Práv pacientů je hodně, ale málo je využíváme. Většinou u lékaře mlčíme, nebo jen řekneme své problémy. Pacienti se stále ještě bojí svá práva vymáhat, nechtějí si lékaře rozhněvat. Další problém je ten, že lékaři ještě nejsou zvyklí brát pacienta jako svého klienta a určitým způsobem o něj soutěžit.
"Součástí zdravotní péče je poskytování všech důležitých informací a součástí lékařského "umění" je i komunikace s pacienty. Je to stará bolest českého zdravotnictví. Lékaři i zdravotnický personál má s pacienty co nejvíce mluvit, aby se ujistili, že pacient rozumí léčebnému postupu a že souhlasí s jednotlivými úkony. Pacient má být pro lékaře partnerem, protože lékař je sice expert v oblasti znalostí nemocí, diagnostiky a léčby, ale každý z nás je expertem na své vlastní tělo", říká náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová a dále dodává: "Má-li pacient pocit, že lékař cokoli zanedbal, třeba i v komunikaci, je třeba si stěžovat vedení nemocnice nebo ve své zdravotní pojišťovně, protože ta léčbu platí a pacient je její zákazník. Pacient se nesmí bát svá práva uplatnit, musí se aktivně ozvat. Důležité je sepsat stížnost a trvat na svém."
"Já, pacient, chci být léčen jako jedinec. Nejsem číslo, nejsem kus papíru, nejsem zboží na prodej, nejsem někdo, s kým se smlouvá. Nejsem stroj na získávání náročných informací, ani ten, kdo se řadí do soukolí naprogramovaných dat. Jsem opravdu žijící jedinec, obdařený pocity, obavami, tužbami, ale i zábranami. Neznám vás dobře a odmítám vaše úsilí proniknout do mého těla, do mé duševní rovnováhy a do mého soukromí, když jsem nemocen. Chci s vámi spolupracovat, ale jen do té míry, pokud já a mně podobní pacienti mohou očekávat z vašeho počínání opravdu prospěch. Mluv se mnou!.... Buď se mnou, stůj při mně!... Nenechávej mě samotného a pouze se sáčkem pestrobarevných léků!" R. D. Anderson: The patienť s Bill of Right.
Název zdroje: Rokycanský deník
Žádné komentáře:
Okomentovat