Praha/Vlastním zkušenostem i doporučení lékaře dávají čeští pacienti při výběru konkrétní nemocnice přednost před doporučením známých. Za nejdůležitější považují informace o komplexnosti péče a ochotě personálu.
Vyplývá to z minulého ročníku průzkumu spokojenosti pacientů nemocnic společnosti HealthCare Institut, do nějž se loni zapojilo třináct a půl tisíce respondentů. Nejlépe hodnocenou nemocnicí byla v roce 2008 třinecká.
I letos mohou pacienti 160 fakultních, krajských a městských nemocnic hodnotit, jak jsou s kvalitou zdravotních služeb spokojeni. "Dáváme lidem možnost hlasovat buď vyplněním papírového formuláře, který dostanou přímo v nemocnici, nebo pomocí zabezpečeného elektronického formuláře na stránkách www.nejlepsinemocnice.cz. Letos jsme lhůtu prodloužili až do konce října," řekl předseda HealthCare Institutu Daniel Vavřina.
Cílem projektu je podle něj postupně zvyšovat úroveň služeb českých nemocnic tak, aby s nimi byli spokojeni pacienti. "Letos nově rozšiřujeme hodnocení i na jednotlivá oddělení daných nemocnic. Zároveň bychom chtěli pokračovat v odborných konzultacích se zdravotními pojišťovnami tak, aby začaly odměňovat nemocnice také na základě subjektivních kritérií. Tedy podle hodnocení spokojenosti pacientů, jejich klientů," dodal Vavřina.
Zástupci pojišťoven většinou podobné žebříčky kvality vítají. "Dlouhodobým problémem českého zdravotnictví jsou nedostatečné zpětné vazby, které by odměňovaly kvalitu a potlačovaly nekvalitu. Proto vítám každou aktivitu, která zpětnou vazbu přináší a tím rozšiřuje spektrum informací, které lidé potřebují k opravdu dospělému chování ve zdravotnictví," prohlásil ředitel pro strategii a rozvoj Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Vepřek.
Vlastní hodnocení svých zdravotních zařízení dělá také ministerstvo zdravotnictví. Nejlepší fakultní nemocnicí podle něj loni byla ostravská.
Autor: FILIP SUŠANKA
pátek 22. května 2009
PACIENT JAKO KLIENT
Práv pacientů je hodně, ale málo je využíváme. Většinou u lékaře mlčíme, nebo jen řekneme své problémy. Pacienti se stále ještě bojí svá práva vymáhat, nechtějí si lékaře rozhněvat. Další problém je ten, že lékaři ještě nejsou zvyklí brát pacienta jako svého klienta a určitým způsobem o něj soutěžit.
"Součástí zdravotní péče je poskytování všech důležitých informací a součástí lékařského "umění" je i komunikace s pacienty. Je to stará bolest českého zdravotnictví. Lékaři i zdravotnický personál má s pacienty co nejvíce mluvit, aby se ujistili, že pacient rozumí léčebnému postupu a že souhlasí s jednotlivými úkony. Pacient má být pro lékaře partnerem, protože lékař je sice expert v oblasti znalostí nemocí, diagnostiky a léčby, ale každý z nás je expertem na své vlastní tělo", říká náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová a dále dodává: "Má-li pacient pocit, že lékař cokoli zanedbal, třeba i v komunikaci, je třeba si stěžovat vedení nemocnice nebo ve své zdravotní pojišťovně, protože ta léčbu platí a pacient je její zákazník. Pacient se nesmí bát svá práva uplatnit, musí se aktivně ozvat. Důležité je sepsat stížnost a trvat na svém."
"Já, pacient, chci být léčen jako jedinec. Nejsem číslo, nejsem kus papíru, nejsem zboží na prodej, nejsem někdo, s kým se smlouvá. Nejsem stroj na získávání náročných informací, ani ten, kdo se řadí do soukolí naprogramovaných dat. Jsem opravdu žijící jedinec, obdařený pocity, obavami, tužbami, ale i zábranami. Neznám vás dobře a odmítám vaše úsilí proniknout do mého těla, do mé duševní rovnováhy a do mého soukromí, když jsem nemocen. Chci s vámi spolupracovat, ale jen do té míry, pokud já a mně podobní pacienti mohou očekávat z vašeho počínání opravdu prospěch. Mluv se mnou!.... Buď se mnou, stůj při mně!... Nenechávej mě samotného a pouze se sáčkem pestrobarevných léků!" R. D. Anderson: The patienť s Bill of Right.
Název zdroje: Rokycanský deník
"Součástí zdravotní péče je poskytování všech důležitých informací a součástí lékařského "umění" je i komunikace s pacienty. Je to stará bolest českého zdravotnictví. Lékaři i zdravotnický personál má s pacienty co nejvíce mluvit, aby se ujistili, že pacient rozumí léčebnému postupu a že souhlasí s jednotlivými úkony. Pacient má být pro lékaře partnerem, protože lékař je sice expert v oblasti znalostí nemocí, diagnostiky a léčby, ale každý z nás je expertem na své vlastní tělo", říká náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová a dále dodává: "Má-li pacient pocit, že lékař cokoli zanedbal, třeba i v komunikaci, je třeba si stěžovat vedení nemocnice nebo ve své zdravotní pojišťovně, protože ta léčbu platí a pacient je její zákazník. Pacient se nesmí bát svá práva uplatnit, musí se aktivně ozvat. Důležité je sepsat stížnost a trvat na svém."
"Já, pacient, chci být léčen jako jedinec. Nejsem číslo, nejsem kus papíru, nejsem zboží na prodej, nejsem někdo, s kým se smlouvá. Nejsem stroj na získávání náročných informací, ani ten, kdo se řadí do soukolí naprogramovaných dat. Jsem opravdu žijící jedinec, obdařený pocity, obavami, tužbami, ale i zábranami. Neznám vás dobře a odmítám vaše úsilí proniknout do mého těla, do mé duševní rovnováhy a do mého soukromí, když jsem nemocen. Chci s vámi spolupracovat, ale jen do té míry, pokud já a mně podobní pacienti mohou očekávat z vašeho počínání opravdu prospěch. Mluv se mnou!.... Buď se mnou, stůj při mně!... Nenechávej mě samotného a pouze se sáčkem pestrobarevných léků!" R. D. Anderson: The patienť s Bill of Right.
