Chová se zdravotnický personál k pacientům nevhodně, nebo si lidé na lékaře a sestry stěžují neoprávněně? On-line deník TÝDEN.CZ zveřejnil příběh pacientky Marty Procházkové, jež si zapisovala výroky sester z několika nemocničních oddělení. Na článek ihned zareagovaly desítky čtenářů. Část z nich se zdravotníků zastávala, jiní naopak popisovali hrůzné zážitky ze špitálů.
Zlí zdravotníci vs. nevděční pacienti. Jak to tedy je?
Autor: Zdenka Dvořáková
Chová se zdravotnický personál k pacientům nevhodně, nebo si lidé na lékaře a sestry stěžují neoprávněně? On-line deník TÝDEN.CZ zveřejnil příběh pacientky Marty Procházkové, jež si zapisovala výroky sester z několika nemocničních oddělení. Na článek ihned zareagovaly desítky čtenářů. Část z nich se zdravotníků zastávala, jiní naopak popisovali hrůzné zážitky ze špitálů.
Je to trochu paradoxní situace. Tři čtvrtiny pacientů si chování zdravotnického personálu pochvalují. Alespoň to vyplývá z průzkumu společnosti GfK za poslední tři roky, který se zabývá zdravotnictvím. Společnost oslovila tisíc respondentů starších 14 let.
Ještě lepší výsledky hlásí ministerstvo zdravotnictví, které sleduje "své" fakultní nemocnice. "Osmdesát procent pacientů je s tamní poskytovanou péčí spokojeno," říká mluvčí úřadu Tomáš Cikrt.
Dědictví socialismu
Jak si vysvětlit rozpor mezi oficiálními průzkumy a reakcemi pacientů, které dorazily do redakce časopisu TÝDEN?
"Z mých zkušeností jednoznačně vyplývá, že pacienti v Česku s chováním personálu spokojení nejsou," říká David Marx, odborník na kvalitu zdravotnictví.
Podle něj české zdravotnictví dokáže poskytovat špičkovou odbornou péči, ale pokulhává právě v chování k pacientům - svým klientům. A důvod? Dědictví socialistického vzdělávání lidí v bílých pláštích. "Učilo se léčit, ale nekladl se žádný důraz na komunikaci s pacientem," vysvětluje Marx.
"Navíc v podobných průzkumech někdy bývají špatně formulované otázky, lidé potom ani pořádně nevědí, na co odpovídají," tvrdí Marx. "Komunikační dovednosti těch, kteří průzkumy vytvářejí, jsou obdivuhodné, výsledky tedy mohou být do jisté míry zkreslené," dodává.
Promítlo se do chování zdravotníků zavedení regulačních poplatků, které lidé platí od ledna? Ty měly pacienty odradit od zbytečných návštěv.
"Především u ambulantní péče klesl díky poplatkům počet návštěv lékaře. Ti tak mají více času na pacienty, kteří jejich pomoc skutečně potřebují. Kromě toho se zkracuje doba strávená v čekárnách," popisuje výsledky vybírání poplatků mluvčí ministerstva Cikrt. Pacienti by tedy měli být spokojenější.
Jaká je skutečnost, zlepšilo se chování zdravotníků k pacientům? Průzkum společnosti GfK za první pololetí tohoto roku neukázal žádnou změnu.
A data, která se scházejí na ministerstvu zdravotnictví, na tuto otázku neodpovídají. "Náš průzkum obsahuje údaje za delší časové období, na jeho výsledky tedy nemá žádný vliv zavedení regulačních poplatků," vysvětluje Tomáš Cikrt.
pátek 14. listopadu 2008
NEMOCNIČNÍ AROGANCE. ČEŠI ANI NIC JINÉHO NEČEKAJÍ
Třiašedesátiletá Marta Procházková strávila tři týdny ve dvou českých nemocnicích. Prošla čtyřmi různými odděleními a na všech se setkala s neochotou a arogancí zdravotních sester. Na rozdíl od jiných si poctivě zapisovala pozoruhodné výroky, které pak poskytla on-line deníku TÝDEN.CZ. Nadřízení sester se brání: prý znají jen děkovné dopisy.
