ROZHOVOR
Autor: Václav Pergl
* Jak dlouho trvalo, než vás premiér přemluvil, abyste vzala funkci ministryně zdravotnictví? První zprávy o tom, že se tak stane, byly už v prosinci minulého roku.
Byly to opravdu jenom spekulace. Oficiálně se tato informace objevila dva dny před tím, než premiér oznámil, že mě na post ministryně nominuje.
* Byla jste poctěna?
To víte, že ano. Mirka Topolánka znám víc než osm let a velmi si ho vážím. Když takovýto člověk usoudí, že jsem schopna zvládnout nejtěžší resort, který vůbec existuje, tak mne to potěšilo. I když mne nejdřív polilo horko. Řekla jsem si, zrovna zdravotnictví? Podívejte se na chodbu ministerstva zdravotnictví, kde visí portréty ministrů po roce 1989
* tu galerii znám. Vy jste šestnáctá ministryně zdravotnictví, s níž spolupracuji.
No vidíte. (Smích). Řekla jsem si ale, že funkci vezmu. Zkusit se má všechno.
* Bylo rozhodování těžké?
Lehké nebylo, ale ani extrémně těžké. Brala jsem to jako výzvu s tím, že jde o velmi náročnou funkci a mohu ji zastávat třeba jenom několik měsíců. Všichni víme, jaká je politická situace. S hlasy ve Sněmovně už to není pomalu ani sto na sto. Nikdy jsem ale nelpěla na nějakých postech. Jestli vláda za měsíc padne, tak padne a já nebudu mít žádný problém, trauma, že jsem byla ve funkci krátce.
* Dal vám premiér nějaký konkrétní úkol, co se zdravotnictvím udělat?
Ne. Předal mi resort po Tomáši Julínkovi a tím to skončilo.
* A přemýšlela jste, co s resortem udělat?
Jsem přesvědčena o tom, že zákony, které kolega Julínek připravil, jsou správné. Mojí povinností je najít u koalice podporu, aby ve Sněmovně prošly.
* V zákonech je hodně míst, pro které lidovci i zelení nezvednou ruku
Mým úkolem je všechny pozvat, abychom si ujasnili, co konkrétně komu vadí, pokusit se najít kompromis a zákony prosadit.
* Bývalý ministr Julínek se obával, aby se zdravotnictví nezametlo pod koberec.
To by byla obrovská chyba. Zdravotnictví je nejen nejtěžší, ale i velmi důležitý resort. Zdraví má každý jen jedno a každý má právo na to, aby byl maximálně profesionálně ošetřen. Jenže ve zdravotnictví máme pouze omezený balík peněz. Populace také stárne. Ubývá výdělečně činných lidí a z toho plyne, že bude menší příjem do zdravotního pojištění, státu narostou platby za nevýdělečně činné, tedy děti a seniory. Vše ještě komplikuje hospodářská krize.
* Proč?
Zvedne se počet nezaměstnaných, tím zase stoupnou výdaje státu do zdravotnictví, protože stát pojištění za ně platí. Ti, co nepřijdou o práci, možná budou mít nižší výdělek a odevzdají do balíku peněz na zdravotnictví méně peněz. Je proto dobře, že se Julínkovi podařilo vytvořit rezervu.
* To myslíte těch 30 miliard, které mají zdravotní pojišťovny na kontech?
Ano. To nejsou peníze, které si pojišťovny syslí, ale jsou to peníze, které se v době krize budou odčerpávat na zdravotní péči. Proto chci, aby byly zachovány i poplatky alespoň v té podobě, jak je přijal Senát. Přinesou do zdravotnictví sedm miliard. A s balíkem peněz do zdravotnictví souvisí i návrhy zákonů, které už vláda schválila a teď jsou ve Sněmovně. V okamžiku, kdy stanovíme standardy zdravotní péče, bude umožněn i nadstandard a tím do zdravotnictví půjdou peníze i z dalších zdrojů. Lidé si budou moct připlatit třeba na lepší kyčelní klouby.
* Ale tím stoupne spoluúčast pacienta.
V ČR je nejnižší z EU. Je to zhruba 11 procent, ale v Evropské unii to je 20 až 25 procent. A to je pro nás jednoznačné: musíme získat třetí zdroj financování zdravotní péče. Peněz na zdravotnictví bude zapotřebí čím dál tím víc, protože lékařská věda jde úžasně rychle dopředu, přichází se na nové objevy, které jsou však velmi drahé.
* I lékaři tvrdí, že zřejmě budete mít za úkol zamést zdravotnictví pod koberec, a to proto, že ODS si kvůli zdravotnictví nemůže dovolit prohrát další volby.
Nedívám se na to takhle. Teď jsem odpovědná za zdravotnictví a budu se snažit pro pacienty i lékaře udělat maximum. Jakou zvolí taktiku ODS ve volbách, to nevím. K zametení zdravotnictví pod koberec ale není důvod. Podaří li se nám prosadit alespoň část zákonů, tak občané ocení mnoho pozitivních věcí, které v nich jsou. Jde například o hrazení očkování dětem proti pneumokoku nebo připlácení na nadstandardní péči.
* Kdy tyto zákony musejí být schváleny, aby ještě v současném volebním období platily?
Času není nazbyt. Byla bych velmi ráda, aby do začátku prázdnin prošly Sněmovnou.
* Neobáváte se, že zdravotnictví je vzdáleno vaší specializaci? Vždyť jste architektka a zabývala jste se projektováním bezbariérových domů pro zdravotně postižené.