Název zdroje: Rokycanský deník
LÁKAJÍ SESTRY NA PENÍZE, STUDIA I BYT
ROZHOVOR: Nemocnicím v Karlových Varech, Sokolově a Chebu chybí na osmdesát sester. Marie Bartíková, šéfka ošetřovatelské péče krajské nemocnice, hovoří nejen o možnostech, jak je na jednotlivá oddělení získat, ale také o novinkách, které čekají v budoucnu pacienty.
Karlovarský kraj - "Chtěla bych vidět blázna, který to vezme." Tak v první chvíli reagovala Marie Bartíková na nabídku, aby se ujala postu ředitelky ošetřovatelské péče v Karlovarské krajské nemocnici. Od ledna už ovšem řídí na třináct stovek lidí z řad středního zdravotního personálu v Sokolově, Karlových Varech a Chebu.
"Akciová společnost je velká, každá ze tří nemocnic má své problémy. Já znám sokolovskou nemocnici velmi dobře, chebskou za posledních 2,5 roku také. V Karlových Varech jsem zase jezdila s rychlou zdravotnickou pomocí, tudíž jsem měla možnost poznat některá oddělení v praxi," připomíná Marie Bartíková.
* V krajské nemocnici chybí přibližně osmdesát sester. Jak se jejich nedostatek projevuje? Pracují sestry i za ty, které chybí?
V Karlových Varech se to řeší omezením počtu lůžek intenzivní péče. To ale není pro provoz optimální. Bohužel se nedaří sestry doplnit. V květnu a v červnu však očekáváme nástup několika nových. V Sokolově sestry z jiných oddělení vypomáhají formou dohody o pracovní činnosti tam, kde je třeba.
* To znamená, že ve svém vlastním volnu vypomáhají jinde?
Ano. Není to vůbec optimální stav. Jedná se však pouze o dočasné řešení kvůli zachování kvality péče o naše pacienty. V kraji existují dvě zdravotní školy, ale obor všeobecná sestra vyučuje jen škola v Karlových Varech. V Chebu je to obor zdravotnický asistent. Zákon
z roku 2004 o vzdělávání zdravotníků nám zkomplikoval život, protože všeobecné sestry ze škol buď nevycházejí, nebo jich je jen minimum.
* Mohla byste to vysvětlit srozumitelněji?
Zdravotnický asistent je sice maturantem, ale aby mohl dělat povolání zdravotní sestry, musí absolvovat další studium. Dálkové nebo většinou bakalářské. Bakalářských oborů ale není
v republice otevřeno tolik, aby to stačilo pokrýt potřeby nemocnic. Asistenti raději odcházejí ze zdravotnictví pryč nebo na jiné bakalářské obory. V současné době jsem v kontaktu se zdravotní školou v Chebu - studenti mají představu dalšího studia, aby získali určitou pracovní pozici.
* Na kterých školách je otevřen bakalářský obor pro všeobecné sestry?
Nejbližší školy poskytující toto vzdělání jsou v Plzni, v Českých Budějovicích a v Praze, kam je ale dost obtížné se dostat. Dále pak v Brně, Olomouci, Ostravě, ale to jsou města, kam se komplikovaně dojíždí. Pokud sestry vysokoškolského vzdělání už dosáhnou, často chtějí zůstat a pracovat ve fakultních nemocnicích. Protože se blíží konec školního roku, připravili jsme leták pro studenty 3. a 4. ročníků zdravotnických škol v kraji s cílem zviditelnit nemocnici. Informujeme je o možnostech náborových příspěvků, smluv na dobu neurčitou, stáží, o možnostech studia při zaměstnání, ubytování.
* Zmínila jste se, že krajská nemocnice láká sestry na náborové příspěvky. Daří se to?
Letos jsme v Chebu přijímali asi deset nebo dvanáct zaměstnanců středního zdravotnického personálu, kteří náborový příspěvek dostali. Původně nemocnice zavedla příspěvek jen pro lékaře - 50 tisíc korun - a sestry - 30 tisíc. Pak ale i 15 tisíc pro zdravotnické asistenty, protože jsou neméně důležití. Ve směně mají být například dvě sestry, ale pokud nemáme plný stav, nezbývá, než sestavit tým sestra - asistent. S náborovým příspěvkem je spojena pracovní smlouva, v níž se zaměstnanec zavazuje, že po dobu tří nebo pěti let bude pracovat v krajské nemocnici.
* Jaký je průměrný plat sestry v krajské nemocnici?
Průměrný plat se pohybuje okolo 20 500 korun. Není to až tak vysoká částka, když uvážíme, co všechno musí sestry absolvovat.
* Kdybyste měla tu moc, kam až byste průměrný plat posunula?
Registrované sestry by mohly mít plat o dva až tři tisíce vyšší. Pravidelně navštěvují nejrůznější semináře, odborné konference a dále se vzdělávají, což je pro výkon jejich povolání nezbytné.
* Mluví se o vzniku miniškolky v sokolovské nemocnici. Sestry, lékařky, ošetřovatelky by sem mohly vodit své děti a vrátit se dříve z mateřské...
V Sokolově jsme udělali průzkum a zájem o školku mělo deset sester a dvě lékařky. Na konci května se jedeme podívat do Thomayerovy nemocnice do Prahy, kde už školku mají. Potřebujeme najít vhodnou právní formu pro naše zařízení. Nemocnice v Chebu má dobrý vztah se sousedním stacionářem. Pokud sestra potřebuje umístit sem dítě, stacionář je jí
k dispozici.
* Myslíte, že díky školce se sestry opravdu do práce vrátí?
Když o novince slyšely, líbilo se jim, že nebudou muset jezdit s dětmi přes celý Sokolov. Jsou ochotné jít do práce třeba už rok nebo dva po porodu.
* Nemocnice získala peníze z Evropské unie na tříleté školení a vzdělávání personálu. Pozná pak pacient, že se v chování sester a ošetřovatelek něco změnilo?