Nemocniční arogance. Češi ani nic jiného nečekají
Autor: Zdenka Dvořáková
Třiašedesátiletá Marta Procházková strávila tři týdny ve dvou českých nemocnicích. Prošla čtyřmi různými odděleními a na všech se setkala s neochotou a arogancí zdravotních sester. Na rozdíl od jiných si poctivě zapisovala pozoruhodné výroky, které pak poskytla on-line deníku TÝDEN.CZ. Nadřízení sester se brání: prý znají jen děkovné dopisy.
Do konfliktu s personálem se Marta Procházková ze Selenic na Nymbursku dostala hned první den svého pobytu na interním oddělení středočeské nemocnice v Městci Králové. Poprosila sestru, jestli by na záchodech nemohla doplnit toaletní papír. "Dost nešetrně mi vysvětlila, že pacienti si musejí nosit vlastní papír," popisuje odpověď sestry, na kterou reagovala dotazem, zda to není trochu necivilizované.
Podobnou situaci pak zažila ještě několikrát, například když odmítla jíst řízek lžící nebo si dovolila požádat o čisté povlečení.
Nemocniční perly
"Vy jste prej měla nějakej problém ohledně toaletního papíru. Ten si musíte přinést s sebou, my toaletní potřeby nerozdáváme."
(Staniční sestra, Nemocnice Městec Králové, interní odd., 5. 9. 2008)
"Vy to maso lžící neukrojíte? No tak já vám teda přinesu příbor."
(Sestry, opakovaně, Nemocnice Městec Králové, interní odd. a JIP, 6.- 8. 9. 2008)
"Zvonek vám sem dát nemůžu. V týhle místnosti stejně nefungujou."
(Sestra, Nemocnice Městec Králové, JIP, 7. 9. 2008)
"Jé, pardon, to nejsou vaše léky, ty jsem měla dát paní Procházkový."
(Sestra pět minut poté, co rozdala anonymní léky v neoznačených kalíšcích, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kardiologie, 9. 9. 2008)
Čípak jsou to léky?
V mnoha případech prý nezbývalo, než se v takové situaci smát. Když ale sestra na kardiologii Fakultní nemocnice Královské Vinohrady rozdala špatné léky, smích tuhl na rtech. "To byl ten nejhorší zážitek. Kdyby někdo cizí léky snědl dřív, než si to sestra po pěti minutách uvědomila a vrátila se, mohlo to špatně dopadnout," říká Procházková.
Šéfové příslušných oddělení však svoje zdravotnice brání. "Na náš personál nikdy stížnosti nebyly, naopak chodí děkovné dopisy, které vyzdvihují profesionalitu zdejších sester," tvrdí vedoucí lékař jednotky intenzivní péče vinohradské nemocnice Karel Jirásek.
Na Češích dříví štípat
Odborníky příběh Marty Procházkové nezaráží. "Na internách je nápor na sestry největší. Jednají pod tlakem a to se odráží na jejich chování," vysvětluje prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.
Čeští pacienti jsou podle odborníka na kvalitu zdravotnictví Davida Marxe vůči takovému chování tolerantnější než cizinci, od zdravotní péče obecně očekávají méně. "Personál si je vědom toho, že si pacient nechá leccos líbit," říká Marx.
Máte podobné zkušenosti s péčí v nemocnicích? Chcete se o ně podělit? Napište reportérce serveru TÝDEN.CZ na dvorakova@tyden.cz
Nemocniční arogance. Češi ani nic jiného nečekají
Autor: Zdenka Dvořáková
Třiašedesátiletá Marta Procházková strávila tři týdny ve dvou českých nemocnicích. Prošla čtyřmi různými odděleními a na všech se setkala s neochotou a arogancí zdravotních sester. Na rozdíl od jiných si poctivě zapisovala pozoruhodné výroky, které pak poskytla on-line deníku TÝDEN.CZ. Nadřízení sester se brání: prý znají jen děkovné dopisy.
