písku. Porodů naopak ubylo ve dvou největších porodnicích - táborské a budějovické.
Jižní Čechy - Je už babyboom na vrcholu, nebo bude ještě pokračovat? Při pohledu na loňský počet narozených dětí v jihočeských porodnicích jsou zatím otevřené obě varianty - ve všech sedmi porodnicích v kraji přivedli lékaři na svět celkem 7 242 živých novorozenců.
To je ve srovnání s rokem 2007 o 177 dětí více. Největší nárůst rodiček zaznamenali porodníci v Písku, kteří si na své konto vloni připsali o 144 více miminek.
"Je to výrazný nárůst porodů, ale nedělám z toho žádné velké závěry. Uvidíme, jak to bude pokračovat letos," uvedl primář písecké porodnice Václav Vlášek.
V Písku 21 dvojčat Písecká porodnice, která vloni přivedla na svět také jednadvacet dvojčat, dokonce předstihla i táborskou. Ta si v minulosti tradičně držela druhé místo za největší budějovickou porodnicí, která maminkám nabízí také superspecializovanou péči. To znamená, že se do Budějovic stahují všechny rodičky, které mají různé zdravotní komplikace už během těhotenství nebo čekají tři či více potomků najednou.
A právě obě největší porodnice na jihu Čech si vloni připsaly na své konto méně porodů. Největší odliv rodiček zaznamenali v Táboře, kde se narodilo o padesát devět dětí méně. O 45 dětí méně zapsali do statistik porodníci v českobudějovické nemocnici.
"My jsme byli poslední v kraji s porodnicí ve staré budově. Proto jsme nemohli nabídnout maminkám takové podmínky jako ostatní a navíc se v našem těsném sousedství za provozu stavěl nový pavilon. Od konce minulého týdne už v něm ale sídlíme a komfort pro rodičky je nesrovnatelný," podotkl primář táborské porodnice Jiří Holub.
Podle budějovických specialistů, kteří jsou u porodu zhruba každého třetího dítěte v regionu, je loňské snížení počtu novorozenců nepatrné číslo. Za pozornost však podle nich rozhodně stojí stoupající počet dětí, které přijdou na svět velmi maličké.
"Vloni se u nás narodil rekordní počet dětí nejmenších porodních hmotností. Zaznamenali jsme 101 novorozenců pod 1 500 gramů. A přibylo i těch s váhou pod kilogram, kterých se narodilo 39," řekl primář neonatologického oddělení českobudějovické nemocnice Milan Hanzl.
Které ženy rodí extrémně nedonošené děti? Podle odborníků jsou v posledních letech příčiny pořád stejné - na prvním místě je to nárůst vícečetných těhotenství, při nichž nastávající matky rodí jedenáctkrát častěji předčasně než ty, které čekají jedno dítě. Dalším důvodem je, že přibývá čím dál starších rodiček, tedy nad pětatřicet let, které častěji mají děti s nižší porodní váhou.
"A třetí příčinou je, že mírně narůstá počet maminek bez takzvané prenatální péče. To znamená těch, které nechodí během těhotenství nikam do poradny, jsou třeba drogově závislé a podobně," zjistil primář Hanzl.
Ze statistik jihočeských porodnic v uplynulém roce lze také vyčíst, že více rodiček zamířilo do všech těch menších. Třeba v jindřichohradecké porodnici se v loňském roce odehrály zhruba dva porody denně, rekordem bylo sedm porodů. Celkem tam proti předchozímu roku vloni přibylo 56 narozených dětí.
Jedním z 832 novorozenců, kteří si tam poprvé na světě pořádně zakřičeli, byla i malá Kateřina. Ta se v hradecké porodnici narodila v polovině září mamince Aleně Kociánové z Třeboně.
"Do hradecké porodnice bych šla klidně rodit znovu. Je to příjemná malá porodnice s výhledem do parku nebo na rybník se skvělými lékaři i milými sestřičkami. Ale kdybych měla nějaké problémy, určitě bych si vybrala spíš budějovickou porodnici, která má špičkové zázemí a odborníky také pro komplikované porody," svěřila se pětadvacetiletá botanička.