Netýká se to jen vzdělávání, ale i zavádění směrnic do pracovního řádu. Uskutečnilo se první školení na téma léčba chronických ran. Vznikne jednotný postup pro personál ve všech třech nemocnicích.
* Pacient se tedy bude moci cítit bezpečněji?
Ano. Jde nám o větší bezpečnost a záruku kvality péče.
* Když nemocnice tento "evropský" projekt představovala, zaznělo kriticky, že personál ještě v přístupu k pacientům nedosahuje západní úrovně. Jak se to změní?
Dotazníky jsme zjišťovali spokojenost pacientů. Na všech stanicích ve všech nemocnicích jsou k dispozici anonymní anketní lístky a jednou měsíčně se výsledky vyhodnocují. Díky tomu vidíme, na co si pacienti stěžují nebo co chválí.
* Takže co se pacientům nelíbí?
Například v Chebu od ledna do března dotazník vyplnilo 81 lidí. Z nich 70 se vyjádřilo pozitivně. Velmi často na veřejnosti slyším a v tisku čtu, že nemocnice je kritizována za chování personálu, za své vybavení. Myslím, že bychom měli ukazovat i pozitivní věci. Pacienti si chválí zdravotní, ošetřovatelskou a sociální péči. Líbí se jim, že se začalo s vylepšováním sociálních zařízení - nové koupelny, sprchové vozíky, nová lůžka...
* A teď k připomínkám pacientů...
Někteří pacienti si stěžují, že v ambulanci jsou současně vyšetřováni dva lidé, odděleni pouze zástěnou, takže není dostatečně zachována jejich intimita. To je velký problém. Ale ambulantní trakt v Chebu je tak postaven, ambulance jsou malé a nevyhovující. Byla bych velmi ráda, kdyby se tu podařilo postavit nový centrální ambulantní trakt. Máme také příliš velké pokoje s velkým počtem pacientů. Opět problém. Stále tu jsou šesti i sedmilůžkové pokoje. Při návštěvách, nebo když lékař něco sděluje, není tato situace pro pacienty příjemná.
* Chodíte i vy osobně za pacienty a ptáte se jich, co je tíží?
Pravidelně - obden - navštěvuji a kontroluji chod jednotlivých oddělení. To zahrnuje samozřejmě i komunikaci s pacienty. Zaklepu, představím se a zeptám se.
* Nehřeší zdravotní sestry na to, že jich je málo?
Asi bych nepoužila slovo hřeší. Rozhodně jsou oddělení, kde se ležící vážně nemocní pacienti rychle střídají, péče o ně je tedy velmi náročná. Vidím však, jak kvalitní péče ze strany našich zaměstnanců je jim i přes to věnována. Před rokem jsme v Chebu zavedli podrobnou dokumentaci s ošetřovatelskými kartami. Sestřičky svými podpisy stvrzují, jaký výkon provedly.
* Chápu, že sestry mají těžkou práci. Vidíte ale ještě rezervy v jejich chování vůči pacientům?
Prostor pro zlepšení se najde vždy. Je to individuální a vždy záleží na konkrétních jednotlivcích a jejich empatii. Vím, že některé se sestry se neusmívají a lidé jim to vytýkají. Ale já na druhou stranu vím, že jde o dobré sestry, které nic neopomenou.
* Pozorujete na stavu a vybavení krajské nemocnice, že je zadlužená? Trápí vás zanedbanost špitálů?
Všechny tři nemocnice by potřebovaly určité stavební úpravy a investice do vnitřního vybavení. Je zapotřebí vybavit oddělení novými lůžky. Pacient nejvíce ocení dobrou postel, matraci, stoleček, barevně vymalovaný pokoj. Tedy to, co je v jeho bezprostřední blízkosti. Že máme kvalitní přístroje, většinou už tolik ocenit nedokáže. Myslím, že se lidem líbí, že oddělení jsou už barevnější. Rozhodně pomohlo 109 nových lůžek, které chebské nemocnici darovalo město. Vizáž pokojů se změnila.
***
Marie Bartíková Pracovala ve Fakultní nemocnici Brno jako všeobecná sestra na ARO Sokolov jako všeobecná sestra jako samostatná anesteziologická sestra zástupkyně vrchní sestry v Sokolově vrchní sestra ARO, anestezie v Sokolově před 2,5 se stala hlavní sestrou v Nemocnici v Chebu od ledna 2009 náměstkyně ošetřovatelské péče v Nemocnici v Chebu a ředitelka ošetřovatelské péče Karlovarské krajské nemocnice
"Obden kontroluji běh jednotlivých oddělení. To zahrnuje i komunikaci s pacienty. Zaklepu, představím se a zeptám se."
Název zdroje: Mladá fronta Dnes
Karlovarský kraj - "Chtěla bych vidět blázna, který to vezme." Tak v první chvíli reagovala Marie Bartíková na nabídku, aby se ujala postu ředitelky ošetřovatelské péče v Karlovarské krajské nemocnici. Od ledna už ovšem řídí na třináct stovek lidí z řad středního zdravotního personálu v Sokolově, Karlových Varech a Chebu.
"Akciová společnost je velká, každá ze tří nemocnic má své problémy. Já znám sokolovskou nemocnici velmi dobře, chebskou za posledních 2,5 roku také. V Karlových Varech jsem zase jezdila s rychlou zdravotnickou pomocí, tudíž jsem měla možnost poznat některá oddělení v praxi," připomíná Marie Bartíková.
* V krajské nemocnici chybí přibližně osmdesát sester. Jak se jejich nedostatek projevuje? Pracují sestry i za ty, které chybí?
V Karlových Varech se to řeší omezením počtu lůžek intenzivní péče. To ale není pro provoz optimální. Bohužel se nedaří sestry doplnit. V květnu a v červnu však očekáváme nástup několika nových. V Sokolově sestry z jiných oddělení vypomáhají formou dohody o pracovní činnosti tam, kde je třeba.
* To znamená, že ve svém vlastním volnu vypomáhají jinde?