Do konfliktu s personálem se Marta Procházková ze Selenic na Nymbursku dostala hned první den svého pobytu na interním oddělení středočeské nemocnice v Městci Králové. Poprosila sestru, jestli by na záchodech nemohla doplnit toaletní papír. "Dost nešetrně mi vysvětlila, že pacienti si musejí nosit vlastní papír," popisuje odpověď sestry, na kterou reagovala dotazem, zda to není trochu necivilizované.
Podobnou situaci pak zažila ještě několikrát, například když odmítla jíst řízek lžící nebo si dovolila požádat o čisté povlečení.
Nemocniční perly
"Vy jste prej měla nějakej problém ohledně toaletního papíru. Ten si musíte přinést s sebou, my toaletní potřeby nerozdáváme."
(Staniční sestra, Nemocnice Městec Králové, interní odd., 5. 9. 2008)
"Vy to maso lžící neukrojíte? No tak já vám teda přinesu příbor."
(Sestry, opakovaně, Nemocnice Městec Králové, interní odd. a JIP, 6.- 8. 9. 2008)
"Zvonek vám sem dát nemůžu. V týhle místnosti stejně nefungujou."
(Sestra, Nemocnice Městec Králové, JIP, 7. 9. 2008)
"Jé, pardon, to nejsou vaše léky, ty jsem měla dát paní Procházkový."
(Sestra pět minut poté, co rozdala anonymní léky v neoznačených kalíšcích, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kardiologie, 9. 9. 2008)
Čípak jsou to léky?
V mnoha případech prý nezbývalo, než se v takové situaci smát. Když ale sestra na kardiologii Fakultní nemocnice Královské Vinohrady rozdala špatné léky, smích tuhl na rtech. "To byl ten nejhorší zážitek. Kdyby někdo cizí léky snědl dřív, než si to sestra po pěti minutách uvědomila a vrátila se, mohlo to špatně dopadnout," říká Procházková.
Šéfové příslušných oddělení však svoje zdravotnice brání. "Na náš personál nikdy stížnosti nebyly, naopak chodí děkovné dopisy, které vyzdvihují profesionalitu zdejších sester," tvrdí vedoucí lékař jednotky intenzivní péče vinohradské nemocnice Karel Jirásek.
Na Češích dříví štípat
Odborníky příběh Marty Procházkové nezaráží. "Na internách je nápor na sestry největší. Jednají pod tlakem a to se odráží na jejich chování," vysvětluje prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.
Čeští pacienti jsou podle odborníka na kvalitu zdravotnictví Davida Marxe vůči takovému chování tolerantnější než cizinci, od zdravotní péče obecně očekávají méně. "Personál si je vědom toho, že si pacient nechá leccos líbit," říká Marx.
Máte podobné zkušenosti s péčí v nemocnicích? Chcete se o ně podělit? Napište reportérce serveru TÝDEN.CZ na dvorakova@tyden.cz
OBLASTNÍ NEMOCNICE? TO BY SE V NÍ MUSELI VŠICHNI CHOVAT TROŠKU JINAK
Před čtením následujících řádků musím zdůraznit, že se to týká jen pár osob, jež bohužel vrhají špatné světlo i na ostatní. Na ty lékaře, sestry a nižší zdravotnický personál, kteří jsou profesionály se vším všudy. Tedy i svým přístupem k pacientům. Těchto se rozhodně nechci dotknout a v kladenské nemocnici je jich spousta.