V poslední době se u nás hodně mluví o ambulantních porodech. Jejich princip spočívá v tom, že žena přijde do nemocnice jen porodit své dítě a poté s ním odchází domů. Podle porodníků však o ně stojí ženy jen ojediněle. "Měli jsme tu vloni asi čtyři rodičky, které chtěly ambulantní porod. Když rodiče podepíší revers a mají dohodu se svým pediatrem, že se postará o novorozeně, u nás s tím nemají problém," popsal primář krumlovské porodnice Jan Shon.
* Narozené děti
v jihočeských porodnicích
2008 2007
Č. Budějovice 2 483 2 528
Písek 964 820
Tábor 944 1 003
Strakonice 844 889
Jindřichův Hradec 832 776
Český Krumlov 689 649
Prachatice 446 400
Celkem 7 242 7 065
Autor: LUDMILA MLSOVÁ
Jižní Čechy - Je už babyboom na vrcholu, nebo bude ještě pokračovat? Při pohledu na loňský počet narozených dětí v jihočeských porodnicích jsou zatím otevřené obě varianty - ve všech sedmi porodnicích v kraji přivedli lékaři na svět celkem 7 242 živých novorozenců.
To je ve srovnání s rokem 2007 o 177 dětí více. Největší nárůst rodiček zaznamenali porodníci v Písku, kteří si na své konto vloni připsali o 144 více miminek.
"Je to výrazný nárůst porodů, ale nedělám z toho žádné velké závěry. Uvidíme, jak to bude pokračovat letos," uvedl primář písecké porodnice Václav Vlášek.
V Písku 21 dvojčat Písecká porodnice, která vloni přivedla na svět také jednadvacet dvojčat, dokonce předstihla i táborskou. Ta si v minulosti tradičně držela druhé místo za největší budějovickou porodnicí, která maminkám nabízí také superspecializovanou péči. To znamená, že se do Budějovic stahují všechny rodičky, které mají různé zdravotní komplikace už během těhotenství nebo čekají tři či více potomků najednou.
A právě obě největší porodnice na jihu Čech si vloni připsaly na své konto méně porodů. Největší odliv rodiček zaznamenali v Táboře, kde se narodilo o padesát devět dětí méně. O 45 dětí méně zapsali do statistik porodníci v českobudějovické nemocnici.
"My jsme byli poslední v kraji s porodnicí ve staré budově. Proto jsme nemohli nabídnout maminkám takové podmínky jako ostatní a navíc se v našem těsném sousedství za provozu stavěl nový pavilon. Od konce minulého týdne už v něm ale sídlíme a komfort pro rodičky je nesrovnatelný," podotkl primář táborské porodnice Jiří Holub.
Podle budějovických specialistů, kteří jsou u porodu zhruba každého třetího dítěte v regionu, je loňské snížení počtu novorozenců nepatrné číslo. Za pozornost však podle nich rozhodně stojí stoupající počet dětí, které přijdou na svět velmi maličké.
"Vloni se u nás narodil rekordní počet dětí nejmenších porodních hmotností. Zaznamenali jsme 101 novorozenců pod 1 500 gramů. A přibylo i těch s váhou pod kilogram, kterých se narodilo 39," řekl primář neonatologického oddělení českobudějovické nemocnice Milan Hanzl.
Které ženy rodí extrémně nedonošené děti? Podle odborníků jsou v posledních letech příčiny pořád stejné - na prvním místě je to nárůst vícečetných těhotenství, při nichž nastávající matky rodí jedenáctkrát častěji předčasně než ty, které čekají jedno dítě. Dalším důvodem je, že přibývá čím dál starších rodiček, tedy nad pětatřicet let, které častěji mají děti s nižší porodní váhou.
"A třetí příčinou je, že mírně narůstá počet maminek bez takzvané prenatální péče. To znamená těch, které nechodí během těhotenství nikam do poradny, jsou třeba drogově závislé a podobně," zjistil primář Hanzl.
Ze statistik jihočeských porodnic v uplynulém roce lze také vyčíst, že více rodiček zamířilo do všech těch menších. Třeba v jindřichohradecké porodnici se v loňském roce odehrály zhruba dva porody denně, rekordem bylo sedm porodů. Celkem tam proti předchozímu roku vloni přibylo 56 narozených dětí.
Jedním z 832 novorozenců, kteří si tam poprvé na světě pořádně zakřičeli, byla i malá Kateřina. Ta se v hradecké porodnici narodila v polovině září mamince Aleně Kociánové z Třeboně.