Ano. Není to vůbec optimální stav. Jedná se však pouze o dočasné řešení kvůli zachování kvality péče o naše pacienty. V kraji existují dvě zdravotní školy, ale obor všeobecná sestra vyučuje jen škola v Karlových Varech. V Chebu je to obor zdravotnický asistent. Zákon
z roku 2004 o vzdělávání zdravotníků nám zkomplikoval život, protože všeobecné sestry ze škol buď nevycházejí, nebo jich je jen minimum.
* Mohla byste to vysvětlit srozumitelněji?
Zdravotnický asistent je sice maturantem, ale aby mohl dělat povolání zdravotní sestry, musí absolvovat další studium. Dálkové nebo většinou bakalářské. Bakalářských oborů ale není
v republice otevřeno tolik, aby to stačilo pokrýt potřeby nemocnic. Asistenti raději odcházejí ze zdravotnictví pryč nebo na jiné bakalářské obory. V současné době jsem v kontaktu se zdravotní školou v Chebu - studenti mají představu dalšího studia, aby získali určitou pracovní pozici.
* Na kterých školách je otevřen bakalářský obor pro všeobecné sestry?
Nejbližší školy poskytující toto vzdělání jsou v Plzni, v Českých Budějovicích a v Praze, kam je ale dost obtížné se dostat. Dále pak v Brně, Olomouci, Ostravě, ale to jsou města, kam se komplikovaně dojíždí. Pokud sestry vysokoškolského vzdělání už dosáhnou, často chtějí zůstat a pracovat ve fakultních nemocnicích. Protože se blíží konec školního roku, připravili jsme leták pro studenty 3. a 4. ročníků zdravotnických škol v kraji s cílem zviditelnit nemocnici. Informujeme je o možnostech náborových příspěvků, smluv na dobu neurčitou, stáží, o možnostech studia při zaměstnání, ubytování.
* Zmínila jste se, že krajská nemocnice láká sestry na náborové příspěvky. Daří se to?
Letos jsme v Chebu přijímali asi deset nebo dvanáct zaměstnanců středního zdravotnického personálu, kteří náborový příspěvek dostali. Původně nemocnice zavedla příspěvek jen pro lékaře - 50 tisíc korun - a sestry - 30 tisíc. Pak ale i 15 tisíc pro zdravotnické asistenty, protože jsou neméně důležití. Ve směně mají být například dvě sestry, ale pokud nemáme plný stav, nezbývá, než sestavit tým sestra - asistent. S náborovým příspěvkem je spojena pracovní smlouva, v níž se zaměstnanec zavazuje, že po dobu tří nebo pěti let bude pracovat v krajské nemocnici.
* Jaký je průměrný plat sestry v krajské nemocnici?
Průměrný plat se pohybuje okolo 20 500 korun. Není to až tak vysoká částka, když uvážíme, co všechno musí sestry absolvovat.
* Kdybyste měla tu moc, kam až byste průměrný plat posunula?
Registrované sestry by mohly mít plat o dva až tři tisíce vyšší. Pravidelně navštěvují nejrůznější semináře, odborné konference a dále se vzdělávají, což je pro výkon jejich povolání nezbytné.
* Mluví se o vzniku miniškolky v sokolovské nemocnici. Sestry, lékařky, ošetřovatelky by sem mohly vodit své děti a vrátit se dříve z mateřské...
V Sokolově jsme udělali průzkum a zájem o školku mělo deset sester a dvě lékařky. Na konci května se jedeme podívat do Thomayerovy nemocnice do Prahy, kde už školku mají. Potřebujeme najít vhodnou právní formu pro naše zařízení. Nemocnice v Chebu má dobrý vztah se sousedním stacionářem. Pokud sestra potřebuje umístit sem dítě, stacionář je jí
k dispozici.
* Myslíte, že díky školce se sestry opravdu do práce vrátí?
Když o novince slyšely, líbilo se jim, že nebudou muset jezdit s dětmi přes celý Sokolov. Jsou ochotné jít do práce třeba už rok nebo dva po porodu.
* Nemocnice získala peníze z Evropské unie na tříleté školení a vzdělávání personálu. Pozná pak pacient, že se v chování sester a ošetřovatelek něco změnilo?
Netýká se to jen vzdělávání, ale i zavádění směrnic do pracovního řádu. Uskutečnilo se první školení na téma léčba chronických ran. Vznikne jednotný postup pro personál ve všech třech nemocnicích.
* Pacient se tedy bude moci cítit bezpečněji?
Ano. Jde nám o větší bezpečnost a záruku kvality péče.
* Když nemocnice tento "evropský" projekt představovala, zaznělo kriticky, že personál ještě v přístupu k pacientům nedosahuje západní úrovně. Jak se to změní?
Dotazníky jsme zjišťovali spokojenost pacientů. Na všech stanicích ve všech nemocnicích jsou k dispozici anonymní anketní lístky a jednou měsíčně se výsledky vyhodnocují. Díky tomu vidíme, na co si pacienti stěžují nebo co chválí.
* Takže co se pacientům nelíbí?
Například v Chebu od ledna do března dotazník vyplnilo 81 lidí. Z nich 70 se vyjádřilo pozitivně. Velmi často na veřejnosti slyším a v tisku čtu, že nemocnice je kritizována za chování personálu, za své vybavení. Myslím, že bychom měli ukazovat i pozitivní věci. Pacienti si chválí zdravotní, ošetřovatelskou a sociální péči. Líbí se jim, že se začalo s vylepšováním sociálních zařízení - nové koupelny, sprchové vozíky, nová lůžka...
* A teď k připomínkám pacientů...
Někteří pacienti si stěžují, že v ambulanci jsou současně vyšetřováni dva lidé, odděleni pouze zástěnou, takže není dostatečně zachována jejich intimita. To je velký problém. Ale ambulantní trakt v Chebu je tak postaven, ambulance jsou malé a nevyhovující. Byla bych velmi ráda, kdyby se tu podařilo postavit nový centrální ambulantní trakt. Máme také příliš velké pokoje s velkým počtem pacientů. Opět problém. Stále tu jsou šesti i sedmilůžkové pokoje. Při návštěvách, nebo když lékař něco sděluje, není tato situace pro pacienty příjemná.
* Chodíte i vy osobně za pacienty a ptáte se jich, co je tíží?