Oblastní nemocnice? To by se v ní museli všichni chovat trošku jinak
Autor: Kateřina Lacinová
Před čtením následujících řádků musím zdůraznit, že se to týká jen pár osob, jež bohužel vrhají špatné světlo i na ostatní. Na ty lékaře, sestry a nižší zdravotnický personál, kteří jsou profesionály se vším všudy. Tedy i svým přístupem k pacientům. Těchto se rozhodně nechci dotknout a v kladenské nemocnici je jich spousta. Oblastní nemocnice by měla zajistit ošetření a vyšetření minimálně spádových pacientů. Vyjímaje ta vyšetření a péči na něž není vybavena, ať přístrojově nebo personálně. Jaké však může čekat překvapení na pacienta, který se nechá dovést členem rodiny a jakýmsi pokrouceným způsobem chůze se dobelhá na pohotovostní službu, kde zjistí že ta je v provozu jen od 17- 22 hodin. Tak se rozhodne své obtíže řešit na oddělení, které je k jeho onemocnění příslušné. Sestru z neurologie jsem se snažila informovat o svém zdravotním stavu a obtížích, jež mě donutily sehnat okolo 23. hodiny hlídání ke spícím dětem, někoho kdo mě odveze (ačkoli vlastním automobil, ale nebyla jsem schopna se sama odvézt) a v neposlední řadě si zaplatit nejen regulační poplatek, ale i vjezd do nemocnice, který mi opravdu v nočních hodinách přijde jako vydřidušský. Někdo má pocit, že oněch 90kč je málo, tak si připlatíme. Fakultní nemocnice přemýšlí neštěstí jinak a v noci mají vjezd zdarma, stačí jim to, co zaplatíte v ordinaci. Informovala jsem sestru o tom, že jsem několik měsíců po autonehodě a stále v léčení. Zhruba před dvěmi hodinami jsem špatně šlápla a uskřípl se mi nerv, vyjížděla mi bodavá bolest do nohy a i nahoru do zad. Chtěla jsem jen nějaký lék na uvolnění zádových svalů, aby obtíže odezněly. Věděla jsem, že ráno musím být jako máma dvou nemocných malých dětí k dispozici. Nicméně sestra mi řekla, že bych přece mohla počkat do rána. A i ona měla malé děti. Položila jsem sice otázku, zda si ze mne dělá legraci a snažila se vysvětlit, že jsem nepřijela jen tak na exkurzi, ale její postoj byl nezlomný. Poděkovala jsem a oznámila, že jedu do motolské nemocnice, kde jsem léčena, takový noční výlet. Poté si pravděpodobně sestra uvědomila, že nejedná úplně nejlíp a řekla, že tedy lékaře zavolá, ale to už jsem byla tak znechucena jejím přístupem a nechtěla jsem se doprošovat něčeho za co si ještě zaplatím. A to dvakrát. Jednou hotově a podruhé ve zdravotním pojištění. Naštěstí na interním příjmu měli otevřené dveře a když mě viděli jak po chvilce opět vystupuji z výtahu, tak se sami zeptali jestli mě na neurologii odmítli a ujali se mě. Tímto jim chci ještě jednou poděkovat - sestřičce a lékařce z interního oddělení a za jejich úžasný přístup. Ráno jsem telefonovala primáři neurologie, abych ho informovala o chování sestry. To mě ale čekalo ještě větší překvapení. Bylo mi vysvětleno, že jako pacient mohu za stav zdravotnictví i já, a to tím, jak jsem se rozhodla hlasovat při volbách a kam jsme to naše zdravotnictví dohnali. Jsem také původně zdravotní sestra a nemohu si nějak vzpomenout, že bychom za vlády toho nebo toho pracovali jinak. Rozhodně to nesměli odnášet pacienti, ale je pravdou, že jsem pracovala ve fakultní nemocnici a toto je slavná akciová společnost. Taky jsem dostala radu, že mám příště říct, že jsem taky zdravotní sestra. Udělala jsem si jasný závěr. Zdravotní sestra je váženější pacient, jiní jen simulují a ještě musíte fandit té správné politické straně. Jen jsem se opomněla zeptat, která to je. Bohužel to nebyla první negativní zkušenost, která mě donutila napsat tento článek. Před necelým měsícem mi odmítli ošetřit čtyřletého