"Do hradecké porodnice bych šla klidně rodit znovu. Je to příjemná malá porodnice s výhledem do parku nebo na rybník se skvělými lékaři i milými sestřičkami. Ale kdybych měla nějaké problémy, určitě bych si vybrala spíš budějovickou porodnici, která má špičkové zázemí a odborníky také pro komplikované porody," svěřila se pětadvacetiletá botanička.
V poslední době se u nás hodně mluví o ambulantních porodech. Jejich princip spočívá v tom, že žena přijde do nemocnice jen porodit své dítě a poté s ním odchází domů. Podle porodníků však o ně stojí ženy jen ojediněle. "Měli jsme tu vloni asi čtyři rodičky, které chtěly ambulantní porod. Když rodiče podepíší revers a mají dohodu se svým pediatrem, že se postará o novorozeně, u nás s tím nemají problém," popsal primář krumlovské porodnice Jan Shon.
* Narozené děti
v jihočeských porodnicích
2008 2007
Č. Budějovice 2 483 2 528
Písek 964 820
Tábor 944 1 003
Strakonice 844 889
Jindřichův Hradec 832 776
Český Krumlov 689 649
Prachatice 446 400
Celkem 7 242 7 065
Autor: LUDMILA MLSOVÁ
čtvrtek 8. ledna 2009
RECEPCE ULEHČÍ ŽIVOT PACIENTŮM
CENTRÁLNÍ PŘÍJEM V sokolovské nemocnici včera začal lidem sloužit nový centrální příjem. O pacienty se tu postarají lékaři, pracovnice recepce zase nasměrují lidi na příslušná oddělení. Modernizaci chystají i nemocnice v Karlových Varech a Chebu.
Sokolov - "Přišla jste na vyšetření nebo se jdete k lékaři jen objednat? Jestli se chcete jen objednat, tak dveřmi vpravo a výtahem do prvního patra." Tak radila včera ráno pacientce zaměstnankyně sedící za jedním ze dvou počítačů v novém, takzvaném centrálním příjmu sokolovské nemocnice. Ten začal lidem naplno sloužit právě včera.
Díky novému hlavnímu vstupu s recepcí (centrálnímu příjmu) už pacienti nemusí mezi pavilony bezradně bloudit. Nevzhlednou chodbu, kterou bylo při příchodu do nemocnice nutné procházet, tak vystřídala moderní, prosklená zelenožlutomodrá místnost.
"Každý člověk, který do nemocnice přijde, centrálním příjmem projde," řekla mluvčí nemocnice Petra Soukupová.
Recepce stojí mezi pavilony B a C a lidé se k ní dostanou asi po 150 metrech po průchodu hlavní vrátnicí areálu. Vybraná firma postavila centrální příjem asi za 11 milionů korun. Recepce se postará také o lidi, kteří potřebují okamžitě lékařskou péči a přiveze je sanitka nebo příbuzní. U vchodu do špitálu je totiž dvoulůžkový pokoj - diagnostické centrum. "Přístroje pro okamžitou pomoc už zde jsou," upřesnila Soukupová.
Přibudou monitory, infuzní technika a přístroje pro dýchání. Personál nemocnice tak na recepci hned ví, jestli přivolat sloužícího chirurga, internistu či neurologa. "Pacient, který nevěděl, co přesně mu je, chodil dosud buď na internu, nebo na pohotovost. Teď mu pomůžou lékaři hned na centrálním příjmu," pokračovala Soukupová.
Personál v recepci, která bude sloužit 24 hodin denně, má za úkol kromě přijetí pacienta jej také o všem důležitém informovat. "Recepce slouží pro zdravotní záležitosti a pro administrativu. Ta zde bude zajištěna od sedmi do devatenácti hodin. Po devatenácté hodině bude v akci hlavně zdravotnický personál. Když pacient přijde do nemocnice na hospitalizaci, dostane zde identifikační náramek. Na něm bude jméno a datum narození," upřesnila.
V první fázi slouží centrální příjem jen pro oddělení umístěná v pavilonech A, B a C. Oční, gynekologické a dětské oddělení (v horní části nemocnice) se mají připojit postupně později.
"Přes centrální příjem projdou nebo projedou i lidé, které přiveze záchranka. Poputují ale ihned třeba na sál. V recepci se vybírají i veškeré poplatky a postupně všechny ostatní vchody do nemocnice uzamkneme. Aby si tedy lidé nemysleli, že máme zavřeno. Všichni budou muset chodit přes zmiňovaný příjem," dodala Soukupová.
