Před čtením následujících řádků musím zdůraznit, že se to týká jen pár osob, jež bohužel vrhají špatné světlo i na ostatní. Na ty lékaře, sestry a nižší zdravotnický personál, kteří jsou profesionály se vším všudy. Tedy i svým přístupem k pacientům. Těchto se rozhodně nechci dotknout a v kladenské nemocnici je jich spousta.
Oblastní nemocnice? To by se v ní museli všichni chovat trošku jinak
Autor: Kateřina Lacinová
Před čtením následujících řádků musím zdůraznit, že se to týká jen pár osob, jež bohužel vrhají špatné světlo i na ostatní. Na ty lékaře, sestry a nižší zdravotnický personál, kteří jsou profesionály se vším všudy. Tedy i svým přístupem k pacientům. Těchto se rozhodně nechci dotknout a v kladenské nemocnici je jich spousta. Oblastní nemocnice by měla zajistit ošetření a vyšetření minimálně spádových pacientů. Vyjímaje ta vyšetření a péči na něž není vybavena, ať přístrojově nebo personálně. Jaké však může čekat překvapení na pacienta, který se nechá dovést členem rodiny a jakýmsi pokrouceným způsobem chůze se dobelhá na pohotovostní službu, kde zjistí že ta je v provozu jen od 17- 22 hodin. Tak se rozhodne své obtíže řešit na oddělení, které je k jeho onemocnění příslušné. Sestru z neurologie jsem se snažila informovat o svém zdravotním stavu a obtížích, jež mě donutily sehnat okolo 23. hodiny hlídání ke spícím dětem, někoho kdo mě odveze (ačkoli vlastním automobil, ale nebyla jsem schopna se sama odvézt) a v neposlední řadě si zaplatit nejen regulační poplatek, ale i vjezd do nemocnice, který mi opravdu v nočních hodinách přijde jako vydřidušský. Někdo má pocit, že oněch 90kč je málo, tak si připlatíme. Fakultní nemocnice přemýšlí neštěstí jinak a v noci mají vjezd zdarma, stačí jim to, co zaplatíte v ordinaci. Informovala jsem sestru o tom, že jsem několik měsíců po autonehodě a stále v léčení. Zhruba před dvěmi hodinami jsem špatně šlápla a uskřípl se mi nerv, vyjížděla mi bodavá bolest do nohy a i nahoru do zad. Chtěla jsem jen nějaký lék na uvolnění zádových svalů, aby obtíže odezněly. Věděla jsem, že ráno musím být jako máma dvou nemocných malých dětí k dispozici. Nicméně sestra mi řekla, že bych přece mohla počkat do rána. A i ona měla malé děti. Položila jsem sice otázku, zda si ze mne dělá legraci a snažila se vysvětlit, že jsem nepřijela jen tak na exkurzi, ale její postoj byl nezlomný. Poděkovala jsem a oznámila, že jedu do motolské nemocnice, kde jsem léčena, takový noční výlet. Poté si pravděpodobně sestra uvědomila, že nejedná úplně nejlíp a řekla, že tedy lékaře zavolá, ale to už jsem byla tak znechucena jejím přístupem a nechtěla jsem se doprošovat něčeho za co si ještě zaplatím. A to dvakrát. Jednou hotově a podruhé ve zdravotním pojištění. Naštěstí na interním příjmu měli otevřené dveře a když mě viděli jak po chvilce opět vystupuji z výtahu, tak se sami zeptali jestli mě na neurologii odmítli a ujali se mě. Tímto jim chci ještě jednou poděkovat - sestřičce a lékařce z interního oddělení a za jejich úžasný přístup. Ráno jsem telefonovala primáři neurologie, abych ho informovala o chování sestry. To mě ale čekalo ještě větší překvapení. Bylo mi vysvětleno, že jako pacient mohu za stav zdravotnictví i já, a to tím, jak jsem se rozhodla hlasovat při volbách a kam jsme to naše zdravotnictví dohnali. Jsem také původně zdravotní sestra a nemohu si nějak vzpomenout, že bychom za vlády toho nebo toho pracovali jinak. Rozhodně to nesměli odnášet pacienti, ale je pravdou, že jsem pracovala ve fakultní nemocnici a toto je slavná akciová společnost. Taky jsem dostala radu, že mám příště říct, že jsem taky zdravotní sestra. Udělala jsem si jasný závěr. Zdravotní sestra je váženější pacient, jiní jen simulují a ještě musíte fandit té správné politické straně. Jen jsem se opomněla zeptat, která to je. Bohužel to nebyla první negativní zkušenost, která mě donutila napsat tento článek. Před necelým měsícem mi odmítli ošetřit čtyřletého syna s mokvajícím atopickým ekzémem na kožním oddělení. Protože jsem neměla doporučení. Vysvětlovala jsem, že naše obvodní lékařka ten den neordinuje. Poté jsem musela využít známostí a od jiné důležité práce vyrušit primáře dětského oddělení, který mi velmi ochotně napsal ono důležité doporučení. Po příchodu zpět na ambulanci mi bylo vyhověno a byli jsme objednáni na termín, a to za pět dní. Vdoporučení, kde pan primář žádal o laskavé vyšetření chybělo totiž slůvko akutně. Myslím, že ani jeho po zhlédnutí syna nenapadlo, že je nutné dodávat slůvko akutně. I primáři Lyerovi patří dík za ochotu a vstřícnost. Naštěstí se mi podařilo sehnat soukromou lékařku, která mi řekla ať přijedeme samozřejmě hned a když viděla synův mokvající ekzém tak se zhrozila. Sestra, která nás odmítla to také viděla, ale asi jí to nepřišlo dost akutní. Jiným ano, dokonce se zvažovala hospitalizace. Ke zhoršení došlo během dvou dnů po používání jiné masti, mokvání začalo večer před. Přesto sestra dokázala tvrdit, že to musí být déle. Asi nemá zkušenost s alergiky a atopickým ekzémem, tak by neměla rozhodovat za lékaře jestli ho ošetří. Ale pán, který stál před námi doporučení také neměl a stačilo jen říci, že má něco na zádech a dostal termín vyšetření. Můj odchod byl doplněn jakýmsi mým komentářem, ale to by asi udělala každá matka na mém místě. Je obrovská škoda, že pár takových sester dokáže pošpinit pohled na celou nemocnici. Bohužel tyto moje zkušenosti nejsou ojedinělé a ze svého okolí se člověk dozvídá obdobné zážitky. A jak řekl jeden nejmenovaný lékař této nemocnice: ,,.. tady to jde s personálem ke dnu.., .. oblastní nemocnice? To by se tu museli všichni chovat trošku jinak. Já bych sem nikoho z rodiny nedal." Smutné konstatování, že?
Kateřina Lacinová
Žádné komentáře:
Okomentovat