syna s mokvajícím atopickým ekzémem na kožním oddělení. Protože jsem neměla doporučení. Vysvětlovala jsem, že naše obvodní lékařka ten den neordinuje. Poté jsem musela využít známostí a od jiné důležité práce vyrušit primáře dětského oddělení, který mi velmi ochotně napsal ono důležité doporučení. Po příchodu zpět na ambulanci mi bylo vyhověno a byli jsme objednáni na termín, a to za pět dní. Vdoporučení, kde pan primář žádal o laskavé vyšetření chybělo totiž slůvko akutně. Myslím, že ani jeho po zhlédnutí syna nenapadlo, že je nutné dodávat slůvko akutně. I primáři Lyerovi patří dík za ochotu a vstřícnost. Naštěstí se mi podařilo sehnat soukromou lékařku, která mi řekla ať přijedeme samozřejmě hned a když viděla synův mokvající ekzém tak se zhrozila. Sestra, která nás odmítla to také viděla, ale asi jí to nepřišlo dost akutní. Jiným ano, dokonce se zvažovala hospitalizace. Ke zhoršení došlo během dvou dnů po používání jiné masti, mokvání začalo večer před. Přesto sestra dokázala tvrdit, že to musí být déle. Asi nemá zkušenost s alergiky a atopickým ekzémem, tak by neměla rozhodovat za lékaře jestli ho ošetří. Ale pán, který stál před námi doporučení také neměl a stačilo jen říci, že má něco na zádech a dostal termín vyšetření. Můj odchod byl doplněn jakýmsi mým komentářem, ale to by asi udělala každá matka na mém místě. Je obrovská škoda, že pár takových sester dokáže pošpinit pohled na celou nemocnici. Bohužel tyto moje zkušenosti nejsou ojedinělé a ze svého okolí se člověk dozvídá obdobné zážitky. A jak řekl jeden nejmenovaný lékař této nemocnice: ,,.. tady to jde s personálem ke dnu.., .. oblastní nemocnice? To by se tu museli všichni chovat trošku jinak. Já bych sem nikoho z rodiny nedal." Smutné konstatování, že?
Kateřina Lacinová
Oblastní nemocnice? To by se v ní museli všichni chovat trošku jinak
Autor: Kateřina Lacinová
Před čtením následujících řádků musím zdůraznit, že se to týká jen pár osob, jež bohužel vrhají špatné světlo i na ostatní. Na ty lékaře, sestry a nižší zdravotnický personál, kteří jsou profesionály se vším všudy. Tedy i svým přístupem k pacientům. Těchto se rozhodně nechci dotknout a v kladenské nemocnici je jich spousta. Oblastní nemocnice by měla zajistit ošetření a vyšetření minimálně spádových pacientů. Vyjímaje ta vyšetření a péči na něž není vybavena, ať přístrojově nebo personálně. Jaké však může čekat překvapení na pacienta, který se nechá dovést členem rodiny a jakýmsi pokrouceným způsobem chůze se dobelhá na pohotovostní službu, kde zjistí že ta je v provozu jen od 17- 22 hodin. Tak se rozhodne své obtíže řešit na oddělení, které je k jeho onemocnění příslušné. Sestru z neurologie jsem se snažila informovat o svém zdravotním stavu a obtížích, jež mě donutily sehnat okolo 23. hodiny hlídání ke spícím dětem, někoho kdo mě odveze (ačkoli vlastním automobil, ale nebyla jsem schopna se sama odvézt) a v neposlední řadě si zaplatit nejen regulační poplatek, ale i vjezd do nemocnice, který mi opravdu v nočních hodinách přijde jako vydřidušský. Někdo má pocit, že oněch 90kč je málo, tak si připlatíme. Fakultní nemocnice přemýšlí neštěstí jinak a v noci mají vjezd zdarma, stačí jim to, co zaplatíte v ordinaci. Informovala jsem sestru o tom, že jsem několik měsíců po autonehodě a stále v léčení. Zhruba před dvěmi hodinami jsem špatně šlápla a uskřípl se mi nerv, vyjížděla mi bodavá bolest do nohy a i nahoru do zad. Chtěla jsem jen nějaký lék na uvolnění zádových svalů, aby obtíže odezněly. Věděla jsem, že ráno musím být jako máma dvou nemocných malých dětí k dispozici. Nicméně sestra mi řekla, že