Sokolovští lékaři Harald Vrečko a Andrej Karpovicz považují centrální příjem za oddělení, které by v dnešní době měla mít už každá nemocnice.
* Centrální příjem sokolovské nemocnice
Stojí mezi pavilony B a C (asi 150 metrů naproti hlavní vrátnice areálu) Náklady: 11 milionů korun Nyní: pro oddělení umístěná v pavilonech A, B a C Později: oční, gynekologické a dětské oddělení (v horní části nemocnice)
Autor: RADEK DUCHOŇ
Název zdroje: Mladá fronta Dnes
Datum vydání: 06.01.2009
Nadpis: Recepce ulehčí život pacientům
Sokolov - "Přišla jste na vyšetření nebo se jdete k lékaři jen objednat? Jestli se chcete jen objednat, tak dveřmi vpravo a výtahem do prvního patra." Tak radila včera ráno pacientce zaměstnankyně sedící za jedním ze dvou počítačů v novém, takzvaném centrálním příjmu sokolovské nemocnice. Ten začal lidem naplno sloužit právě včera.
Díky novému hlavnímu vstupu s recepcí (centrálnímu příjmu) už pacienti nemusí mezi pavilony bezradně bloudit. Nevzhlednou chodbu, kterou bylo při příchodu do nemocnice nutné procházet, tak vystřídala moderní, prosklená zelenožlutomodrá místnost.
"Každý člověk, který do nemocnice přijde, centrálním příjmem projde," řekla mluvčí nemocnice Petra Soukupová.
Recepce stojí mezi pavilony B a C a lidé se k ní dostanou asi po 150 metrech po průchodu hlavní vrátnicí areálu. Vybraná firma postavila centrální příjem asi za 11 milionů korun. Recepce se postará také o lidi, kteří potřebují okamžitě lékařskou péči a přiveze je sanitka nebo příbuzní. U vchodu do špitálu je totiž dvoulůžkový pokoj - diagnostické centrum. "Přístroje pro okamžitou pomoc už zde jsou," upřesnila Soukupová.
Přibudou monitory, infuzní technika a přístroje pro dýchání. Personál nemocnice tak na recepci hned ví, jestli přivolat sloužícího chirurga, internistu či neurologa. "Pacient, který nevěděl, co přesně mu je, chodil dosud buď na internu, nebo na pohotovost. Teď mu pomůžou lékaři hned na centrálním příjmu," pokračovala Soukupová.
Personál v recepci, která bude sloužit 24 hodin denně, má za úkol kromě přijetí pacienta jej také o všem důležitém informovat. "Recepce slouží pro zdravotní záležitosti a pro administrativu. Ta zde bude zajištěna od sedmi do devatenácti hodin. Po devatenácté hodině bude v akci hlavně zdravotnický personál. Když pacient přijde do nemocnice na hospitalizaci, dostane zde identifikační náramek. Na něm bude jméno a datum narození," upřesnila.
V první fázi slouží centrální příjem jen pro oddělení umístěná v pavilonech A, B a C. Oční, gynekologické a dětské oddělení (v horní části nemocnice) se mají připojit postupně později.
"Přes centrální příjem projdou nebo projedou i lidé, které přiveze záchranka. Poputují ale ihned třeba na sál. V recepci se vybírají i veškeré poplatky a postupně všechny ostatní vchody do nemocnice uzamkneme. Aby si tedy lidé nemysleli, že máme zavřeno. Všichni budou muset chodit přes zmiňovaný příjem," dodala Soukupová.
Sokolovští lékaři Harald Vrečko a Andrej Karpovicz považují centrální příjem za oddělení, které by v dnešní době měla mít už každá nemocnice.
* Centrální příjem sokolovské nemocnice
Stojí mezi pavilony B a C (asi 150 metrů naproti hlavní vrátnice areálu) Náklady: 11 milionů korun Nyní: pro oddělení umístěná v pavilonech A, B a C Později: oční, gynekologické a dětské oddělení (v horní části nemocnice)
Autor: RADEK DUCHOŇ
Název zdroje: Mladá fronta Dnes
Datum vydání: 06.01.2009
Nadpis: Recepce ulehčí život pacientům
VZNIKÁ ŽEBŘÍČEK NEMOCNIC
Zdravotní pojišťovna Metal-Aliance plánuje letos rozšířit objem péče nakupované u nemocnic takzvaným balíčkem. Cílem jsou nejenom reálné ceny za lékařskou péči, ale také zkvalitnění služeb. Dosud však neexistují žádné obecně přijatelné standardy kvality.