Pravidelně - obden - navštěvuji a kontroluji chod jednotlivých oddělení. To zahrnuje samozřejmě i komunikaci s pacienty. Zaklepu, představím se a zeptám se.
* Nehřeší zdravotní sestry na to, že jich je málo?
Asi bych nepoužila slovo hřeší. Rozhodně jsou oddělení, kde se ležící vážně nemocní pacienti rychle střídají, péče o ně je tedy velmi náročná. Vidím však, jak kvalitní péče ze strany našich zaměstnanců je jim i přes to věnována. Před rokem jsme v Chebu zavedli podrobnou dokumentaci s ošetřovatelskými kartami. Sestřičky svými podpisy stvrzují, jaký výkon provedly.
* Chápu, že sestry mají těžkou práci. Vidíte ale ještě rezervy v jejich chování vůči pacientům?
Prostor pro zlepšení se najde vždy. Je to individuální a vždy záleží na konkrétních jednotlivcích a jejich empatii. Vím, že některé se sestry se neusmívají a lidé jim to vytýkají. Ale já na druhou stranu vím, že jde o dobré sestry, které nic neopomenou.
* Pozorujete na stavu a vybavení krajské nemocnice, že je zadlužená? Trápí vás zanedbanost špitálů?
Všechny tři nemocnice by potřebovaly určité stavební úpravy a investice do vnitřního vybavení. Je zapotřebí vybavit oddělení novými lůžky. Pacient nejvíce ocení dobrou postel, matraci, stoleček, barevně vymalovaný pokoj. Tedy to, co je v jeho bezprostřední blízkosti. Že máme kvalitní přístroje, většinou už tolik ocenit nedokáže. Myslím, že se lidem líbí, že oddělení jsou už barevnější. Rozhodně pomohlo 109 nových lůžek, které chebské nemocnici darovalo město. Vizáž pokojů se změnila.
***
Marie Bartíková Pracovala ve Fakultní nemocnici Brno jako všeobecná sestra na ARO Sokolov jako všeobecná sestra jako samostatná anesteziologická sestra zástupkyně vrchní sestry v Sokolově vrchní sestra ARO, anestezie v Sokolově před 2,5 se stala hlavní sestrou v Nemocnici v Chebu od ledna 2009 náměstkyně ošetřovatelské péče v Nemocnici v Chebu a ředitelka ošetřovatelské péče Karlovarské krajské nemocnice
"Obden kontroluji běh jednotlivých oddělení. To zahrnuje i komunikaci s pacienty. Zaklepu, představím se a zeptám se."
Název zdroje: Mladá fronta Dnes
čtvrtek 14. května 2009
VELKÉ NEMOCNICE V KRAJI JSOU TERČEM ZLODĚJŮ
Personál českolipské a liberecké nemocnice často čelí útokům agresivních pacientů i zlodějů
Česká Lípa, Liberec - Pacienti a zdravotníci ve dvou největších nemocnicích v Libereckém kraji jsou častou obětí kriminálních živlů. Do rozlehlých areálů v Liberci a v České Lípě se vydávají především zloději. Sestry, lékaři a příslušníci bezpečnostních agentur se stávají terčem nadávek, výhrůžek i fyzických útoků.
"
Slovní útoky zaznamenáváme každý den, několikrát za týden se personál musí bránit fyzické agresi. Naši hlavní sestru napadl jeden z pacientů bezdůvodně holí. Násilí v naší nemocnici jednoznačně přibývá, pachatelé jsou často pod vlivem alkoholu nebo drog," uvedl mluvčí českolipské nemocnice Petr Pokorný. Ve zdejší nemocnici na konci března porazil agresivní pacient na zem přivolaného člena ochranky. Zlomil mu ruku.
V liberecké nemocnici zasahovala policie proti rozčilenému muži poté, co prokopl dveře na interní ambulanci. "Na zdravotníky útočí mimo jiné lidé nespokojení s čekáním na ošetření," řekla mluvčí liberecké nemocnice Alexandra Kittnerová.
Pokorný prohlásil, že českolipská nemocnice by na ochranu majetku, zaměstnanců a pacientů potřebovala několikrát více příslušníků bezpečnostní agentury, než tam pracuje nyní. Nemocnici na ně ale chybí peníze. "Nemáme ani chuť zavádět přísný bezpečnostní režim jako střežené továrny s ostnatým drátem. Pokud se situace dramaticky nezhorší, chceme i přes velké problémy s krádežemi a výtržnostmi zůstat otevřeným zdravotnickým zařízením s volným pohybem pacientů a návštěvníků," řekl Pokorný.
V českolipské i v liberecké nemocnici personál pacientům doporučuje, aby si s sebou nebrali šperky, notebooky, drahou elektroniku, zbraně či větší obnosy peněz. V obou nemocnicích si je však v naléhavých případech mohou uschovat do trezoru.
"Pacientům v nemocnici stačí většinou mobily, menší částky peněz a věci na osobní hygienu. Stalo se ale, že jeden k nám přišel s velkým kufrem. Další si s sebou vzal revolver," podotkla Kittnerová.
V českolipské nemocnici ukradli zloději boty návštěvám na gynekologicko-porodnickém oddělení. Na dětském oddělení mizí přehrávače MP3, mobily i peníze. Sestry už také vytáhly z tašky odcházejícího mladého pacienta cizí notebook. "Někdo nám odcizil záchodovou mísu na veřejném WC a řadu vozíků pro nepohyblivé pacienty. Dva ukradené mobily jsme objevili po půl roce, schované ve splachovadle na WC," vypočítal Pokorný.
***
"Násilí v naší nemocnici jednoznačně přibývá, pachatelé jsou často pod vlivem alkoholu nebo drog".
Autor: (ČTK)
Česká Lípa, Liberec - Pacienti a zdravotníci ve dvou největších nemocnicích v Libereckém kraji jsou častou obětí kriminálních živlů. Do rozlehlých areálů v Liberci a v České Lípě se vydávají především zloději. Sestry, lékaři a příslušníci bezpečnostních agentur se stávají terčem nadávek, výhrůžek i fyzických útoků.