bych přece mohla počkat do rána. A i ona měla malé děti. Položila jsem sice otázku, zda si ze mne dělá legraci a snažila se vysvětlit, že jsem nepřijela jen tak na exkurzi, ale její postoj byl nezlomný. Poděkovala jsem a oznámila, že jedu do motolské nemocnice, kde jsem léčena, takový noční výlet. Poté si pravděpodobně sestra uvědomila, že nejedná úplně nejlíp a řekla, že tedy lékaře zavolá, ale to už jsem byla tak znechucena jejím přístupem a nechtěla jsem se doprošovat něčeho za co si ještě zaplatím. A to dvakrát. Jednou hotově a podruhé ve zdravotním pojištění. Naštěstí na interním příjmu měli otevřené dveře a když mě viděli jak po chvilce opět vystupuji z výtahu, tak se sami zeptali jestli mě na neurologii odmítli a ujali se mě. Tímto jim chci ještě jednou poděkovat - sestřičce a lékařce z interního oddělení a za jejich úžasný přístup. Ráno jsem telefonovala primáři neurologie, abych ho informovala o chování sestry. To mě ale čekalo ještě větší překvapení. Bylo mi vysvětleno, že jako pacient mohu za stav zdravotnictví i já, a to tím, jak jsem se rozhodla hlasovat při volbách a kam jsme to naše zdravotnictví dohnali. Jsem také původně zdravotní sestra a nemohu si nějak vzpomenout, že bychom za vlády toho nebo toho pracovali jinak. Rozhodně to nesměli odnášet pacienti, ale je pravdou, že jsem pracovala ve fakultní nemocnici a toto je slavná akciová společnost. Taky jsem dostala radu, že mám příště říct, že jsem taky zdravotní sestra. Udělala jsem si jasný závěr. Zdravotní sestra je váženější pacient, jiní jen simulují a ještě musíte fandit té správné politické straně. Jen jsem se opomněla zeptat, která to je. Bohužel to nebyla první negativní zkušenost, která mě donutila napsat tento článek. Před necelým měsícem mi odmítli ošetřit čtyřletého syna s mokvajícím atopickým ekzémem na kožním oddělení. Protože jsem neměla doporučení. Vysvětlovala jsem, že naše obvodní lékařka ten den neordinuje. Poté jsem musela využít známostí a od jiné důležité práce vyrušit primáře dětského oddělení, který mi velmi ochotně napsal ono důležité doporučení. Po příchodu zpět na ambulanci mi bylo vyhověno a byli jsme objednáni na termín, a to za pět dní. Vdoporučení, kde pan primář žádal o laskavé vyšetření chybělo totiž slůvko akutně. Myslím, že ani jeho po zhlédnutí syna nenapadlo, že je nutné dodávat slůvko akutně. I primáři Lyerovi patří dík za ochotu a vstřícnost. Naštěstí se mi podařilo sehnat soukromou lékařku, která mi řekla ať přijedeme samozřejmě hned a když viděla synův mokvající ekzém tak se zhrozila. Sestra, která nás odmítla to také viděla, ale asi jí to nepřišlo dost akutní. Jiným ano, dokonce se zvažovala hospitalizace. Ke zhoršení došlo během dvou dnů po používání jiné masti, mokvání začalo večer před. Přesto sestra dokázala tvrdit, že to musí být déle. Asi nemá zkušenost s alergiky a atopickým ekzémem, tak by neměla rozhodovat za lékaře jestli ho ošetří. Ale pán, který stál před námi doporučení také neměl a stačilo jen říci, že má něco na zádech a dostal termín vyšetření. Můj odchod byl doplněn jakýmsi mým komentářem, ale to by asi udělala každá matka na mém místě. Je obrovská škoda, že pár takových sester dokáže pošpinit pohled na celou nemocnici. Bohužel tyto moje zkušenosti nejsou ojedinělé a ze svého okolí se člověk dozvídá obdobné zážitky. A jak řekl jeden nejmenovaný lékař této nemocnice: ,,.. tady to jde s personálem ke dnu.., .. oblastní nemocnice? To by se tu museli všichni chovat trošku jinak. Já bych sem nikoho z rodiny nedal." Smutné konstatování, že?
Kateřina Lacinová
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)