Experti Metal-Aliance proto společně s Národním referenčním centrem, skupinou špičkových ortopedů a firmou Johnson & Johnson připravili soubor 24 kritérií kvality zdravotnického zařízení. Hodnotit se budou v první fázi jen operace totálních endoprotéz.
Jde například o tato kritéria: počet výkonů na ortopeda a dané pracoviště, superčistý sál, délka hospitalizace či druhy používaných implantátů. Prvních šest parametrů, mezi něž patří třeba komplikace při operacích, procento revizních výkonů či infekcí, musejí nemocnice splňovat vždy, aby s nimi zdravotní pojišťovna kontrakt vůbec uzavřela.
"Pacientům bude garantována maximální čekací doba půl roku, budou moci využívat efektu specializace dané nemocnice, stráví kratší dobu na lůžku, přístup zdravotníků bude osobnější," upřesňuje mluvčí pojišťovny Zuzana Brávníková.
Podobný žebříček kvality připravuje Metal-Aliance i pro porody. Pojišťovna loni formou balíčků nakoupila sedm procent z celkového objemu poskytované péče, to jest za 400 milionů korun. Letos by to mělo být již 15 až 20 procent.
Autor: (myš)
Název zdroje: Ekonom
Datum vydání: 08.01.2009
Experti Metal-Aliance proto společně s Národním referenčním centrem, skupinou špičkových ortopedů a firmou Johnson & Johnson připravili soubor 24 kritérií kvality zdravotnického zařízení. Hodnotit se budou v první fázi jen operace totálních endoprotéz.
Jde například o tato kritéria: počet výkonů na ortopeda a dané pracoviště, superčistý sál, délka hospitalizace či druhy používaných implantátů. Prvních šest parametrů, mezi něž patří třeba komplikace při operacích, procento revizních výkonů či infekcí, musejí nemocnice splňovat vždy, aby s nimi zdravotní pojišťovna kontrakt vůbec uzavřela.
"Pacientům bude garantována maximální čekací doba půl roku, budou moci využívat efektu specializace dané nemocnice, stráví kratší dobu na lůžku, přístup zdravotníků bude osobnější," upřesňuje mluvčí pojišťovny Zuzana Brávníková.
Podobný žebříček kvality připravuje Metal-Aliance i pro porody. Pojišťovna loni formou balíčků nakoupila sedm procent z celkového objemu poskytované péče, to jest za 400 milionů korun. Letos by to mělo být již 15 až 20 procent.
Autor: (myš)
Název zdroje: Ekonom
Datum vydání: 08.01.2009
V ČESKU SE ROZJELO ELEKTRONICKÉ ZDRAVOTNICTVÍ
Výdej léků v Česku je nyní snadnější a přehlednější. Státní ústav pro kontrolu léčiv zavedl od ledna elektronické recepty, které lékařům umožní pohlídat, zda pacient léky skutečně bere. Pacienti budou z nového systému těžit také: na internetu najdou lékový záznam, ze kterého zjistí, jaké léky jim byly předepsány, kolik stojí a jak je mají brát.
Systém je založen na jednoduchém principu. Pacient přijde k lékaři, který ho vyšetří a vystaví mu elektronický recept na lék. Jde o záznam do počítače, který se dostane do nového centrálního úložiště dat zavedeného Státním ústavem pro kontrolu léčiv v lednu 2009 na pokyn ministerstva zdravotnictví. Pacient se po návštěvě lékaře vydá do lékárny a personálu sdělí pouze identifikační číslo svého receptu. Lékárník vyhledá v počítači pokyn lékaře a pacientovi přípravek vydá.
"Tento systém je výhodný pro lékaře, kteří tak mohou přes počítač a napojení na centrální úložiště zkontrolovat, jestli si jejich pacient lék skutečně vyzvedl," uvedl ředitel Ústavu pro kontrolu léčiv Martin Beneš. Výhodou pro lékárníky je podle něj omezení chyb při výdeji léků z klasických receptů, které jsou často nečitelné, a také urychlení komunikace s pacientem (Na obrázku je znázorněno, co se objeví lékárníkovi v počítači při výdeji léku. Pro zvětšení klikněte na obrázek).
