pátek 14. listopadu 2008

NEMOCNIČNÍ AROGANCE. ČEŠI ANI NIC JINÉHO NEČEKAJÍ

Třiašedesátiletá Marta Procházková strávila tři týdny ve dvou českých nemocnicích. Prošla čtyřmi různými odděleními a na všech se setkala s neochotou a arogancí zdravotních sester. Na rozdíl od jiných si poctivě zapisovala pozoruhodné výroky, které pak poskytla on-line deníku TÝDEN.CZ. Nadřízení sester se brání: prý znají jen děkovné dopisy.

Nemocniční arogance. Češi ani nic jiného nečekají

Autor: Zdenka Dvořáková

Třiašedesátiletá Marta Procházková strávila tři týdny ve dvou českých nemocnicích. Prošla čtyřmi různými odděleními a na všech se setkala s neochotou a arogancí zdravotních sester. Na rozdíl od jiných si poctivě zapisovala pozoruhodné výroky, které pak poskytla on-line deníku TÝDEN.CZ. Nadřízení sester se brání: prý znají jen děkovné dopisy.



Do konfliktu s personálem se Marta Procházková ze Selenic na Nymbursku dostala hned první den svého pobytu na interním oddělení středočeské nemocnice v Městci Králové. Poprosila sestru, jestli by na záchodech nemohla doplnit toaletní papír. "Dost nešetrně mi vysvětlila, že pacienti si musejí nosit vlastní papír," popisuje odpověď sestry, na kterou reagovala dotazem, zda to není trochu necivilizované.



Podobnou situaci pak zažila ještě několikrát, například když odmítla jíst řízek lžící nebo si dovolila požádat o čisté povlečení.



Nemocniční perly



"Vy jste prej měla nějakej problém ohledně toaletního papíru. Ten si musíte přinést s sebou, my toaletní potřeby nerozdáváme."

(Staniční sestra, Nemocnice Městec Králové, interní odd., 5. 9. 2008)



"Vy to maso lžící neukrojíte? No tak já vám teda přinesu příbor."



(Sestry, opakovaně, Nemocnice Městec Králové, interní odd. a JIP, 6.- 8. 9. 2008)



"Zvonek vám sem dát nemůžu. V týhle místnosti stejně nefungujou."



(Sestra, Nemocnice Městec Králové, JIP, 7. 9. 2008)



"Jé, pardon, to nejsou vaše léky, ty jsem měla dát paní Procházkový."



(Sestra pět minut poté, co rozdala anonymní léky v neoznačených kalíšcích, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kardiologie, 9. 9. 2008)



Čípak jsou to léky?

V mnoha případech prý nezbývalo, než se v takové situaci smát. Když ale sestra na kardiologii Fakultní nemocnice Královské Vinohrady rozdala špatné léky, smích tuhl na rtech. "To byl ten nejhorší zážitek. Kdyby někdo cizí léky snědl dřív, než si to sestra po pěti minutách uvědomila a vrátila se, mohlo to špatně dopadnout," říká Procházková.



Šéfové příslušných oddělení však svoje zdravotnice brání. "Na náš personál nikdy stížnosti nebyly, naopak chodí děkovné dopisy, které vyzdvihují profesionalitu zdejších sester," tvrdí vedoucí lékař jednotky intenzivní péče vinohradské nemocnice Karel Jirásek.



Na Češích dříví štípat



Odborníky příběh Marty Procházkové nezaráží. "Na internách je nápor na sestry největší. Jednají pod tlakem a to se odráží na jejich chování," vysvětluje prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.



Čeští pacienti jsou podle odborníka na kvalitu zdravotnictví Davida Marxe vůči takovému chování tolerantnější než cizinci, od zdravotní péče obecně očekávají méně. "Personál si je vědom toho, že si pacient nechá leccos líbit," říká Marx.



Máte podobné zkušenosti s péčí v nemocnicích? Chcete se o ně podělit? Napište reportérce serveru TÝDEN.CZ na dvorakova@tyden.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat