Dnešní Studio Česko se věnuje jednomu z nejtěžších úkolů lékařské péče. Komunikaci mezi lékařem a pacientem v momentě, kdy je pacient blízko smrti, ať už neodvratně či jen dočasně. Je nejožehavějším a tedy i nejkonfliktnějším momentem lékařské péče.
Komunikace mezi lékařem, pacientem a příbuznými
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Dnešní Studio Česko se věnuje jednomu z nejtěžších úkolů lékařské péče. Komunikaci mezi lékařem a pacientem v momentě, kdy je pacient blízko smrti, ať už neodvratně či jen dočasně. Je nejožehavějším a tedy i nejkonfliktnějším momentem lékařské péče. Jak jsou čeští lékaři připravováni na moment, kdy musí pacientovi sdělit nepříjemnou diagnózu a jak jsou připraveni na komunikaci s pozůstalými, ale i to, jak se sami lékaři na tuto komunikaci připravují, to jsou témata dnešního Studio Česko, u jehož poslechu vás vítá Václav Pešička.
Pozvání k mikrofonu přijal přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady Jan Pachl, který je zároveň předsedou etické komise Fakultní nemocnice Králové Vinohrady. A druhým hostem je po telefonních linkách Jiří Prokop, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Základní principy lékařské etiky obsahuje už Hippokratova přísaha, kterou každý lékař skládá. Jak se lékaři během svého studia připravují na to, že budou muset pacientovi sdělit, že má nevyléčitelnou chorobu, na jejímž konci je smrt? Otázka pro Jiřího Prokopa.
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak lékaři jsou v dnešní době už systematické vzděláváni v základním kurukulu v základech lékařské etiky. Jednak principy etické, morální normy společné pro všechny zdravotníky a potom druhou částí jsou potom praktické vlastně nácviky komunikace v různých typových situací. Jednou z těch situací je samozřejmě i sdělování úmrtí rodině, zároveń také její komunikace s umírajícím pacientem.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Je to jeden z nejtěžších lékařských úkolů?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Nemyslím si, že zrovna nejtěžší, ale rozhodně jeden z nejméně příjemných.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Existují tedy jasná univerzální pravidla, která by vedla ke správné komunikaci s umírajícím pacientem?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Prvním pravidlem je pravdivost. Všechno, co pacientovi řeknete, musí být pravda. Člověk na tom zakládá svůj život, je schopen reagovat adekvátní k té situaci a vy můžete zvážit, jak moc tomu člověku řeknete najednou. Někdy se podává informace najednou, někdy se podává takzvaně po kapkách, ale všechno, co řeknete, musí být pravda, protože na tom skutečně pacient staví a jednak to, že lhát je neetické, ale i dostáváte se do vlastních sítích svých lží, když se zachováte jinak.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Sám říkáte, že může lékař pacientovi říct jenom část pravdy. Podle čeho lékař odhaduje, jak velkou část pravdy pacientovi sdělit, musí brát v potaz stav zdravotní a hlavně především psychický stav pacienta?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak určitě, musí každý individuálně zvážit, v jakém stavu fyzickém se pacient nachází. Musí se zvážit, jestli stanovená diagnóza je skutečně jistá, protože předávat lze informace, pouze které jsou jisté. Pak je potřeba zvážit ten duchovní rozměr člověka, to znamená, kolik toho je schopen snést najednou, případně, jak by to pro něj bylo užitečné.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Lékařská etika je v České republice samostatným lékařským oborem poměrně krátkou dobu, zhruba patnáct let, znamená to, že lékaři nepokládali za důležité kodifikovat komunikaci s pacientem?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Kodexy vznikají vlastně po druhé světové válce. Takové ty základní dokumenty jsou stanoveny v /nesrozumitelné/ zprávě v roce /nesrozumitelné/, ve které jsou stanoveny čtyři základní etické principy - autonomie, beneficence, nonmaleficence a justice. Bohužel právě po druhé světové válce došlo k potřebě precizně stanovit a deklarovat, jaká jsou pravidla vztahu mezi zdravotníkem a pacientem, /nesrozumitelné/ teda, jaká jsou morální pravidla. Ono, ne že by etika neprobíhala, ona probíhala, ale učil se marxismus, leninismus, takže to jsou dva poměrně takové pohledy, které jsou navzájem v kontradikci, ale je pravda, že takovou tou explicitní výukou principů, metod, řešení kazuistik, tak se vlastně začalo až po revoluci.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Lékařskou etiku vyučuje na 3. lékařské fakultě, jak byste ohodnotil studenty, mají dostatečný etický základ a nemusíte je už tak mnoho učit?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Jsou takové dva názory - jeden etiku nelze naučit. To znamená, musíme stavět na tom, co předali rodiče svým dětem, jak se ten člověk formoval v průběhu let. Druhý postoj je, že etiku lze naučit a my jsme tady od toho, abychom nějakým způsobem podnítili v člověku, v mladém člověku studujícím medicínu, zájem o etické problémy a abychom dokázali dost věrohodně simulovat situace, se kterými se může v praxi setkat. A tyto situace mu navrhnout, jak by řešili. Co se týče mého pohledu, tak já si myslím, že etiku lze naučit a že jsme povoláni k tomu, abychom ji skutečně učili, ale je vždycky otázka jak. Já se domnívám, že etiku lze předat pouze na základě osobního příkladu. To znamená, mám studentovi naznačit, jaké jsou možné pohledy na problematiku, jak se to dneska řeší. Student by měl umět vyargumentovat svůj pohled, svůj názor v soupeření nebo v kontradikci s tím mým názorem dokázat ten svůj obhájit.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Pacienti chtějí stále více informací, stále se objevuje více stížností na komunikaci pacient - lékař na nedostatek ze strany lékaře. Myslíte si, že to je důsledkem postupného zrovnoprávnění toho vztahu pacient - lékař?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Já si myslím, že to je jedině dobře. Jakmile není stížnost, není důvod ke změně. Já jenom apeluji na všechny pacienty, aby skutečně vyžadovali informace od svých lékařů. Samozřejmě u výkonů, které jsou opakované, všeobecně známé a tak dále, netřeba vysvětlovat postupy, případná rizika, i když by to správně také tak mělo být. Nicméně u zákroků, které jsou nestandardní, nebo méně známé, anebo závažné a tak dále, a tak dál, je potřeba jednoznačně říci, že pacient má jednak právo, ale i povinnost podepsat informovaný souhlas, kterým dává najevo, zda s danou terapií nebo s diagnostickým úkonem souhlasí. Ten informovaný souhlas má dvě roviny. První je, aby bych chráněný zdravotník z právního hlediska. Pacient souhlasí s danou terapií, můžeme provést. Ten druhý ale podle mého názoru mnohem důležitější pohled je, aby bych informovaný pacient. A teďko narážíme na obrovský problém. Zdravotní zařízení jsou v tlaku času, jsou v tlaku personálního zajištění a tak dál a tak dál, a pacient z tohoto důvodu tu informaci dostává neúplnou, anebo pozdě. Například těsně před výkonem.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Znamená to, že Češi v komunikaci s pacientem zaostávají za Západem?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Jestli zaostávají za Západem to je otázka. Rozhodně dnešní trend tak, jak je nastavený zdravotnický, nedává lékaři příliš mnoho prostoru na to, aby mohl rozvíjet hlubší, delší, empatičtější komunikaci s pacientem. Ten časový prostor prostě na to skutečně není. Druhá otázka, nebo druhá modalita té otázky je, jestli jsme horší nebo lepší v té komunikaci. Myslím si, že západní lékaři s tím mají mnohem větší praxi, to znamená, že jsou v tom zkušenější, my se mnohým věcem teprve učíme, zvlášť starší generace lékařů. U té mladé generace lékařů je to mnohem snazší, protože oni tady už měli ve škole, vidí to na svých kolezích, je vidět, že to je potřeba. U starších kolegů tohoto někdy pokulhává.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Ovšem kromě pacienta je lékařovou, lékařskou povinností také komunikovat s příbuznými, či dokonce pozůstalými. Kdy tato komunikace má začínat a jaká jsou pro ni pravidla?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak k té první části otázky. Já se domnívám, že začínat by měla již při přijmu pacienta. Rodina by měla být informována o zdravotním stavu, o vývoji, o očekávaných komplikacích a tak dál.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Nakolik je tato komunikace tedy lékař a pacientovo okolí důležité pro léčbu samotnou?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Myslím si, že velice. Sehrává klíčovou roli takové té vnitřní, psychické pohodě pacienta, což samozřejmě přispívá nemalou měrou i k fyzickému komfortu a pobytu pacienta v nemocnici.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Má lékař etické právo sdělit blízkým třeba více než pacientovi samotnému, například uvedu pacient trpí nevyléčitelnou chorobou a zbývá mu podle odhadů lékaře už jen několik měsíců, rodina se rozhodne, že nebude chtít nadále pacienta zatěžovat informacemi, rozhodne se pro to, aby vlastně pacient nebyl informován o aktuálním stavu a prožil vlastně tuto dobu v klidu. Dokážete si tento případ představit?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Představit si ho dokážu. V praxi jsem ho několikrát zažil, ale je zcela nesprávné. Jakmile není poučen pacient o povaze své nemoci, lékař nemá právo tuto informaci sdělovat někomu jinak. Jediná výjimka, nebo případ, kdy by se mohl stát takovýhle případ, je v situaci, kdy pacient na výzvu lékaře, že přišel, aby ho informoval, odmítne informace. To znamená, že řeknu, nechci být informován o povaze svého onemocnění. V takovém případě by se lékař měl dotázat na člena rodiny, případně na blízkou osobu, ke které pacient chová takovou důvěru, že snese, aby mohl tento člověk být plně informován za něj. Případ, kdy pacient není informován a vy nasazujete určitou vlaječku, tak se dostáváte do poměrně komplikované situace, jak vysvětlit, anebo proč vysvětlit pacientovi, že nasazuje léčbu, kterou nasazuje z toho důvodu, že vlastně pacient neví, proč je ta léčba nasazena, jak je nemocný, jak je to závažné a proč ta léčba je třeba.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Podceňují podle vás čeští lékaři komunikaci s okolím pacienta?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Myslím si, že ano.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Víte, co pro to udělat, aby se to zlepšilo?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak jednak svou edukací. Už vlastně v pregraduálním studiu ukazovat, argumentovat, dokládat, zkoušet si příklady vlastní komunikace. Myslím si, že ten člověk velice rychle pochopí, že to je potřeba. Druhá věc je odstraňovat nějaké osobností rysy, které lékaři v této komunikaci brání - strach, neschopnost, nedostatek informací, jak komunikovat a tak dál. Takže já si myslím postupnými kroky, dokládáním, ale na druhé straně také tlakem pacientů, případně rodin.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
I u dlouhodobě nemocných pacientů je nejtěžším sdělením pro lékaře smrt pacienta pozůstalým. Může lékař předejít dopadům například volbou prostředí, anebo způsobem, kterým tuto neradostnou zprávu sdělí?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Jistě může. Bohužel ta situace je taková, že pouze málokdy si můžete to prostředí vybrat, nebo ty okolnosti. Standardní postup byl a mnohdy ještě je sdělovat úmrtí telegramem, takže to je poměrně neosobní. Lékař v tom není emočně zainteresován a rodina potom přijde a víceméně už obeznámena tu situaci dál řeší. Druhý takový případ je oznámení, kdy vlastně vy se domluvíte s rodinou, že je možné volat například na mobilní telefon. Zde se vystavujete situaci, kdy vlastně nevíte, kdy s touto negativní informací rodinu zastihnete. Člověk může řídit, člověk může dělat různé jiné věci, může nabourat, nebo může cokoli jiného se stát. Samozřejmě nejpříjemnější z tohoto hlediska nastavení prostředí je osobní komunikace, to znamená, když jste tam takzvaně face tu face.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Je tedy povinností lékaře starat se o to, jak zpráva na pozůstalé zapůsobí?
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak povinností to přímo není, ale mělo by být takovou mravní hodnotou každého lékaře.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Tolik Jiří Prokop, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas.
Jiří PROKOP, lékařský etik z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Na shledanou.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
A naším druhým hostem je přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady Jan Pachl. Pacienti vaší kliniky často balancují mezi životem a smrtí, takže lékaři komunikují s pacienty v ohrožení života prakticky každý den. Jak velký důraz kladete na komunikaci s pacientem a na komunikaci s příbuznými?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
Ta komunikace je naprosto zásadní, hlavně kvalita té komunikace a my na naší klinice, a já si myslím obecně v nemocnici, tato komunikace by měla být jaksi trvalá a měla by vést teda k plné informovanosti především pacientů. Sporné je to, do jaké míry příbuzných a dalších třeba nejbližších známých z okolí toho nemocného. To všechno je vázáno na souhlas pacienta a problém vzniká ve fázi, kdy pacient ten souhlas dát nemůže, to si myslím, je momentálně i legislativní. Ten problém je v tom, že v případě, že nemocný nemůže dát souhlas k informaci příbuzných o závažnosti stavu, tak potom my bychom vlastně z hlediska platné legislativy vůbec příbuzné, nejbližší příbuzné, neměli informovat o závažnosti stavu a takových pacientů u nás může být za rok osm set, devět set tisíc a dovedete si představit, jak by na to příbuzní reagovali. Manželka přijde k nám na oddělení a chce vědět, v jakém stavu je její manžel, třeba těžce poranění a my bychom měli říct, my vám tu informaci nedáme, nemáte na to nárok.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Jak jsou lékaři, kteří na vaši klinikou přijdou z lékařských fakult, připraveni na tuto krizovou komunikaci?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
Tak pokud znám situaci na 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, tak této problematice se věnuje velký prostor. Je otázka potom, jak tady tyto znalosti, které jsou teoretické i svým způsobem praktické, určitě studenti získávají komunikací teda s pacienty tak, jak je potom přeberou do konkrétní klinické praxe, a to si myslím, že tam nejdůležitější otázkou jsou určité zkušenosti toho lékaře a potom, co mu je dáno od Boha.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Natolik je tedy pro vás zásadní umění lékaře komunikovat s pacienti a může se to podle vás naučit postupem času?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
Tak je to určitě zásadní problém, zásadní znalost, kterou my vyžadujeme po lékařích, nicméně jsou lékaři, kteří s tímto vůbec nemají jaksi problém, ta komunikace naprosto v pořádku, nevznikají žádné problémy, žádné třecí plochy, naopak si myslím, že ta informace směrovaná do oblasti jak příbuzných, ti nejbližší příbuzní, dejme tomu, řekněme i pro, bohužel, proti legislativě, ale prostě my to nemůžeme zablokovat tady tu informaci. No a potom informace směrovaná už potom k pacientům je trošku jiný problém. Je fakt, že prostě my u některých lékařů tak, tak jak to vidíme třeba u nás na klinice, ty problémy jsou, u některých nejsou, že jo, a to je dané teda, bych řekl, i tou osobností toho lékaře a vím, že prostě při přijímání studentů na 3. lékařskou fakulty se tady tyto vlastnosti komunikační se považují za velmi důležité a jsou i náležitým způsobem identifikovány přitom v tom přijímacím řízení.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Lékař by měl pacientovi vysvětlit jeho diagnózu a další možnost léčby tak, aby ji pacient pochopil. To se samozřejmě nemusí podařit hned napoprvé. Už v předchozím rozhovoru jsme narazili na problém nedostatku času, který lékař na komunikaci s pacientem má. Uvažuje vůbec současný systém zdravotnictví o této fázi léčby?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
No, systém tady do toho by měl zohledňovat bohužel zatím, pokud mohu hovořit za intenzivní medicíny, tak jaksi toto není zohledňováno vůbec teda v hodnocení pojišťoven a tak dále, čili systém hodnocení zdravotní péče není vůbec, toto vůbec nezohledňuje a já si myslím, že považuji to za velmi zásadní. Ten systém nepočítá s tím, že by lékař informoval. Prostě pro nás je to svým způsobem "ztracený čas", ale víme, že to nesmí být ztracený čas a že, jak bych řekl, každý čas trávený s pacientem, s příbuzným je, řekl bych, velmi dobrá investice.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Zaznamenal jste v posledních letech zvýšený zájem ze strany pacientů o podrobnější informace?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
V poslední době určitě se tato situace mění, protože se mění, řekl bych, legislativní prostředí a vnímání, bych řekl, vztahu pacient - lékař se skutečně tady narovnává, ale myslím, že to je naprosto v pořádku.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Takže budete souhlasit s Jiří Prokopem, který pacienty nabádá k tomu, aby si stěžovali v případě, že nejsou spokojeni s komunikací s lékařem. Napomohou touho stížností ke zlepšení celého prostředí?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
Určitě, určitě, o tom jsem přesvědčený.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Asi základním rámcem pravidel pro komunikaci je etický kodex lékaře. Přesto, máte na vaši klinice zavedena třeba i nepsaná pravidla, která by blíže určovala způsob komunikace lékař - pacient či lékař - příbuzný?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
U nás ta komunikace jaksi je limitovaná, protože je to dané teda závažností postižení toho nemocného, který mnohdy jaksi nemůže s náma ani komunikovat, protože má zavedeno do dýchacích cest tracheální rourku. Potom v těch pozdějších fázích ta komunikace tady pochopitelně probíhá v případě, že ten stav probíhá příznivě. Pro nás je zásadní informace komunikace s příbuznými. Zatím, byť teda legislativa toto jaksi kompletně zpochybňuje, ale prostě je to pro nás cesta a je to pro nás zásadní, protože i ten příbuzný, nejbližší příbuzný může nám pomoc vlastně v okamžiku, kdy začne ten nemocný vnímat to okolí, tak potom je ten příbuzný, ten nejbližší příbuzný, který jaksi nám může pomoc v té léčbě a zajistit i, dejme tomu, optimální spolupráci s tím pacientem.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Je komunikace s pacientem natolik zásadní, že se o ní běžně radíte, podobně jako o dalším postupu léčby, myslím tím, jaký bude nejvhodnější způsobem sdělení nepříjemné zprávy pacientovi, zda třeba přizvat psychologa?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
V některých situacích asi by přítomnost odborníka tady, bych řekl, byla na místě a ať už by to byl psycholog, někdy psychiatr, ale v některých krizových situacích bych přítomnost tohoto odborníka viděl jako úplně indikovanou.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Cítíte, že noví lékaři, kteří přichází z fakult, na kterých se už ve svém studiu zabývali komunikací s pacientem, jsou lépe připraveni na tuto krizovou komunikaci, než například lékaři, kteří přicházeli před dvaceti lety, kdy ještě lékařská etika nebyla samostatným lékařským oborem, zlepšuje se tato krizová komunikace?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
Já se domnívám, že s ohledem na, řekl bych, akcentaci tady této problematiky obecně ve společnosti, tak je povinností lékařských fakult, aby se touto problematikou ve výuce zabývaly a já si myslím, že ta příprava, příprava na tu budoucí lékařské povolání je asi to plně musí zohledňovat a je to otázka potom i, jak už jsem říkal, otázka výběru posluchačů při vlastním teda přijímacím řízení, kdy je tento aspekt akcentován. Na důležitost té problematiky komunikace bych chtěl jenom uvést moji osobní zkušenost a věřím, že to není jenom moje osobní zkušenost, ale i zkušenost mých kolegů, kteří jaksi se účastní různých znaleckých komisí, ať už je to skutečně těch vrcholových znaleckých komisí na ministerstvu nebo znaleckých komisí, které určila teda lékařské komora nebo její složení určila lékařské komora nebo /nesrozumitelné/ komisí tady v nemocnici. Mohu říct, že prostě devadesát procent všech stížností, které existují, tak jsou způsobeny špatnou komunikací mezi pacientem, lékařem, anebo příbuznými a lékaři. Nic jiného, je to obrovské množství, proto si myslím, že tedy i tomu ta pojišťovna mohla pomoct.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Stále je tedy co zlepšovat. A podle vás je řešením systémová změna, která by zohledňovala čas, který lékař stráví komunikací s pacientem či jeho okolím. Je to tak?
Jan PACHL, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady
--------------------
Určitě, a potom je to zas i ten aspekt teda výchovy. Ať už teda na fakultách nebo i postgraduální výchovy lékařů na těch už v rámci těch specializací a já si myslím, že to je zásadní problém přednosty. Skutečně je potřeba toto opakovaně zdůrazňovat a věnovat se tomu, protože je to naprosto kruciální problém jak medicínský, tak potom problém etický a potom následně i problém právní a tak dále, čili považuju to teď za prostor, který by se měl otevřít právě v rámci teda té klinické medicíny.
Václav PEŠIČKA, moderátor
--------------------
Říká na závěr dnešního Studio Česko Jan Pachl, přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Králové Vinohrady. Příjemný poslech přeje od mikrofonu Václav Pešička.
Zdroj: ČRo - Rádio Česko
Datum vydání: 30.10.2008
Rubrika / pořad: 15:35 Studio Česko
Strana / zpráva 01
Komunikace mezi lékařem, pacientem a příbuznými
Václav PEŠIČKA, moderátor
pátek 31. října 2008
PACIENTI S DEMENCÍ NEJSOU DRAHOUŠCI ANI PAŠÁCI
Pokud se k člověku s demencí ošetřující personál chová jako k malému dítěti, vzbuzuje to v něm agresivitu a snižuje jeho ochotu spolupracovat. K tomuto závěru došel výzkum nedávno zveřejněný v prestižním odborném časopisu zaměřeném na problematiku demencí.
„Tak co, Honzíku, jak jsme se vyspinkali?" navazuje mladá sestra v LDN při ranní hygieně kontakt se starším pacientem trpícím demencí. Svá slova ještě doprovodí pohlazením po hlavě. Jistě, taková komunikace je lepší než žádná, k ideálu má ale daleko. I když s sebou demence přináší snížení kognitivních funkcí, neznamená to, že je možné jednat s těmito nemocnými jako s malými dětmi. Podle výzkumu, který přinesl odborný časopis American Journal of Alzheimer's Disease and Other Dementias, takové jednání u pacientů signifikantně zvyšuje agresivitu a snižuje jejich spolupráci s ošetřujícím personálem. Autorský tým pod vedením Kristine Williamsové analyzoval video nahrávky 80 interakcí mezi sestrami a dvaceti pacienty s lehkou nebo středně závažnou demencí v jednom ze zařízení dlouhodobé ošetřovatelské péče. Tyto záznamy byly pořizovány během běžných aktivit každodenního života - při hygieně, jídle, ukládání ke spánku. Výsledek tohoto pozorování byl jednoznačný - pokud sestra přistoupila k infantilizujícímu způsobu komunikace, pacienti mnohem častěji odmítali péči a reagovali agresivně. „Sestra takto dává pacientovi najevo, že jej považuje za nekompetentního. Roztáčí se tak spirála, která podporuje u nemocného závislé chování, snižuje jeho sebehodnocení a pacient se stahuje do sebe," říká Kristine Williamsová, která je sama gerontologickou sestrou s doktorandským stupněm vzdělání.
Autoři studie v této souvislosti hovoří o „elderspeaku". Označují tak jazyk podobný tomu, jaký dospělí používají ve styku s dětmi. Může jít například o příliš jednoduchou strukturu vět a přehnanou intonaci. V angličtině sem patří například oslovení „Honey", „Sweetie", „Good girl" nebo „Dear", v češtině bychom mohli zahrnout oslovení „Babi" či „Dědo", používání křestního jména tam, kde s tím pacient výslovně nevyjádřil souhlas, nebo věty v první osobě množného čísla. Typické může být i nadužívání zdrobnělin či třeba věta: „No to je pašák!"
Jde o neuvěřitelný anachronismus
Taková reakce dementních lidí na infantilizaci může být pro někoho překvapivá. „Vždyť se běžně říká, že ve stáří se vracíme do dětských let, ale asi to není tak úplně pravda. Možná, že právě u dementních pacientů je ve hře pocit ztráty osobní integrity, a tím i lidské důstojnosti, pak je samozřejmě starší člověk, který cítí, že mu ubývají mentální schopnosti, citlivější na zacházení, a tím i na oslovení," říká učitel zdravotnické etiky doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.
„Nejčastějším cílem,elderspeaku‘ jsou právě lidé s demencí, kterým zdravotníci někdy tykají, někdy říkají jen křestním jménem nebo,babi‘,,dědo‘," říká MUDr. Iva Holmerová, Ph. D., předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP. „Nicméně takový způsob komunikace musejí starší lidé někdy strpět i v případech, kdy jsou ve zdravotnických zařízeních hospitalizováni a demencí netrpí vůbec. Ale i lidé s demencí dokáží velmi dlouho rozpoznat, zda se s nimi zachází s úctou a zda je respektována jejich důstojnost. Skutečnost, že ještě stále ve zdravotnictví, a to na různých odděleních, oslovujeme staré pacienty,babi‘,,dědo‘, je podle mého názoru neuvěřitelným anachronismem," dodává Iva Holmerová.
„Považovali jsme za nutné na tuto skutečnost upozornit, proto výbor České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP přijal již v minulém roce doporučení o správném oslovování seniorů. Jsem si vědoma, že pouhé vytvoření doporučení nestačí k tomu, aby se změnila celospolečenská situace. Domnívám se však, že může být východiskem ke zlepšení tím, že o něm bude veřejnost prostřednictvím zejména odborných médií informována. Za další důležitý aspekt považuji, aby se toto doporučení stalo součástí standardů a doporučení dobré praxe v péči o seniory. Některé tyto standardy a doporučení jsou již připraveny, další v současné době zpracovávají jak Česká alzheimerovská společnost, tak Česká gerontologická a geriatrická společnost. Na doporučení těchto společností berou při svých návštěvách zřetel také jiné orgány při svých kontrolách, například Kancelář veřejného ochránce práv. Předpokládám tedy s určitým optimismem, že bychom mohli prosadit změnu, když už ne v celé společnosti, tak alespoň v praxi zdravotnické a sociální péče," říká MUDr. Iva Holmerová, Ph. D.
Pro změnu je přitom zapotřebí tak málo. V jednom českém zařízení dlouhodobé péče v ČR byl udělán malý experiment. Členové personálu začali důsledně oslovovat obyvatele jednoho oddělení jejich titulem. Ne jenom pane, paní, ale také pane doktore, pane profesore, pane inženýre, mistře, paní ředitelko, jak to mezi Čechy a jinými Evropany bylo zvykem před druhou světovou válku. Zjistilo se, že na tomto oddělení došlo k významným změnám v běžném chování personálu i obyvatel. Snížil se výskyt problematického chování a hluk, rozšířila se příjemná společenská interakce. Klientům se připomněla jejich minulost, zhodnotily se jejich zkušenosti a zviditelnil se zájem personálu o jejich osobu. (Zgola, J. M.: Úspěšná péče o člověka s demencí: Grada Publishing, 2003)
Po hlavě nehladit
Kromě verbální komunikace může mít podobný dopad i způsob, jakým se sestra pacienta dotýká. „Sestry se mohou dotýkat nemocných dvojím způsobem. Ten první souvisí s prováděním ošetřovatelské péče - pacienti počítají s tím, že se jich sestry budou dotýkat na místech, která normálně tvoří vysoce intimní zónu. Vždy by však měl pacient cítit, že se sestra snaží postupovat maximálně šetrně. Druhým způsobem jsou pak dotyky, kterými dáváme najevo:,Jsem tady s tebou‘,,Neopustím tě‘," říká psycholožka Interní hematoonkologické kliniky FN Brno Mgr. Libuše Kalvodová.
„Kohokoli a bez předchozího upozornění se takto můžeme dotknout na ruce od zápěstí dolů, na lokti, rameni, kolenu nebo dolní končetině od kotníku dolů. Tyto části těla nejsou kryty svaly a ani u osob druhého pohlaví nejsou primárně vnímány jako erotogenní zóna. Obecně platí, že sestry nevyužívají dotek tak, jak by mohly a měly. Bát se přitom nemusejí. Pokud je pacientovi dotek nepříjemný, poznají to. Velkým prohřeškem je ale hladit dospělého pacienta po hlavě nebo po obličeji. To většina lidí vnímá jako gesto nadřazenosti. U dětí je to něco jiného - tam skutečně pohlazení po hlavě uklidňuje, vzbuzuje pocit, že dospělá osoba dítě chrání a rozepíná nad ním jakýsi ochranný deštník. Tou největší chybou ale je, pokud se sestra v jakékoli situaci chová neurvale a neuctivě," dodává Mgr. Kalvodová.
Zdroj: Medical Tribune
Datum vydání: 20.10.2008
Rubrika / pořad: Scéna medicíny - Ošetřovatelství
Strana / zpráva 16
Autor: Lucie Ondřichová
„Tak co, Honzíku, jak jsme se vyspinkali?" navazuje mladá sestra v LDN při ranní hygieně kontakt se starším pacientem trpícím demencí. Svá slova ještě doprovodí pohlazením po hlavě. Jistě, taková komunikace je lepší než žádná, k ideálu má ale daleko. I když s sebou demence přináší snížení kognitivních funkcí, neznamená to, že je možné jednat s těmito nemocnými jako s malými dětmi. Podle výzkumu, který přinesl odborný časopis American Journal of Alzheimer's Disease and Other Dementias, takové jednání u pacientů signifikantně zvyšuje agresivitu a snižuje jejich spolupráci s ošetřujícím personálem. Autorský tým pod vedením Kristine Williamsové analyzoval video nahrávky 80 interakcí mezi sestrami a dvaceti pacienty s lehkou nebo středně závažnou demencí v jednom ze zařízení dlouhodobé ošetřovatelské péče. Tyto záznamy byly pořizovány během běžných aktivit každodenního života - při hygieně, jídle, ukládání ke spánku. Výsledek tohoto pozorování byl jednoznačný - pokud sestra přistoupila k infantilizujícímu způsobu komunikace, pacienti mnohem častěji odmítali péči a reagovali agresivně. „Sestra takto dává pacientovi najevo, že jej považuje za nekompetentního. Roztáčí se tak spirála, která podporuje u nemocného závislé chování, snižuje jeho sebehodnocení a pacient se stahuje do sebe," říká Kristine Williamsová, která je sama gerontologickou sestrou s doktorandským stupněm vzdělání.
Autoři studie v této souvislosti hovoří o „elderspeaku". Označují tak jazyk podobný tomu, jaký dospělí používají ve styku s dětmi. Může jít například o příliš jednoduchou strukturu vět a přehnanou intonaci. V angličtině sem patří například oslovení „Honey", „Sweetie", „Good girl" nebo „Dear", v češtině bychom mohli zahrnout oslovení „Babi" či „Dědo", používání křestního jména tam, kde s tím pacient výslovně nevyjádřil souhlas, nebo věty v první osobě množného čísla. Typické může být i nadužívání zdrobnělin či třeba věta: „No to je pašák!"
Jde o neuvěřitelný anachronismus
Taková reakce dementních lidí na infantilizaci může být pro někoho překvapivá. „Vždyť se běžně říká, že ve stáří se vracíme do dětských let, ale asi to není tak úplně pravda. Možná, že právě u dementních pacientů je ve hře pocit ztráty osobní integrity, a tím i lidské důstojnosti, pak je samozřejmě starší člověk, který cítí, že mu ubývají mentální schopnosti, citlivější na zacházení, a tím i na oslovení," říká učitel zdravotnické etiky doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.
„Nejčastějším cílem,elderspeaku‘ jsou právě lidé s demencí, kterým zdravotníci někdy tykají, někdy říkají jen křestním jménem nebo,babi‘,,dědo‘," říká MUDr. Iva Holmerová, Ph. D., předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP. „Nicméně takový způsob komunikace musejí starší lidé někdy strpět i v případech, kdy jsou ve zdravotnických zařízeních hospitalizováni a demencí netrpí vůbec. Ale i lidé s demencí dokáží velmi dlouho rozpoznat, zda se s nimi zachází s úctou a zda je respektována jejich důstojnost. Skutečnost, že ještě stále ve zdravotnictví, a to na různých odděleních, oslovujeme staré pacienty,babi‘,,dědo‘, je podle mého názoru neuvěřitelným anachronismem," dodává Iva Holmerová.
„Považovali jsme za nutné na tuto skutečnost upozornit, proto výbor České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP přijal již v minulém roce doporučení o správném oslovování seniorů. Jsem si vědoma, že pouhé vytvoření doporučení nestačí k tomu, aby se změnila celospolečenská situace. Domnívám se však, že může být východiskem ke zlepšení tím, že o něm bude veřejnost prostřednictvím zejména odborných médií informována. Za další důležitý aspekt považuji, aby se toto doporučení stalo součástí standardů a doporučení dobré praxe v péči o seniory. Některé tyto standardy a doporučení jsou již připraveny, další v současné době zpracovávají jak Česká alzheimerovská společnost, tak Česká gerontologická a geriatrická společnost. Na doporučení těchto společností berou při svých návštěvách zřetel také jiné orgány při svých kontrolách, například Kancelář veřejného ochránce práv. Předpokládám tedy s určitým optimismem, že bychom mohli prosadit změnu, když už ne v celé společnosti, tak alespoň v praxi zdravotnické a sociální péče," říká MUDr. Iva Holmerová, Ph. D.
Pro změnu je přitom zapotřebí tak málo. V jednom českém zařízení dlouhodobé péče v ČR byl udělán malý experiment. Členové personálu začali důsledně oslovovat obyvatele jednoho oddělení jejich titulem. Ne jenom pane, paní, ale také pane doktore, pane profesore, pane inženýre, mistře, paní ředitelko, jak to mezi Čechy a jinými Evropany bylo zvykem před druhou světovou válku. Zjistilo se, že na tomto oddělení došlo k významným změnám v běžném chování personálu i obyvatel. Snížil se výskyt problematického chování a hluk, rozšířila se příjemná společenská interakce. Klientům se připomněla jejich minulost, zhodnotily se jejich zkušenosti a zviditelnil se zájem personálu o jejich osobu. (Zgola, J. M.: Úspěšná péče o člověka s demencí: Grada Publishing, 2003)
Po hlavě nehladit
Kromě verbální komunikace může mít podobný dopad i způsob, jakým se sestra pacienta dotýká. „Sestry se mohou dotýkat nemocných dvojím způsobem. Ten první souvisí s prováděním ošetřovatelské péče - pacienti počítají s tím, že se jich sestry budou dotýkat na místech, která normálně tvoří vysoce intimní zónu. Vždy by však měl pacient cítit, že se sestra snaží postupovat maximálně šetrně. Druhým způsobem jsou pak dotyky, kterými dáváme najevo:,Jsem tady s tebou‘,,Neopustím tě‘," říká psycholožka Interní hematoonkologické kliniky FN Brno Mgr. Libuše Kalvodová.
„Kohokoli a bez předchozího upozornění se takto můžeme dotknout na ruce od zápěstí dolů, na lokti, rameni, kolenu nebo dolní končetině od kotníku dolů. Tyto části těla nejsou kryty svaly a ani u osob druhého pohlaví nejsou primárně vnímány jako erotogenní zóna. Obecně platí, že sestry nevyužívají dotek tak, jak by mohly a měly. Bát se přitom nemusejí. Pokud je pacientovi dotek nepříjemný, poznají to. Velkým prohřeškem je ale hladit dospělého pacienta po hlavě nebo po obličeji. To většina lidí vnímá jako gesto nadřazenosti. U dětí je to něco jiného - tam skutečně pohlazení po hlavě uklidňuje, vzbuzuje pocit, že dospělá osoba dítě chrání a rozepíná nad ním jakýsi ochranný deštník. Tou největší chybou ale je, pokud se sestra v jakékoli situaci chová neurvale a neuctivě," dodává Mgr. Kalvodová.
Zdroj: Medical Tribune
Datum vydání: 20.10.2008
Rubrika / pořad: Scéna medicíny - Ošetřovatelství
Strana / zpráva 16
Autor: Lucie Ondřichová
středa 22. října 2008
ČESKÉ NEMOCNICE NEMAJÍ DOST LÉKAŘŮ A SESTER
České nemocnice nemají dost lékařů a sester, aby udržely současnou kvalitu zdravotní péče. Na konci června hlásily úřadům práce 628 volných lékařských míst.
Česká lékařská minulý týden oznámila, že kvůli nedostatku lékařů ve zdravotnických zařízeních nemůže garantovat kvalitu jejich péče. "Bez adekvátního zaplacení lékařů není možné čekat, že by pracovali v českých nemocnicích. Odcházejí tam, kde si jejich práce více váží a dokážou je lépe zaplatit," řekl Kubek. "Na první pohled je vše v pořádku, počet lékařů stoupá, ale není to tak. Přibývá důchodců a lékařek na mateřské dovolené, členy ČLK zůstávají i lékaři pracující v zahraničí. Letos poprvé klesly počty soukromých lékařů, což znamená, že jich ze škol do praxe šlo minimum," vysvětlil prezident ČLK. Podle něj ročně v České republice absolvuje medicínu přibližně 900 lékařů, z nichž jedna pětina jsou cizinci.
Kubek již delší dobu upozorňuje na to, že do budoucna se problém může ještě prohloubit. Lékaři stárnou, dvě třetiny jsou starší 50 let, pětina překročila šedesátku. Jen 7 % lékařů je mladších 40 let. Příčinou nedostatku lékařů v nemocnicích jsou podle Kubka nízké výdaje na zdravotnictví. Podíl HDP by podle doporučení Evropské unie měl být kolem 8 %, v Česku je to 6,5, uvedl. "Mezi zeměmi OECD dávají na zdravotnictví v přepočtu na HDP a kupní sílu méně jenom Polsko a Jižní Korea," poznamenal prezident.
Lékaři mizí za hranice
K nedostatku lékařů v Česku přispívá podle Kubka jejich odliv do ciziny. Od roku 2002 do srpna 2008 vydala 1954 potvrzení o profesní bezúhonnosti. Lékaři je potřebují, aby mohli pracovat v zahraničí. Výpadek už prý nedokáže nahradit příliv zahraničních lékařů. V roce 2003 pracovalo v Česku 829 lékařů z ciziny, v roce 2005 už 1188. Od té doby počty výrazně klesly, přesná čísla ale nejsou.
Zcela devastující vliv na počet lékařů měl podle Kubka zákon o jejich vzdělávání. "Stát přestal finančně přispívat na vzdělávání lékařů, to se negativně projevuje na jejich počtech," řekl Kubek. Ministerstvo zdravotnictví s tímto nesouhlasí. Ministr Julínek na sjezdu praktických lékařů řekl, že jeho ministerstvo se vzděláním lékařů jako první začalo vážně zabývat a stát naopak vytvořil předpoklady a našel peníze na jeho podporu.
Bariéra mezi ambulantní a nemocniční medicínou
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta má Česká republika v přepočtu na počet obyvatel více lékařů než řada zemí EU. "Chybějí jen v některých místech, některých specializacích a některých nemocnicích," řekl pro ČTK Cikrt. "ČLK vytáhla pár dnů před volbami evergreen, že lékařů je málo a jsou špatně hodnoceni. Je to politické konání ve prospěch opozice a stínového ministra ČSSD a bývalého prezidenta ČLK Davida Ratha," dodal Cikrt. V Česku připadá na 1000 obyvatel 3,6 lékaře, průměr zemí OECD je 3,1. V ČLK jsou povinně všichni lékaři. Je to celkem 46 930 lidí, proti loňsku jich 633 přibylo.
Nedostatek lékařů v nemocnicích prohlubuje podle Milana Kubka i nepropustná bariéra mezi nemocnicemi a soukromým sektorem. "V Česku nefunguje, co je v civilizovaných zemích obvyklé, že lékaři z nemocnic mají současně privátní praxi a naopak lékaři soukromí mohou své pacienty ošetřovat také v nemocnici a spolupodílet se na zajištění péče v těchto zařízeních," řekl Kubek.
Název zdroje: Zdravotnické noviny
Datum vydání: 13.10.2008
Nadpis: Komora: Lékaři ubývají
Strana: 2
Rubrika: Z domova
Autor: op
Ročník: 57
Číslo: 41
Odkaz: http://www.zdn.cz
Česká lékařská minulý týden oznámila, že kvůli nedostatku lékařů ve zdravotnických zařízeních nemůže garantovat kvalitu jejich péče. "Bez adekvátního zaplacení lékařů není možné čekat, že by pracovali v českých nemocnicích. Odcházejí tam, kde si jejich práce více váží a dokážou je lépe zaplatit," řekl Kubek. "Na první pohled je vše v pořádku, počet lékařů stoupá, ale není to tak. Přibývá důchodců a lékařek na mateřské dovolené, členy ČLK zůstávají i lékaři pracující v zahraničí. Letos poprvé klesly počty soukromých lékařů, což znamená, že jich ze škol do praxe šlo minimum," vysvětlil prezident ČLK. Podle něj ročně v České republice absolvuje medicínu přibližně 900 lékařů, z nichž jedna pětina jsou cizinci.
Kubek již delší dobu upozorňuje na to, že do budoucna se problém může ještě prohloubit. Lékaři stárnou, dvě třetiny jsou starší 50 let, pětina překročila šedesátku. Jen 7 % lékařů je mladších 40 let. Příčinou nedostatku lékařů v nemocnicích jsou podle Kubka nízké výdaje na zdravotnictví. Podíl HDP by podle doporučení Evropské unie měl být kolem 8 %, v Česku je to 6,5, uvedl. "Mezi zeměmi OECD dávají na zdravotnictví v přepočtu na HDP a kupní sílu méně jenom Polsko a Jižní Korea," poznamenal prezident.
Lékaři mizí za hranice
K nedostatku lékařů v Česku přispívá podle Kubka jejich odliv do ciziny. Od roku 2002 do srpna 2008 vydala 1954 potvrzení o profesní bezúhonnosti. Lékaři je potřebují, aby mohli pracovat v zahraničí. Výpadek už prý nedokáže nahradit příliv zahraničních lékařů. V roce 2003 pracovalo v Česku 829 lékařů z ciziny, v roce 2005 už 1188. Od té doby počty výrazně klesly, přesná čísla ale nejsou.
Zcela devastující vliv na počet lékařů měl podle Kubka zákon o jejich vzdělávání. "Stát přestal finančně přispívat na vzdělávání lékařů, to se negativně projevuje na jejich počtech," řekl Kubek. Ministerstvo zdravotnictví s tímto nesouhlasí. Ministr Julínek na sjezdu praktických lékařů řekl, že jeho ministerstvo se vzděláním lékařů jako první začalo vážně zabývat a stát naopak vytvořil předpoklady a našel peníze na jeho podporu.
Bariéra mezi ambulantní a nemocniční medicínou
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta má Česká republika v přepočtu na počet obyvatel více lékařů než řada zemí EU. "Chybějí jen v některých místech, některých specializacích a některých nemocnicích," řekl pro ČTK Cikrt. "ČLK vytáhla pár dnů před volbami evergreen, že lékařů je málo a jsou špatně hodnoceni. Je to politické konání ve prospěch opozice a stínového ministra ČSSD a bývalého prezidenta ČLK Davida Ratha," dodal Cikrt. V Česku připadá na 1000 obyvatel 3,6 lékaře, průměr zemí OECD je 3,1. V ČLK jsou povinně všichni lékaři. Je to celkem 46 930 lidí, proti loňsku jich 633 přibylo.
Nedostatek lékařů v nemocnicích prohlubuje podle Milana Kubka i nepropustná bariéra mezi nemocnicemi a soukromým sektorem. "V Česku nefunguje, co je v civilizovaných zemích obvyklé, že lékaři z nemocnic mají současně privátní praxi a naopak lékaři soukromí mohou své pacienty ošetřovat také v nemocnici a spolupodílet se na zajištění péče v těchto zařízeních," řekl Kubek.
Název zdroje: Zdravotnické noviny
Datum vydání: 13.10.2008
Nadpis: Komora: Lékaři ubývají
Strana: 2
Rubrika: Z domova
Autor: op
Ročník: 57
Číslo: 41
Odkaz: http://www.zdn.cz
OZNÁMKUJTE SVÉHO LÉKAŘE. NA WEBU
Znojemsko/Lidé na Znojemsku, kteří hledají nového lékaře, mohou teď na internetu snadno zjistit, co si o něm myslí jeho pacienti. Stačí kliknout na novou webovou adresu www.znamylekar.cz a podívat se, jaké vysvědčení mu jeho současní pacienti vystavili.
Znojemsko/Lidé na Znojemsku, kteří hledají nového lékaře, mohou teď na internetu snadno zjistit, co si o něm myslí jeho pacienti. Stačí kliknout na novou webovou adresu www.znamylekar.cz a podívat se, jaké vysvědčení mu jeho současní pacienti vystavili.
V Jihomoravském kraji si lidé takto mohou prověřit téměř tři tisíce praktických i odborných lékařů. Přímo ve Znojmě už má kladná i záporná hodnocení zhruba patnáct lékařů. Doktory na web přidávají sami pacienti, hodnotí je podobně jako ve škole a popisují své dobré i špatné zkušenosti.
Jako určité vodítko pro pacienty hodnotí webové stránky znojemský stomatolog Ivo Havlík. Právě on je jedním z lékařů, kterého jeho klienti už ohodnotili. A dostal dvě kladné známky. "Stránky mohou sloužit pro jakousi hrubou orientaci pacientů. Některé může hodnocení lékaře nalákat, jiné ale zase odradit. Jde o to, co konkrétně bude hodnoceno. V případě stomatologa třeba bolestivost, nebo cenová úroveň výkonů," řekl Havlík.
Neobvyklé stránky vítá prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.
"Je to krok k tomu, aby pacienti lékaře v jejich práci usměrnili. Otázkou je, jestli bude mít každý odvahu napsat, co si myslí," tvrdí Olejár.
Název zdroje: Znojemské noviny
Datum vydání: 17.10.2008
Nadpis: Oznámkujte svého lékaře. Na webu
Strana: 3
Rubrika: Zpravodajství
Autor: (nel, smo)
Ročník: 6
Číslo: 42
Odkaz: http://www.vlp.cz/nase_deniky/jizni_morava/rovnost-znojmo/
Znojemsko/Lidé na Znojemsku, kteří hledají nového lékaře, mohou teď na internetu snadno zjistit, co si o něm myslí jeho pacienti. Stačí kliknout na novou webovou adresu www.znamylekar.cz a podívat se, jaké vysvědčení mu jeho současní pacienti vystavili.
V Jihomoravském kraji si lidé takto mohou prověřit téměř tři tisíce praktických i odborných lékařů. Přímo ve Znojmě už má kladná i záporná hodnocení zhruba patnáct lékařů. Doktory na web přidávají sami pacienti, hodnotí je podobně jako ve škole a popisují své dobré i špatné zkušenosti.
Jako určité vodítko pro pacienty hodnotí webové stránky znojemský stomatolog Ivo Havlík. Právě on je jedním z lékařů, kterého jeho klienti už ohodnotili. A dostal dvě kladné známky. "Stránky mohou sloužit pro jakousi hrubou orientaci pacientů. Některé může hodnocení lékaře nalákat, jiné ale zase odradit. Jde o to, co konkrétně bude hodnoceno. V případě stomatologa třeba bolestivost, nebo cenová úroveň výkonů," řekl Havlík.
Neobvyklé stránky vítá prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.
"Je to krok k tomu, aby pacienti lékaře v jejich práci usměrnili. Otázkou je, jestli bude mít každý odvahu napsat, co si myslí," tvrdí Olejár.
Název zdroje: Znojemské noviny
Datum vydání: 17.10.2008
Nadpis: Oznámkujte svého lékaře. Na webu
Strana: 3
Rubrika: Zpravodajství
Autor: (nel, smo)
Ročník: 6
Číslo: 42
Odkaz: http://www.vlp.cz/nase_deniky/jizni_morava/rovnost-znojmo/
LIDÉ MOHOU POROVNAT KRAJSKÉ NEMOCNICE
Plzeň/Veřejnost má od včerejška možnost podívat se, jak na tom jsou nemocnice v Plzeňském kraji. Kraj jako vlastník Stodské, Rokycanské, Klatovské a Domažlické nemocnice zveřejnil v rámci projektu Zdravotní Benchmarking základní klinické informace o jejich činnosti. Přístupné jsou na internetových stránkách zebricky.pl-zensky-kraj.cz.
Název zdroje: Plzeňský deník
Datum vydání: 16.10.2008
Nadpis: Lidé mohou porovnat krajské nemocnice
Strana: 4
Mutace: PLZEŇ
Rubrika: Z REGIONU
Autor: MICHAELA KUNEŠOVÁ
Ročník: 17
Plzeň/Veřejnost má od včerejška možnost podívat se, jak na tom jsou nemocnice v Plzeňském kraji. Kraj jako vlastník Stodské, Rokycanské, Klatovské a Domažlické nemocnice zveřejnil v rámci projektu Zdravotní Benchmarking základní klinické informace o jejich činnosti. Přístupné jsou na internetových stránkách zebricky.pl-zensky-kraj.cz.
"Benchmarking je název pro metodu hledání dobré klinické a firemní praxe. Údaje, které získáváme z měsíčních výkazů pro zdravotní pojišťovny, jsme se nyní rozhodli zveřejnit. V Jihočeském kraji to dělají už dva roky," prozrazuje inspiraci radní pro oblast sociálních věcí a zdravotnictví Plzeňského kraje Pavel Karpíšek.
Odborná, ale i laická veřejnost může nyní nahlédnout jaké zdravotní problémy se kde léčí a kolik pacientů s danou nemocí bylo kde hospitalizováno. "Na webových stránkách je k dispozici nejen porovnání mezi jednotlivými krajskými nemocnicemi, ale i srovnání s celorepublikovým průměrem. Pokud se pak nemocnice něčím vymyká, je to v porovnání s ostatními ihned vidět a můžeme se pak tázat proč a pátrat po příčině," vysvětluje Karpíšek.
Návštěvníci stránek mohou využít také lékařský slovník, kde je podrobný výklad diagnóz a zdravotních výkonů. "Protože je měsíční údaje třeba pokaždé zpracovat, budou aktualizovány vždy za celé jedno pololetí," dodává Karpíšek.
MICHAELA KUNEŠOVÁ
Název zdroje: Plzeňský deník
Datum vydání: 16.10.2008
Nadpis: Lidé mohou porovnat krajské nemocnice
Strana: 4
Mutace: PLZEŇ
Rubrika: Z REGIONU
Autor: MICHAELA KUNEŠOVÁ
Ročník: 17
Plzeň/Veřejnost má od včerejška možnost podívat se, jak na tom jsou nemocnice v Plzeňském kraji. Kraj jako vlastník Stodské, Rokycanské, Klatovské a Domažlické nemocnice zveřejnil v rámci projektu Zdravotní Benchmarking základní klinické informace o jejich činnosti. Přístupné jsou na internetových stránkách zebricky.pl-zensky-kraj.cz.
"Benchmarking je název pro metodu hledání dobré klinické a firemní praxe. Údaje, které získáváme z měsíčních výkazů pro zdravotní pojišťovny, jsme se nyní rozhodli zveřejnit. V Jihočeském kraji to dělají už dva roky," prozrazuje inspiraci radní pro oblast sociálních věcí a zdravotnictví Plzeňského kraje Pavel Karpíšek.
Odborná, ale i laická veřejnost může nyní nahlédnout jaké zdravotní problémy se kde léčí a kolik pacientů s danou nemocí bylo kde hospitalizováno. "Na webových stránkách je k dispozici nejen porovnání mezi jednotlivými krajskými nemocnicemi, ale i srovnání s celorepublikovým průměrem. Pokud se pak nemocnice něčím vymyká, je to v porovnání s ostatními ihned vidět a můžeme se pak tázat proč a pátrat po příčině," vysvětluje Karpíšek.
Návštěvníci stránek mohou využít také lékařský slovník, kde je podrobný výklad diagnóz a zdravotních výkonů. "Protože je měsíční údaje třeba pokaždé zpracovat, budou aktualizovány vždy za celé jedno pololetí," dodává Karpíšek.
MICHAELA KUNEŠOVÁ
úterý 7. října 2008
MEDISCAN - MODEL ÚSPĚŠNÉHO AMBULANTNÍHO CENTRA
Již od roku 1996 poskytuje v budově polikliniky v Šustově ulici v Praze na Jižním Městě služby Diagnostické centrum MEDISCAN. Více než desetiletá historie dává možnost rekapitulovat vývoj tohoto zdravotnického zařízení a důvody úspěchu.
Medical Tribune
Datum vydání: 06.10.2008
Autor: MUDr. David Karásek, MUDr. Petr Kasalický, CSc.
Již od roku 1996 poskytuje v budově polikliniky v Šustově ulici v Praze na Jižním Městě služby Diagnostické centrum MEDISCAN. Více než desetiletá historie dává možnost rekapitulovat vývoj tohoto zdravotnického zařízení a důvody úspěchu.
Toto zdravotnické zařízení bylo původně zaměřeno na poskytování ambulantních služeb v oblasti interních oborů (kardiologie, gastroenterologie, revmatologie, osteologie a mammologie), s podporou příslušného přístrojového vybavení. Prvních pět let činnosti potvrdilo zájem ambulantních lékařů i pojišťoven o tuto novou formu zdravotnických služeb. Proto po diskusích s pojišťovnami o novém modelu zdravotnického zařízení, umožňující rozšířit a zkvalitnit ambulantní péči a převést maximum vyšetřovacích metodik z lůžkového režimu do levnějšího ambulantního režimu, padlo rozhodnutí o dalším rozšíření diagnostických metodik.
Od roku 2001 rozšířil MEDISCAN své služby o těžkou radiologickou techniku a byly zde instalovány přístroje CT a MR. Instalace těchto přístrojů byla přelomovým momentem v diagnostické péči v celé ČR - prvně se taková kombinace přístrojů určená pro ambulantní péči dostala do prostředí mimo velké fakultní nemocnice. Protože kvalitní přístroje jsou ale jen jednou z podmínek, nikoli dostačujících, rychlého a kvalitního diagnostického procesu, objevila se ruku v ruce s tímto technickým vybavením nutnost vysoce kvalitního personálního obsazení.
Kvalitní diagnostika, ale ambulantní formou
Ambulantní zařízení zaměřené na maximálně efektivní provádění vlastní činnosti se v principu odlišuje od velkých fakultních nemocnic, ve kterých nikoli nepodstatnou část kapacity lékařského personálu zaujímá proces výuky a vědy. Navíc nemocnice by měly z principu preferovat vyšetření hospitalizovaných pacientů, kde je nutno diagnostický proces co nejrychleji dotáhnout do konce, a tedy na ambulantní pacienty zůstává jen část kapacity.
Zdravotnické zařízení, zaměřené na vyšetřování ambulantních pacientů, má rovněž jiné možnosti v komfortu pro pacienty a také jiné objednací i čekací lhůty. Filosofií takového zařízení je totiž přístup orientovaný na klienta.
Tímto klientem je pochopitelně nejen vlastní pacient, který očekává vyšetření medicínsky kvalitní, v příjemném prostředí, se snadnou možností se objednat, krátkými objednacími lhůtami, a pracovní dobou rozšířenou i na večerní hodiny a víkendy. Tím druhým klientem je lékař odesílající pacienta na vyšetření. Ten zase preferuje především druhou stranu mince - medicínsky kvalitní vyšetření, i on ale pochopitelně klade důraz na krátkou objednací dobu a efektivní komunikaci se zdravotnickým zařízením. Vedení MEDISCAN bylo muselo od počátku řešit problém, jak splnit tyto požadavky "zákazníků".
Kvalitní zdravotnický personál podmínkou
Diagnostické centrum MEDISCAN bylo založeno v době, kdy práce na klinikách fakultních nemocnic či resortních výzkumných ústavů byla považována za vrchol pracovní kariéry lékaře. Proto bylo velkou otázkou, zda bude možné přesvědčit vysoce kvalifikované lékaře, aby místo práce na klinice se věnovali na plný úvazek vyšetřování či léčení pacientů v prostředí ambulantního zařízení. Podařilo se však vytvořit natolik zajímavé pracovní a odborné podmínky pro lékaře a zdravotnický personál, že dnes MEDISCAN patří ke špičce v oblasti zobrazovacích metod a spolupracuje se všemi vysoce specializovanými pracovišti v Praze i v jiných oblastech ČR. Dnes si již každý uvědomuje, že samotné přístroje, byť sebemodernější, nezaručují kvalitu poskytovaných služeb. Ta je dána především kvalifikovaným personálem a správnou organizací všech procesů. Je pochopitelné, že odesílající lékaři se přednostně zaměřují na špičková pracoviště s dobrou pověstí, se kterými mají dlouhodobé dobré zkušenosti - vždyť jde o zdraví pacientů.
Široké spektrum přístrojového vybavení
Kromě oddělení CT a MR, poskytujících plné spektrum vyšetření, došlo k rozvoji zejména oddělení kardiologie. To počtem svých kardiologů a svým vybavením (kromě běžnější ergometrie a echokardiografie disponuje MEDISCAN i holterovskou sítí, unikátní svým rozsahem a počtem) je v podmínkách ČR a ambulantní péče výjimečné. Dále byla rozšířena paleta vyšetření i o ambulantně prováděnou jícnovou echokardigrafii a o (rovněž velmi nezvyklý v podmínkách ambulantního zařízení) program elektrické kardioverze. Pro tyto účely, ale samozřejmě hlavně pro potřeby CT a MR, je po celou provozní dobu MEDISCAN k dispozici anesteziolog.
Další významnou částí MEDISCAN je Osteocentrum, které od svého vzniku patří k významným pracovištím zaměřeným na problematiku osteoporózy v ČR a které počtem svých vyšetřených pacientů patří k největším v ČR. Pro zajištění vysokých nároků na odborná vyšetření disponuje dvěma kostními denzitometry, které jsou plně vytíženy.
Enormní požadavky pacientů i lékařů na specializaci endokrinologie vedly k zavedení této odbornosti v rámci zdravotnického zařízení a vytvoření specializovaného týmu lékařů.
Protože v rámci diagnostiky významnou roli hrají i laboratorní vyšetření, byla v roce 2008 do zdravotnického zařízení rovněž integrována i biochemická laboratoř.
V současné době tedy zařízení disponuje jak kvalitní zobrazovací technikou (CT, MR, tři ultrazvukové přístroje, echokardiografie včetně jícnové sondy), dva celotělové kostní denzitometry, mammograf, rozsáhlá síť holterovských tlakových i EKG záznamníků) a laboratorní diagnostikou, tak týmem lékařů v odborných ambulancích. Vedle výše uvedených odborností jde také o internisty, mammology, revmatology s plným rozsahem, včetně poradny pro lymeskou a reaktivní artritidu, dermatologa, specialisty na cestovní medicínu (včetně centra pro očkování proti běžným i exotickým nemocem) a závodní preventivní péči.
Za nejcennější ale považuje vedení MEDISCAN komplexní přístup k vyšetřování i léčbě pacientů. Výhodou tohoto zařízení je aktivní spolupráce různých odborníků tak, že pacient nemusí hledat vždy nového specialistu, nýbrž je vyšetřován a léčen týmem odborníků z různých interních oborů (tzv. léčba pod jednou střechou).
Klientský přístup
V době založení zdravotnického zařízení byl koncept zaměřený na "klienta" něčím novým. K tomu, aby se pacienti cítili dobře a MEDISCAN byl chápán jako přátelské zařízení vycházející maximálně vstříc pacientům i odesílajícím lékařům, bylo zapotřebí poskytnout nemocným jak příjemné prostředí, tak vybudovat systém recepce a objednávání.
To se podařilo a vlastní prostředí zdravotnického zařízení (podobné se v počátečních dobách prakticky vyskytovalo jen v soukromých zařízeních zaměřených na přímoplatící a zahraniční klientelu) i prostředí recepce se stalo velmi oceňovanou a viditelnou součástí zdravotnického zařízení. Objednávání (s výjimkou CT a MR) se děje cestou recepce, s přesně vyznačenými pravidly pro objednání. Ke splnění požadavků dvousměnného provozu vzhledem k počtu objednávajících se pacientů (na recepci se s žádostí o objednání či o informaci obrací denně několik stovek pacientů) bylo nutné postupně rozšířit počet pracovnic recepce až na osm. Digitální telefonní ústředna a analýza telefonního provozu na recepci (call centru) upřesnila nutnost rozšíření provozu recepce i specifikaci rozložení pracovních směn. Součástí čekáren jsou jak nyní již běžné automaty na pitnou vodu, tak i monitory zpříjemňující čekání na vyšetření (které např. u CT v rámci přípravy kontrastní látkou je nezbytné). Vzhledem k tomu, že před některými typy CT vyšetření musejí pacienti projít přípravou, která trvá delší dobu, umožňuje jim zařízení i bezplatné připojení k wi-fi síti, aby mohli pracovat prostřednictvím internetu.
Samostatnou kapitolou je informační systém. V roce 2002 se ukázala nutnost hledat náhradu za předchozí, již ne
zcela vyhovující informační systém, který byl nahrazen produktem PC Doktor firmy DialogMis, jenž je cílen na ambulantní sektor, je vysoce stabilní, uživatelsky jednoduchý, s intuitivním ovládáním (všichni noví lékaři a pracovníci jsou schopni s ním začít pracovat velmi rychle). Zároveň umožňuje všechny potřebné výstupy pro management a komunikaci s pojišťovnami.
Objednávací systém šitý na míru
V souvislosti s informačním systémem ale musela být řešena pro MEDISCAN zásadní věc - objednávání pacientů. Většina pacientů není objednávána v ambulancích, ale po telefonickém kontaktu, a tak "papírové" objednání přestalo vyhovovat. Protože žádný z komerčně dostupných produktů, včetně integrovaných objednávacích modulů informačních systémů nesplňoval očekávání a náročné požadavky vycházející z praxe, byl speciálně pro MEDISCAN "na míru" vyvinut nový objednací systém.
Tento systém umožňuje objednávat pacienty z kteréhokoli místa vnitřní sítě (tedy recepce i jednotlivých ambulancí). Dále umožňuje kombinovat různé vyšetřovací modality tak, aby se dalo zajistit vyšetření přístrojové i navazující vyšetření u specialisty v rámci jedné návštěvy zařízení (běžně jsou pacienti objednáváni na kombinaci několika po sobě následujících vyšetření a ambulancí v rámci jedné návštěvy zařízení). Systém umožňuje označit čas příchodu pacienta do recepce, jednotlivý lékař tedy kdykoli na počítači v ambulanci "vidí" čekající pacienty, včetně času jejich příchodu. Čas příchodu do ambulance je rovněž "odkliknut", je tedy k dispozici pro další analýzu čas strávený pacientem v čekárně (včetně času, na který byl objednán a kdy vstoupil do ambulance). I po ukončení vyšetřování a odchodu je pacient "odkliknut", a je tedy možno sledovat pohyb pacientů po zařízení.
Součástí systému je evidence objednání pacientů do budoucna i z minulosti.
V rámci trendu sdílení radiologických vyšetření je MEDISCAN samozřejmě zapojen do systému sdílení obrazových informací ePACS a zasílání výsledků po vyšetření na indikující pracoviště touto cestou se stalo standardem.
Deset let činnosti potvrdilo kvalitu služeb
Závěrem tedy můžeme konstatovat, že moderní diagnostika již není dávno výsadou nemocnic a model diagnostického centra odpovídá současným trendům směřujícím k ambulantním
vyšetřením, a tak maximálnímu zkrácení hospitalizací. Již více než desetiletá historie takto koncipovaného ambulantního centra přesvědčila i zdravotní pojišťovny o spolehlivosti partnerství s MEDISCAN, což znamená výsledek, že všechny vyšetřovací modality mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami.
MEDISCAN se stal významným partnerem zdravotnických zařízení (praktických lékařů, ambulantních specialistů i lůžkových zařízení), jeho služby využívalo a využívá několik tisíc lékařů a více než 200 000 pacientů především z Prahy, Středočeského kraje i celé ČR.
MUDr. David Karásek, MUDr. Petr Kasalický, CSc.
Medical Tribune
Datum vydání: 06.10.2008
Autor: MUDr. David Karásek, MUDr. Petr Kasalický, CSc.
Již od roku 1996 poskytuje v budově polikliniky v Šustově ulici v Praze na Jižním Městě služby Diagnostické centrum MEDISCAN. Více než desetiletá historie dává možnost rekapitulovat vývoj tohoto zdravotnického zařízení a důvody úspěchu.
Toto zdravotnické zařízení bylo původně zaměřeno na poskytování ambulantních služeb v oblasti interních oborů (kardiologie, gastroenterologie, revmatologie, osteologie a mammologie), s podporou příslušného přístrojového vybavení. Prvních pět let činnosti potvrdilo zájem ambulantních lékařů i pojišťoven o tuto novou formu zdravotnických služeb. Proto po diskusích s pojišťovnami o novém modelu zdravotnického zařízení, umožňující rozšířit a zkvalitnit ambulantní péči a převést maximum vyšetřovacích metodik z lůžkového režimu do levnějšího ambulantního režimu, padlo rozhodnutí o dalším rozšíření diagnostických metodik.
Od roku 2001 rozšířil MEDISCAN své služby o těžkou radiologickou techniku a byly zde instalovány přístroje CT a MR. Instalace těchto přístrojů byla přelomovým momentem v diagnostické péči v celé ČR - prvně se taková kombinace přístrojů určená pro ambulantní péči dostala do prostředí mimo velké fakultní nemocnice. Protože kvalitní přístroje jsou ale jen jednou z podmínek, nikoli dostačujících, rychlého a kvalitního diagnostického procesu, objevila se ruku v ruce s tímto technickým vybavením nutnost vysoce kvalitního personálního obsazení.
Kvalitní diagnostika, ale ambulantní formou
Ambulantní zařízení zaměřené na maximálně efektivní provádění vlastní činnosti se v principu odlišuje od velkých fakultních nemocnic, ve kterých nikoli nepodstatnou část kapacity lékařského personálu zaujímá proces výuky a vědy. Navíc nemocnice by měly z principu preferovat vyšetření hospitalizovaných pacientů, kde je nutno diagnostický proces co nejrychleji dotáhnout do konce, a tedy na ambulantní pacienty zůstává jen část kapacity.
Zdravotnické zařízení, zaměřené na vyšetřování ambulantních pacientů, má rovněž jiné možnosti v komfortu pro pacienty a také jiné objednací i čekací lhůty. Filosofií takového zařízení je totiž přístup orientovaný na klienta.
Tímto klientem je pochopitelně nejen vlastní pacient, který očekává vyšetření medicínsky kvalitní, v příjemném prostředí, se snadnou možností se objednat, krátkými objednacími lhůtami, a pracovní dobou rozšířenou i na večerní hodiny a víkendy. Tím druhým klientem je lékař odesílající pacienta na vyšetření. Ten zase preferuje především druhou stranu mince - medicínsky kvalitní vyšetření, i on ale pochopitelně klade důraz na krátkou objednací dobu a efektivní komunikaci se zdravotnickým zařízením. Vedení MEDISCAN bylo muselo od počátku řešit problém, jak splnit tyto požadavky "zákazníků".
Kvalitní zdravotnický personál podmínkou
Diagnostické centrum MEDISCAN bylo založeno v době, kdy práce na klinikách fakultních nemocnic či resortních výzkumných ústavů byla považována za vrchol pracovní kariéry lékaře. Proto bylo velkou otázkou, zda bude možné přesvědčit vysoce kvalifikované lékaře, aby místo práce na klinice se věnovali na plný úvazek vyšetřování či léčení pacientů v prostředí ambulantního zařízení. Podařilo se však vytvořit natolik zajímavé pracovní a odborné podmínky pro lékaře a zdravotnický personál, že dnes MEDISCAN patří ke špičce v oblasti zobrazovacích metod a spolupracuje se všemi vysoce specializovanými pracovišti v Praze i v jiných oblastech ČR. Dnes si již každý uvědomuje, že samotné přístroje, byť sebemodernější, nezaručují kvalitu poskytovaných služeb. Ta je dána především kvalifikovaným personálem a správnou organizací všech procesů. Je pochopitelné, že odesílající lékaři se přednostně zaměřují na špičková pracoviště s dobrou pověstí, se kterými mají dlouhodobé dobré zkušenosti - vždyť jde o zdraví pacientů.
Široké spektrum přístrojového vybavení
Kromě oddělení CT a MR, poskytujících plné spektrum vyšetření, došlo k rozvoji zejména oddělení kardiologie. To počtem svých kardiologů a svým vybavením (kromě běžnější ergometrie a echokardiografie disponuje MEDISCAN i holterovskou sítí, unikátní svým rozsahem a počtem) je v podmínkách ČR a ambulantní péče výjimečné. Dále byla rozšířena paleta vyšetření i o ambulantně prováděnou jícnovou echokardigrafii a o (rovněž velmi nezvyklý v podmínkách ambulantního zařízení) program elektrické kardioverze. Pro tyto účely, ale samozřejmě hlavně pro potřeby CT a MR, je po celou provozní dobu MEDISCAN k dispozici anesteziolog.
Další významnou částí MEDISCAN je Osteocentrum, které od svého vzniku patří k významným pracovištím zaměřeným na problematiku osteoporózy v ČR a které počtem svých vyšetřených pacientů patří k největším v ČR. Pro zajištění vysokých nároků na odborná vyšetření disponuje dvěma kostními denzitometry, které jsou plně vytíženy.
Enormní požadavky pacientů i lékařů na specializaci endokrinologie vedly k zavedení této odbornosti v rámci zdravotnického zařízení a vytvoření specializovaného týmu lékařů.
Protože v rámci diagnostiky významnou roli hrají i laboratorní vyšetření, byla v roce 2008 do zdravotnického zařízení rovněž integrována i biochemická laboratoř.
V současné době tedy zařízení disponuje jak kvalitní zobrazovací technikou (CT, MR, tři ultrazvukové přístroje, echokardiografie včetně jícnové sondy), dva celotělové kostní denzitometry, mammograf, rozsáhlá síť holterovských tlakových i EKG záznamníků) a laboratorní diagnostikou, tak týmem lékařů v odborných ambulancích. Vedle výše uvedených odborností jde také o internisty, mammology, revmatology s plným rozsahem, včetně poradny pro lymeskou a reaktivní artritidu, dermatologa, specialisty na cestovní medicínu (včetně centra pro očkování proti běžným i exotickým nemocem) a závodní preventivní péči.
Za nejcennější ale považuje vedení MEDISCAN komplexní přístup k vyšetřování i léčbě pacientů. Výhodou tohoto zařízení je aktivní spolupráce různých odborníků tak, že pacient nemusí hledat vždy nového specialistu, nýbrž je vyšetřován a léčen týmem odborníků z různých interních oborů (tzv. léčba pod jednou střechou).
Klientský přístup
V době založení zdravotnického zařízení byl koncept zaměřený na "klienta" něčím novým. K tomu, aby se pacienti cítili dobře a MEDISCAN byl chápán jako přátelské zařízení vycházející maximálně vstříc pacientům i odesílajícím lékařům, bylo zapotřebí poskytnout nemocným jak příjemné prostředí, tak vybudovat systém recepce a objednávání.
To se podařilo a vlastní prostředí zdravotnického zařízení (podobné se v počátečních dobách prakticky vyskytovalo jen v soukromých zařízeních zaměřených na přímoplatící a zahraniční klientelu) i prostředí recepce se stalo velmi oceňovanou a viditelnou součástí zdravotnického zařízení. Objednávání (s výjimkou CT a MR) se děje cestou recepce, s přesně vyznačenými pravidly pro objednání. Ke splnění požadavků dvousměnného provozu vzhledem k počtu objednávajících se pacientů (na recepci se s žádostí o objednání či o informaci obrací denně několik stovek pacientů) bylo nutné postupně rozšířit počet pracovnic recepce až na osm. Digitální telefonní ústředna a analýza telefonního provozu na recepci (call centru) upřesnila nutnost rozšíření provozu recepce i specifikaci rozložení pracovních směn. Součástí čekáren jsou jak nyní již běžné automaty na pitnou vodu, tak i monitory zpříjemňující čekání na vyšetření (které např. u CT v rámci přípravy kontrastní látkou je nezbytné). Vzhledem k tomu, že před některými typy CT vyšetření musejí pacienti projít přípravou, která trvá delší dobu, umožňuje jim zařízení i bezplatné připojení k wi-fi síti, aby mohli pracovat prostřednictvím internetu.
Samostatnou kapitolou je informační systém. V roce 2002 se ukázala nutnost hledat náhradu za předchozí, již ne
zcela vyhovující informační systém, který byl nahrazen produktem PC Doktor firmy DialogMis, jenž je cílen na ambulantní sektor, je vysoce stabilní, uživatelsky jednoduchý, s intuitivním ovládáním (všichni noví lékaři a pracovníci jsou schopni s ním začít pracovat velmi rychle). Zároveň umožňuje všechny potřebné výstupy pro management a komunikaci s pojišťovnami.
Objednávací systém šitý na míru
V souvislosti s informačním systémem ale musela být řešena pro MEDISCAN zásadní věc - objednávání pacientů. Většina pacientů není objednávána v ambulancích, ale po telefonickém kontaktu, a tak "papírové" objednání přestalo vyhovovat. Protože žádný z komerčně dostupných produktů, včetně integrovaných objednávacích modulů informačních systémů nesplňoval očekávání a náročné požadavky vycházející z praxe, byl speciálně pro MEDISCAN "na míru" vyvinut nový objednací systém.
Tento systém umožňuje objednávat pacienty z kteréhokoli místa vnitřní sítě (tedy recepce i jednotlivých ambulancí). Dále umožňuje kombinovat různé vyšetřovací modality tak, aby se dalo zajistit vyšetření přístrojové i navazující vyšetření u specialisty v rámci jedné návštěvy zařízení (běžně jsou pacienti objednáváni na kombinaci několika po sobě následujících vyšetření a ambulancí v rámci jedné návštěvy zařízení). Systém umožňuje označit čas příchodu pacienta do recepce, jednotlivý lékař tedy kdykoli na počítači v ambulanci "vidí" čekající pacienty, včetně času jejich příchodu. Čas příchodu do ambulance je rovněž "odkliknut", je tedy k dispozici pro další analýzu čas strávený pacientem v čekárně (včetně času, na který byl objednán a kdy vstoupil do ambulance). I po ukončení vyšetřování a odchodu je pacient "odkliknut", a je tedy možno sledovat pohyb pacientů po zařízení.
Součástí systému je evidence objednání pacientů do budoucna i z minulosti.
V rámci trendu sdílení radiologických vyšetření je MEDISCAN samozřejmě zapojen do systému sdílení obrazových informací ePACS a zasílání výsledků po vyšetření na indikující pracoviště touto cestou se stalo standardem.
Deset let činnosti potvrdilo kvalitu služeb
Závěrem tedy můžeme konstatovat, že moderní diagnostika již není dávno výsadou nemocnic a model diagnostického centra odpovídá současným trendům směřujícím k ambulantním
vyšetřením, a tak maximálnímu zkrácení hospitalizací. Již více než desetiletá historie takto koncipovaného ambulantního centra přesvědčila i zdravotní pojišťovny o spolehlivosti partnerství s MEDISCAN, což znamená výsledek, že všechny vyšetřovací modality mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami.
MEDISCAN se stal významným partnerem zdravotnických zařízení (praktických lékařů, ambulantních specialistů i lůžkových zařízení), jeho služby využívalo a využívá několik tisíc lékařů a více než 200 000 pacientů především z Prahy, Středočeského kraje i celé ČR.
MUDr. David Karásek, MUDr. Petr Kasalický, CSc.
čtvrtek 2. října 2008
PACIENT ZBIL PACIENTKU I SESTRU
Brno - Rány pěstmi a plastovou lahví schytala v pondělí ráno pacientka nemocnice u svaté Anny. A to přímo od jiného pacienta. Ten se útokem, při kterém také napadl zdravotní sestru berlí, zbavoval úzkosti.
Brno
Brno - Rány pěstmi a plastovou lahví schytala v pondělí ráno pacientka nemocnice u svaté Anny. A to přímo od jiného pacienta. Ten se útokem, při kterém také napadl zdravotní sestru berlí, zbavoval úzkosti.
"Chtěl odtud utéci, a objednal si dokonce i taxík. Když však zjistil, že dveře jsou zamčené a ven se nedostane, vtrhl do našeho pokoje. Osmdesátiletou paní, která tady se mnou leží, uhodil pěstí a pak i PET lahví. Šla jsem jí na pomoc a začal ohrožovat i mne," líčí Anna Černá, která se v nemocnici léčí na druhé interně.
A pacient zuřil dál. "Ve druhém pokoji vzal berli a začal se s ní ohánět proti sestřičkám. Tu nejodvážnější, která mu ji chtěla vzít, uhodil do ruky. Berli se mu podařilo vzít až po chvíli," vypráví dál pacientka.
Nemocnice u svaté Anny potvrdila, že se nepříjemná událost opravdu stala.
"Starší muž inzultoval jednu pacientku, sestry ho však zklidnily a byl převezen do jiné nemocnice," uvedla tisková mluvčí Naděžda Kuklínková. Podle ní při incidentu nebyl nikdo zraněn.
Muže den předtím navštívil psycholog, protože se už dříve choval k sestrám agresivně. "Vyhrožoval jim, že je zabije," uvedla Anna Černá. "Psychická vyšetření trvají delší dobu. Po tomto incidentu se však tento případ začal hned řešit," uvedla Kuklínková a dodala, že pacient má zřejmě i psychické problémy.
Ačkoliv se to zdá nepochopitelné, pacienti, kteří kolem sebe rozdávají rány, nejsou v nemocnicích tak neobvyklým jevem.
"Setkala jsem se s tím už několikrát. Agresivní někdy bývají pacienti, které přiveze do nemocnice záchranka. Jsou dezorientovaní, jakoby mimo sebe. A když na ně začnou na operačním sále svítit lampy, proberou se a napadnou zdravotnický personál, přestože se jim snaží pomoci. Neříkám, že je to na denním pořádku, ale stává se to," uvedla mluvčí brněnské fakultní nemocnice Anna Nesvadbová.
Kde se bere ta úzkost, kterou někteří pacienti nezvládnou, a z nemocnic dokonce i utíkají? "Bojí se bolesti a jsou v tom někdy i předsudky, že lékařský zásah ještě více zhorší jejich zdravotní stav nebo léky budou mít jiné, nežádoucí účinky. A někdy se i bojí odhalení pravdy. Myslí si, že jim bude lépe, když o nemoci nebudou vědět," říká psycholog Jiří Brančík.
Podle něj se s tím dá bojovat jen klidným přístupem zdravotnického personálu. "Tím, že pacientovi v klidu vysvětlí, co se s ním bude dít, a co nejvíce ho poučí. Pak ta úzkost může zmizet nebo se alespoň zmenšit," dodal. "Je pravda, že někteří pacienti pobyt v nemocnici opravdu špatně snášejí," potvrzuje Anna Nesvadbová z Fakultní nemocnice Brno.
Název zdroje: Mladá fronta Dnes
Datum vydání: 02.10.2008
Rubrika: Z celé země
Autor: HELENA VACULOVÁ
Brno
Brno - Rány pěstmi a plastovou lahví schytala v pondělí ráno pacientka nemocnice u svaté Anny. A to přímo od jiného pacienta. Ten se útokem, při kterém také napadl zdravotní sestru berlí, zbavoval úzkosti.
"Chtěl odtud utéci, a objednal si dokonce i taxík. Když však zjistil, že dveře jsou zamčené a ven se nedostane, vtrhl do našeho pokoje. Osmdesátiletou paní, která tady se mnou leží, uhodil pěstí a pak i PET lahví. Šla jsem jí na pomoc a začal ohrožovat i mne," líčí Anna Černá, která se v nemocnici léčí na druhé interně.
A pacient zuřil dál. "Ve druhém pokoji vzal berli a začal se s ní ohánět proti sestřičkám. Tu nejodvážnější, která mu ji chtěla vzít, uhodil do ruky. Berli se mu podařilo vzít až po chvíli," vypráví dál pacientka.
Nemocnice u svaté Anny potvrdila, že se nepříjemná událost opravdu stala.
"Starší muž inzultoval jednu pacientku, sestry ho však zklidnily a byl převezen do jiné nemocnice," uvedla tisková mluvčí Naděžda Kuklínková. Podle ní při incidentu nebyl nikdo zraněn.
Muže den předtím navštívil psycholog, protože se už dříve choval k sestrám agresivně. "Vyhrožoval jim, že je zabije," uvedla Anna Černá. "Psychická vyšetření trvají delší dobu. Po tomto incidentu se však tento případ začal hned řešit," uvedla Kuklínková a dodala, že pacient má zřejmě i psychické problémy.
Ačkoliv se to zdá nepochopitelné, pacienti, kteří kolem sebe rozdávají rány, nejsou v nemocnicích tak neobvyklým jevem.
"Setkala jsem se s tím už několikrát. Agresivní někdy bývají pacienti, které přiveze do nemocnice záchranka. Jsou dezorientovaní, jakoby mimo sebe. A když na ně začnou na operačním sále svítit lampy, proberou se a napadnou zdravotnický personál, přestože se jim snaží pomoci. Neříkám, že je to na denním pořádku, ale stává se to," uvedla mluvčí brněnské fakultní nemocnice Anna Nesvadbová.
Kde se bere ta úzkost, kterou někteří pacienti nezvládnou, a z nemocnic dokonce i utíkají? "Bojí se bolesti a jsou v tom někdy i předsudky, že lékařský zásah ještě více zhorší jejich zdravotní stav nebo léky budou mít jiné, nežádoucí účinky. A někdy se i bojí odhalení pravdy. Myslí si, že jim bude lépe, když o nemoci nebudou vědět," říká psycholog Jiří Brančík.
Podle něj se s tím dá bojovat jen klidným přístupem zdravotnického personálu. "Tím, že pacientovi v klidu vysvětlí, co se s ním bude dít, a co nejvíce ho poučí. Pak ta úzkost může zmizet nebo se alespoň zmenšit," dodal. "Je pravda, že někteří pacienti pobyt v nemocnici opravdu špatně snášejí," potvrzuje Anna Nesvadbová z Fakultní nemocnice Brno.
Název zdroje: Mladá fronta Dnes
Datum vydání: 02.10.2008
Rubrika: Z celé země
Autor: HELENA VACULOVÁ
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)