Lékaři elektronickým receptům nefandí
Lékaři k novému systému však velkou důvěru nemají. "Jsme k němu velmi rezervovaní," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ předseda České lékařské komory Milan Kubek a zároveň poukázal na to, že o startu elektronických receptů komoru zatím nikdo neinformoval. "Obáváme se velkého nebezpečí zneužití citlivých dat pacientů," upozornil. "Existují hackeři, kteří se dostanou na cizí bankovní účty a ani tenhle systém nemusí být zcela bezpečný," dodal.
Pacient získá tu výhodu, že pro něj bude dostupný takzvaný lékový záznam, ze kterého se dozví, které léky mu byly předepsány, v jaké dávce a za jakou cenu. "V současné době najde svůj záznam na přibližně tisíci místech, například na poštách," upozornil Beneš a dodal, že brzy by měly být lékové záznamy dostupné pro každého i na internetu. A jak se na to dívají sami pacienti? "Provázanost mezi doktory a lékárnami mi přijde dobrá," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Jan Straka z Prahy. "Ovšem je tu otázka zneužívání a zabezpečení, ale to je dneska skoro všude," dodal. "Pro sebe zatím nevidím v systému uplatnění, ale to může přijít časem, až budu starší a budu brát hodně léků," řekl.
Nový systém má navíc zabránit zneužívání léků. Lékárník ze záznamu pacienta pozná, jestli si například v poslední době nenechal v jiné lékárně předepsat nezvykle velké množství Modafenu. Jde o lék na chřipku s obsahem pseudoefedrinu, ze kterého se dají vyrábět drogy.
Lékárny se připojí do konce března
Od ledna 2009 funguje elektronický systém v méně než deseti lékárnách v Česku, dalších 250 se na změnu připravuje. "Vydali jsme pokyn, aby se do konce března připojilo k systému všech 2600 lékáren v Česku," zdůraznil Beneš. "Samozřejmě počítáme s tím, že jsou mezi námi lékaři, kteří budou stále používat papírové recepty, a pacienti, kteří doma nemají internet," uvedl Beneš. "Proto dáváme pacientům na vybranou, jestli chtějí používat papírový recept, nebo elektronický," dodal.
Od začátku roku je v centrálním úložišti několik záznamů, z nichž většina je zkušebních. Data se budou uchovávat po dobu pěti let a se souhlasem pacienta do nich budou moci nahlížet i ostatní lékaři. Kromě toho si pacient bude moci ověřit, kdo z doktorů do jeho záznamu zapisoval nebo nahlížel.
Jediným místem, kde systém zatím nebude fungovat, jsou nemocnice. Léky podávané hospitalizovaným pacientům nebudou do centrálního úložiště ukládány. "Nejdříve potřebujeme zjistit, jestli všechno funguje, a pak teprve ho můžeme přinést i do nemocnic," vysvětlil ředitel Ústavu pro kontrolu léčiv. Česko se podle něj nechalo inspirovat systémy v zahraničí, a to především v USA, Kanadě a Austrálii.
Nový informační portál
Státní ústav pro kontrolu léčiv od dnešního dne zavedl nový informační portál pro veřejnost. Je dostupný na webové adrese http://www.leky.sukl.cz/ a má pacienty seznamovat s nově uváděnými léky na český trh, s pravidly výdeje nových léků a s jejich účinky i cenami. Informační portál navíc nabízí přehled o všech lékárnách. Výhodou portálu je, že si zde pacient může vyhledat lék nejen podle jeho názvu, ale také podle zdravotních problémů, které ho trápí.
Ilustrační foto: Tomáš Nosil, Lucie Pařízková
Autor: Marie Bezděková
Systém je založen na jednoduchém principu. Pacient přijde k lékaři, který ho vyšetří a vystaví mu elektronický recept na lék. Jde o záznam do počítače, který se dostane do nového centrálního úložiště dat zavedeného Státním ústavem pro kontrolu léčiv v lednu 2009 na pokyn ministerstva zdravotnictví. Pacient se po návštěvě lékaře vydá do lékárny a personálu sdělí pouze identifikační číslo svého receptu. Lékárník vyhledá v počítači pokyn lékaře a pacientovi přípravek vydá.
"Tento systém je výhodný pro lékaře, kteří tak mohou přes počítač a napojení na centrální úložiště zkontrolovat, jestli si jejich pacient lék skutečně vyzvedl," uvedl ředitel Ústavu pro kontrolu léčiv Martin Beneš. Výhodou pro lékárníky je podle něj omezení chyb při výdeji léků z klasických receptů, které jsou často nečitelné, a také urychlení komunikace s pacientem (Na obrázku je znázorněno, co se objeví lékárníkovi v počítači při výdeji léku. Pro zvětšení klikněte na obrázek).
Lékaři elektronickým receptům nefandí
Lékaři k novému systému však velkou důvěru nemají. "Jsme k němu velmi rezervovaní," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ předseda České lékařské komory Milan Kubek a zároveň poukázal na to, že o startu elektronických receptů komoru zatím nikdo neinformoval. "Obáváme se velkého nebezpečí zneužití citlivých dat pacientů," upozornil. "Existují hackeři, kteří se dostanou na cizí bankovní účty a ani tenhle systém nemusí být zcela bezpečný," dodal.
Pacient získá tu výhodu, že pro něj bude dostupný takzvaný lékový záznam, ze kterého se dozví, které léky mu byly předepsány, v jaké dávce a za jakou cenu. "V současné době najde svůj záznam na přibližně tisíci místech, například na poštách," upozornil Beneš a dodal, že brzy by měly být lékové záznamy dostupné pro každého i na internetu. A jak se na to dívají sami pacienti? "Provázanost mezi doktory a lékárnami mi přijde dobrá," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Jan Straka z Prahy. "Ovšem je tu otázka zneužívání a zabezpečení, ale to je dneska skoro všude," dodal. "Pro sebe zatím nevidím v systému uplatnění, ale to může přijít časem, až budu starší a budu brát hodně léků," řekl.
Nový systém má navíc zabránit zneužívání léků. Lékárník ze záznamu pacienta pozná, jestli si například v poslední době nenechal v jiné lékárně předepsat nezvykle velké množství Modafenu. Jde o lék na chřipku s obsahem pseudoefedrinu, ze kterého se dají vyrábět drogy.
Lékárny se připojí do konce března
Od ledna 2009 funguje elektronický systém v méně než deseti lékárnách v Česku, dalších 250 se na změnu připravuje. "Vydali jsme pokyn, aby se do konce března připojilo k systému všech 2600 lékáren v Česku," zdůraznil Beneš. "Samozřejmě počítáme s tím, že jsou mezi námi lékaři, kteří budou stále používat papírové recepty, a pacienti, kteří doma nemají internet," uvedl Beneš. "Proto dáváme pacientům na vybranou, jestli chtějí používat papírový recept, nebo elektronický," dodal.
Od začátku roku je v centrálním úložišti několik záznamů, z nichž většina je zkušebních. Data se budou uchovávat po dobu pěti let a se souhlasem pacienta do nich budou moci nahlížet i ostatní lékaři. Kromě toho si pacient bude moci ověřit, kdo z doktorů do jeho záznamu zapisoval nebo nahlížel.
Jediným místem, kde systém zatím nebude fungovat, jsou nemocnice. Léky podávané hospitalizovaným pacientům nebudou do centrálního úložiště ukládány. "Nejdříve potřebujeme zjistit, jestli všechno funguje, a pak teprve ho můžeme přinést i do nemocnic," vysvětlil ředitel Ústavu pro kontrolu léčiv. Česko se podle něj nechalo inspirovat systémy v zahraničí, a to především v USA, Kanadě a Austrálii.
Nový informační portál
Státní ústav pro kontrolu léčiv od dnešního dne zavedl nový informační portál pro veřejnost. Je dostupný na webové adrese http://www.leky.sukl.cz/ a má pacienty seznamovat s nově uváděnými léky na český trh, s pravidly výdeje nových léků a s jejich účinky i cenami. Informační portál navíc nabízí přehled o všech lékárnách. Výhodou portálu je, že si zde pacient může vyhledat lék nejen podle jeho názvu, ale také podle zdravotních problémů, které ho trápí.
Ilustrační foto: Tomáš Nosil, Lucie Pařízková
Autor: Marie Bezděková
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)