"
Slovní útoky zaznamenáváme každý den, několikrát za týden se personál musí bránit fyzické agresi. Naši hlavní sestru napadl jeden z pacientů bezdůvodně holí. Násilí v naší nemocnici jednoznačně přibývá, pachatelé jsou často pod vlivem alkoholu nebo drog," uvedl mluvčí českolipské nemocnice Petr Pokorný. Ve zdejší nemocnici na konci března porazil agresivní pacient na zem přivolaného člena ochranky. Zlomil mu ruku.
V liberecké nemocnici zasahovala policie proti rozčilenému muži poté, co prokopl dveře na interní ambulanci. "Na zdravotníky útočí mimo jiné lidé nespokojení s čekáním na ošetření," řekla mluvčí liberecké nemocnice Alexandra Kittnerová.
Pokorný prohlásil, že českolipská nemocnice by na ochranu majetku, zaměstnanců a pacientů potřebovala několikrát více příslušníků bezpečnostní agentury, než tam pracuje nyní. Nemocnici na ně ale chybí peníze. "Nemáme ani chuť zavádět přísný bezpečnostní režim jako střežené továrny s ostnatým drátem. Pokud se situace dramaticky nezhorší, chceme i přes velké problémy s krádežemi a výtržnostmi zůstat otevřeným zdravotnickým zařízením s volným pohybem pacientů a návštěvníků," řekl Pokorný.
V českolipské i v liberecké nemocnici personál pacientům doporučuje, aby si s sebou nebrali šperky, notebooky, drahou elektroniku, zbraně či větší obnosy peněz. V obou nemocnicích si je však v naléhavých případech mohou uschovat do trezoru.
"Pacientům v nemocnici stačí většinou mobily, menší částky peněz a věci na osobní hygienu. Stalo se ale, že jeden k nám přišel s velkým kufrem. Další si s sebou vzal revolver," podotkla Kittnerová.
V českolipské nemocnici ukradli zloději boty návštěvám na gynekologicko-porodnickém oddělení. Na dětském oddělení mizí přehrávače MP3, mobily i peníze. Sestry už také vytáhly z tašky odcházejícího mladého pacienta cizí notebook. "Někdo nám odcizil záchodovou mísu na veřejném WC a řadu vozíků pro nepohyblivé pacienty. Dva ukradené mobily jsme objevili po půl roce, schované ve splachovadle na WC," vypočítal Pokorný.
***
"Násilí v naší nemocnici jednoznačně přibývá, pachatelé jsou často pod vlivem alkoholu nebo drog".
Autor: (ČTK)
LÉKÁRNÍCI CHTĚJÍ VÍCE MLUVIT
Studenti farmacie se utkali ve zvláštní disciplíně: komunikaci s pacientem.
Na škole se podle nich právě komunikace učí málo.
Autor: ADÉLA ČABANOVÁ
PRAHA Jsem tak protivná, jak jen to dokážu. Mladá žena naproti mně naopak zůstává usměvavá a chápající. Jsem na mistrovství studentů farmacie v komunikaci. Sešlo se tu osm komunikačně nejschopnějších budoucích lékárníků z celé republiky. Hraju jednoho z "pacientů-kverulantů", na kterých studenti ukazují, co umí.
"Ale já vždycky beru acylpyrin," namítám své lékárnici Martě Křížkové, studentce z Brna. A ona mi znovu trpělivě vysvětluje, že by mi acylpyrin v kombinaci s ostatními léky, které mi vydala na recept, ublížil.
Od lékárenské táry jdu naprosto informovaná. Rady, jak léky brát a co všechno při léčbě nesmím, si pamatuji, a dokonce jim i věřím.
Přesně to je cílem. "Mělo by to být podáno tak, aby tomu pacient porozuměl, ale zároveň tak, aby si uvědomil, že má před sebou vzdělaného člověka, který je schopen mu velmi fundovaně poradit," vysvětlil děkan brněnské farmaceutické fakulty Milan Žemlička. "To jsem v soutěži v mnoha případech viděl. Výkony byly vynikající," dodal.
Také podle prezidenta České lékárnické komory a člena poroty Stanislava Havlíčka si finalisté vedli dobře. Když chybovali, tak třeba v tom, že špatně odhadli pacienta. Farmaceuti rozlišují několik typů pacientů. Podle nedávného průzkumu v českých lékárnách spadá téměř polovina lidí do charakteristiky běžný nebo přátelský typ. Kromě toho ale chodí do lékáren kverulanti, nerudové a rezignovaní pacienti. S těmi všemi je komunikace těžší. "Záleží i na pacientovi, zda je ochotný poslouchat," upozorňuje vítězka mistrovství v lékárenské komunikaci Šárka Tomková, studentka 4. ročníku farmacie z Brna.
Praktické nácviky komunikace s pacienty by podle Šárky Tomkové měly být součástí výuky na fakultách. Také podle zástupců studentských organizací, kteří vznik soutěže iniciovali, se na fakultách komunikace podceňuje.
"Studenti nejsou s výukou v tomto směru spokojeni. Ne že by se komunikace vůbec neučila, ale neklade se na to důraz," říká Jan Röder z královéhradeckého Spolku českých studentů farmacie. "Podobné soutěže probíhají všude ve světě," doplňuje Alena Petříková z brněnské Unie studentů farmacie. Za ideální by považovala, kdyby si mohli nanečisto zkusit komunikaci s pacientem všichni studenti. "Každý pacient je jiný, nesou si s sebou různé prožitky. Lékárník na to není trénovaný, a měl by být," říká Petříková.
Komunikace je podle studie programu PACE 2010 hlavní slabinou českých lékárníků. Tendence ke zlepšení výuky komunikace farmaceutů ale existuje a mistrovství je toho důkazem. "Začali jsme budovat novou generaci," věří oba zástupci studentských organizací.
Na škole se podle nich právě komunikace učí málo.
Autor: ADÉLA ČABANOVÁ
PRAHA Jsem tak protivná, jak jen to dokážu. Mladá žena naproti mně naopak zůstává usměvavá a chápající. Jsem na mistrovství studentů farmacie v komunikaci. Sešlo se tu osm komunikačně nejschopnějších budoucích lékárníků z celé republiky. Hraju jednoho z "pacientů-kverulantů", na kterých studenti ukazují, co umí.
"Ale já vždycky beru acylpyrin," namítám své lékárnici Martě Křížkové, studentce z Brna. A ona mi znovu trpělivě vysvětluje, že by mi acylpyrin v kombinaci s ostatními léky, které mi vydala na recept, ublížil.
Od lékárenské táry jdu naprosto informovaná. Rady, jak léky brát a co všechno při léčbě nesmím, si pamatuji, a dokonce jim i věřím.
Přesně to je cílem. "Mělo by to být podáno tak, aby tomu pacient porozuměl, ale zároveň tak, aby si uvědomil, že má před sebou vzdělaného člověka, který je schopen mu velmi fundovaně poradit," vysvětlil děkan brněnské farmaceutické fakulty Milan Žemlička. "To jsem v soutěži v mnoha případech viděl. Výkony byly vynikající," dodal.
Také podle prezidenta České lékárnické komory a člena poroty Stanislava Havlíčka si finalisté vedli dobře. Když chybovali, tak třeba v tom, že špatně odhadli pacienta. Farmaceuti rozlišují několik typů pacientů. Podle nedávného průzkumu v českých lékárnách spadá téměř polovina lidí do charakteristiky běžný nebo přátelský typ. Kromě toho ale chodí do lékáren kverulanti, nerudové a rezignovaní pacienti. S těmi všemi je komunikace těžší. "Záleží i na pacientovi, zda je ochotný poslouchat," upozorňuje vítězka mistrovství v lékárenské komunikaci Šárka Tomková, studentka 4. ročníku farmacie z Brna.
Praktické nácviky komunikace s pacienty by podle Šárky Tomkové měly být součástí výuky na fakultách. Také podle zástupců studentských organizací, kteří vznik soutěže iniciovali, se na fakultách komunikace podceňuje.
"Studenti nejsou s výukou v tomto směru spokojeni. Ne že by se komunikace vůbec neučila, ale neklade se na to důraz," říká Jan Röder z královéhradeckého Spolku českých studentů farmacie. "Podobné soutěže probíhají všude ve světě," doplňuje Alena Petříková z brněnské Unie studentů farmacie. Za ideální by považovala, kdyby si mohli nanečisto zkusit komunikaci s pacientem všichni studenti. "Každý pacient je jiný, nesou si s sebou různé prožitky. Lékárník na to není trénovaný, a měl by být," říká Petříková.
Komunikace je podle studie programu PACE 2010 hlavní slabinou českých lékárníků. Tendence ke zlepšení výuky komunikace farmaceutů ale existuje a mistrovství je toho důkazem. "Začali jsme budovat novou generaci," věří oba zástupci studentských organizací.
PŘEPADOVKA V LDN: JE TO LEPŠÍ
Ministerstvo zdravotnictví vyrazilo na kontrolu léčeben pro seniory. A je znát posun oproti loňsku
Praha - Vejdete a první, co vás praští do nosu, je vůně chystaného oběda. Žádný pach moči a výkalů, jaký vládne tam, kde lidé umírají a kde se neumějí starat o pacienty.
Hospic Štrasburk v Praze je pro onkologické pacienty místem, kde tráví své poslední dny. Včera to byla první zastávka kontroly ministerstva zdravotnictví, které se rozhodlo stejně jako loni "přepadnout" léčebny, kam posílá své peníze. MF DNES byla u toho.
Zatímco loni úředníci vyrazili až poté, co MF DNES odhalila, že v soukromé pražské léčebně Chittussiho týrají seniory, letos už ministerstvo uspořádalo kontrolu z vlastního rozhodnutí. Je to splnění jednoho ze slibů, které loni politici učinili: že kontroly zařízení pro seniory budou častější. Podobně voňavý jako hospic Štrasburk je i Domov svatého Karla Boromejského. Vrchní sestra Vlasta Křemečková však na pokoje vchází bez klepání a dveřmi dokořán otevřenými na chodbu kdokoliv vidí, jak pacienti spí nebo obědvají. Soukromí? Tady na něj zapomeňte.
Zato tu klienti nemají nouzi o zábavu. "Máme člověka, který se stará jen o kulturu, takže jsou tu i čtyři různé akce do týdne - koncerty, výstavy či tance," vypráví sestra.
Včerejší kontrola ve všech navštívených zařízeních dopadla dobře. Mnohem horší byla odhalení loňských inspekcí Všeobecné zdravotní pojišťovny ve všech LDN v Česku. Ukázalo se, že mnoha léčebnám chybí personál a na pacienty nemají čas.
Potrestaná sestra dělá kariéru "Jsem ráda, že MF DNES ten problém otevřela. O špatném chování léčeben se mluvilo dlouho. A my na kontrole nezjistíme tolik, jako když tam někdo pracuje," říká Barbora Kolářová z odboru zdravotně sociálních služeb ministerstva. Problém je, že vrchní sestra z LDN Chittussiho Milada Appeltová sice byla potrestána - přišla o funkci viceprezidentky České asociace sester. Jenže po roce se ukazuje, že dál dělá kariéru. O víkendu se v nemocnici na Homolce chystá školení s názvem "Sestra ve specializované ambulanci", jehož garantem je právě tato sestra, která přiznala, že falšovali dokumentaci pacientů.
Některé další sliby, které loni politici vyslovili, se už splnily. Například léčebny a hospice dostávají více peněz od pojišťoven. "Máme o pětašedesát korun za den a lůžko víc," říká ředitel hospice Štrasburk Josef Heller. I tak však ošetřování pacienta stojí na den a lůžko 1 960 korun, a oni dostávají od pojišťoven zhruba polovičku: 1 065 korun. "Zbytek si musíme vyprosit na dotacích a od dárců," říká Heller.
"Potíž je, že letos všechny radnice, ministerstva i pražský magistrát šetří, takže jsme dostali méně. Týden před výplatou stojíme před situací, z čeho zaměstnance zaplatit," posteskl si Martin Lejsal, šéf třetího domova pro seniory Sue Ryder, kam vyrazila ministerská kontrola.
O zlepšení situace se snaží i ministerstvo práce a sociálních věcí. Směr, kterým míří, je umožnit seniorům, aby mohli co nejdéle zůstat doma navzdory zdraví. Chystá se proto balíček zákonů pro seniory.
"Poskytované služby by měly vést k udržení maximální soběstačnosti klienta v jeho přirozeném prostředí," vysvětluje mluvčí ministerstva Jiří Sezemský. Jenže zákony zabývající se kupříkladu financováním podobné péče teprve vznikají.
Z demografického vývoje je přitom jasné, že během deseti let výrazně vzroste poptávka po dlouhodobé zdravotně sociální péči, neboť bude sílit populace osmdesátiletých a starších lidí. Už dnes je jich v Česku podle čerstvých dat téměř 350 tisíc. A například lůžek v hospicích je pouhých 350 v celé zemi.
"I domov pro seniory se dá vést tak, aby to byl výdělečný podnik. A bez toho, že by tam klienti platili zlatem nebo se šetřilo na lécích a jídle," podotýká ekonom Miroslav Zámečník.
***
* Loňské odhalení
•- Redaktor MF DNES se loni nechal na týden zaměstnat v soukromé pražské Léčebně dlouhodobě nemocných v Chittussiho ulici. - Ukázalo se, že personál falšuje záznamy o pacientech, nedává jim dostatečně najíst a napít a mnoha z nich odebral zvonky u postelí.
Autor: LENKA PETRÁŠOVÁ
Praha - Vejdete a první, co vás praští do nosu, je vůně chystaného oběda. Žádný pach moči a výkalů, jaký vládne tam, kde lidé umírají a kde se neumějí starat o pacienty.
Hospic Štrasburk v Praze je pro onkologické pacienty místem, kde tráví své poslední dny. Včera to byla první zastávka kontroly ministerstva zdravotnictví, které se rozhodlo stejně jako loni "přepadnout" léčebny, kam posílá své peníze. MF DNES byla u toho.
Zatímco loni úředníci vyrazili až poté, co MF DNES odhalila, že v soukromé pražské léčebně Chittussiho týrají seniory, letos už ministerstvo uspořádalo kontrolu z vlastního rozhodnutí. Je to splnění jednoho ze slibů, které loni politici učinili: že kontroly zařízení pro seniory budou častější. Podobně voňavý jako hospic Štrasburk je i Domov svatého Karla Boromejského. Vrchní sestra Vlasta Křemečková však na pokoje vchází bez klepání a dveřmi dokořán otevřenými na chodbu kdokoliv vidí, jak pacienti spí nebo obědvají. Soukromí? Tady na něj zapomeňte.
Zato tu klienti nemají nouzi o zábavu. "Máme člověka, který se stará jen o kulturu, takže jsou tu i čtyři různé akce do týdne - koncerty, výstavy či tance," vypráví sestra.
Včerejší kontrola ve všech navštívených zařízeních dopadla dobře. Mnohem horší byla odhalení loňských inspekcí Všeobecné zdravotní pojišťovny ve všech LDN v Česku. Ukázalo se, že mnoha léčebnám chybí personál a na pacienty nemají čas.
Potrestaná sestra dělá kariéru "Jsem ráda, že MF DNES ten problém otevřela. O špatném chování léčeben se mluvilo dlouho. A my na kontrole nezjistíme tolik, jako když tam někdo pracuje," říká Barbora Kolářová z odboru zdravotně sociálních služeb ministerstva. Problém je, že vrchní sestra z LDN Chittussiho Milada Appeltová sice byla potrestána - přišla o funkci viceprezidentky České asociace sester. Jenže po roce se ukazuje, že dál dělá kariéru. O víkendu se v nemocnici na Homolce chystá školení s názvem "Sestra ve specializované ambulanci", jehož garantem je právě tato sestra, která přiznala, že falšovali dokumentaci pacientů.
Některé další sliby, které loni politici vyslovili, se už splnily. Například léčebny a hospice dostávají více peněz od pojišťoven. "Máme o pětašedesát korun za den a lůžko víc," říká ředitel hospice Štrasburk Josef Heller. I tak však ošetřování pacienta stojí na den a lůžko 1 960 korun, a oni dostávají od pojišťoven zhruba polovičku: 1 065 korun. "Zbytek si musíme vyprosit na dotacích a od dárců," říká Heller.
"Potíž je, že letos všechny radnice, ministerstva i pražský magistrát šetří, takže jsme dostali méně. Týden před výplatou stojíme před situací, z čeho zaměstnance zaplatit," posteskl si Martin Lejsal, šéf třetího domova pro seniory Sue Ryder, kam vyrazila ministerská kontrola.
O zlepšení situace se snaží i ministerstvo práce a sociálních věcí. Směr, kterým míří, je umožnit seniorům, aby mohli co nejdéle zůstat doma navzdory zdraví. Chystá se proto balíček zákonů pro seniory.
"Poskytované služby by měly vést k udržení maximální soběstačnosti klienta v jeho přirozeném prostředí," vysvětluje mluvčí ministerstva Jiří Sezemský. Jenže zákony zabývající se kupříkladu financováním podobné péče teprve vznikají.
Z demografického vývoje je přitom jasné, že během deseti let výrazně vzroste poptávka po dlouhodobé zdravotně sociální péči, neboť bude sílit populace osmdesátiletých a starších lidí. Už dnes je jich v Česku podle čerstvých dat téměř 350 tisíc. A například lůžek v hospicích je pouhých 350 v celé zemi.
"I domov pro seniory se dá vést tak, aby to byl výdělečný podnik. A bez toho, že by tam klienti platili zlatem nebo se šetřilo na lécích a jídle," podotýká ekonom Miroslav Zámečník.
***
* Loňské odhalení
•- Redaktor MF DNES se loni nechal na týden zaměstnat v soukromé pražské Léčebně dlouhodobě nemocných v Chittussiho ulici. - Ukázalo se, že personál falšuje záznamy o pacientech, nedává jim dostatečně najíst a napít a mnoha z nich odebral zvonky u postelí.
Autor: LENKA PETRÁŠOVÁ
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)