A teď mi řekněte, pro jakou funkci ministra na kterémkoli ministerstvu byste zvolil správné vzdělání? Jaké by měl mít vzdělání třeba ministr kultury nebo premiér? Naopak to, že nejsem lékař, může být plus, protože se na zdravotnictví dívám s nadhledem. Můj otec byl lékař a v tomto prostředí jsem vyrůstala. Bratr se pokoušel dostat na medicínu, bohužel se mu to z politických důvodů nepodařilo. A navíc, obrovské zkušenosti ze zdravotnictví mám osobně. Zdravotnictví dobře znám - jako pacient. Od mých patnácti let se doktoři snažili zjistit, co mi je. Až ve 28 letech se můj zdravotní problém vyřešil. A od té doby jsem v kontaktu s lékaři neustále.
* Máte tedy osobní zkušenost.
Ano, znám zdravotnictví z pohledu lékaře - v daném případě z pohledu mého otce, ale i jako pacient - z pohledu svého. Proto bych byla ráda, aby se podařilo prosadit zákon o zdravotních službách. V něm je pacient na prvním místě. A nechci, aby už pacienti museli prožívat to, co jsem si jako pacientka prožila já. Že jsem byla pro zdravotnický personál jen diagnóza. A nedej Bože, když jste neúspěšná diagnóza, jako jsem byla já, pak od vás dávají ruce pryč.
* Souvisí s tím vaše prohlášení, že chcete polidštit zdravotnictví?
Jistě. Jsou lékaři, kteří dokážou přistupovat k pacientovi jako k člověku. I já to zažila. Viděla jsem, jak lékař drží pacienta za ruku jenom proto, protože věděl, že pacient potřebuje fyzický kontakt. A to už nemluvím o tom, že s tím pacientem hovořil nesmírně mile. Z vlastní zkušenosti vím, že lékaři často pacienta přehlížejí s tím, že by stejně nerozuměl tomu, co mu říkají. Ale pacient musí mít od lékaře informaci takovou, aby jí rozuměl. Lékař by měl nabídnout volbu léčby a měl by doporučit tu nejlepší. V návrhu nového zákona je, aby pacient měl možnost jít svůj zdravotní problém konzultovat k druhému lékaři. Jde o tzv. druhý názor. A to je to polidštění zdravotnictví. Povýšení pacienta na partnera lékaři.
* To se ale nepodaří hned.
Máte pravdu. Ale zase moje zkušenost hraje pro to, abych toto polidštění prosazovala. Mne například jednou odvezli na nesmírně nepříjemné vyšetření, které začínalo tím, že mi oholili půlku hlavy. Rovnou přikročili k výkonu a neřekli ani půl slova. A to je přesně to, co by být nemělo.
* Nemáte strach, že vzhledem ke své profesi, která je vzdálena lékařské, budete mít určitý handicap při jednání s odbornými lékařskými společnostmi?
Moje funkce je manažerská. Nepotřebuji znát, jak se konkrétně léčí třeba rakovina tlustého střeva. To není záležitost ministra zdravotnictví. Jeho úkolem je vytvořit podmínky pro co nejlepší léčbu.
* Jste pro poplatky ve zdravotnictví a neměly být od začátku nastaveny citlivěji? Jak je vůbec chápete?
V prvé řadě jako solidaritu lehce nemocných s těžce nemocnými. Pak v nich vidím regulaci návštěvnosti u lékaře. U nás je průměr návštěv u lékaře mnohem vyšší než je průměr EU, a nejsme dramaticky nemocnější než jiné národy. Poplatky mají význam i symbolický. Když přijdu k lékaři a zaplatím 30 korun, tak si uvědomím, že čerpám peníze z omezeného balíku peněz na zdravotnictví.
* A co poplatky na recept?
Znám argument typu: proč se platí za položku a ne za recept. Ale právě v tom je regulační princip. Když mám zvýšenou teplotu, mohu si paralen koupit v lékárně a dám za něj 10 nebo 15 korun. Když si ho nechám předepsat na recept a zaplatím jednotnou částku za recept, tak zbytečně odčerpávám oněch 10 nebo 15 korun.
* Nebylo by lepší léky do určité ceny, třeba 50 korun, úplně vyřadit z hrazení od pojišťoven, jak už dříve mělo několik ministrů ve svém plánu?
Tak v podstatě zní senátní návrh, který je nyní ve Sněmovně. Poplatek nebudete platit u léku, který má větší doplatek než 30 korun. Jen u levných léků na recept. Když si dnes nechám napsat paralen za 10 korun na recept, tak pokud projde senátní verze, zaplatím za něj 40 korun. Třicet korun za poplatek a 10 korun za lék. Pro mne jako pacienta je tedy výhodnější si ho koupit sám za 10 korun. V tom je regulační prvek poplatku.
* Co říkáte frontám v lékárnách, kde se neplatí poplatky?
To je katastrofa. Vybavuji si fronty na chleba v pátek odpoledne za minulého režimu. Nebo fronty na Mikuláše, když přivezli mandarinky. Děsí mě, kolik bude stát administrativa, vyúčtování odpouštění poplatků přes darovací smlouvy.
* Lepší by snad bylo poplatky v lékárnách úplně zrušit?
Ne, to bychom opět byli u plýtvání s léky.
* Myslíte si, že ve Sněmovně senátní úprava poplatků projde?
Věřím, že ano. Tak, jak jsou poplatky nyní nastaveny, že nebudou platit děti do 18 let a pro ně a důchodce nad 65 let bude limit snížen na 2,5 tisíce korun, je to příznivější pro skupiny lidí, které mají buď výdělky nulové, nebo příjmy nízké.
* Byla byste ještě pro nějaké jiné úpravy poplatků?
Nebyla. Měla jsem problém i s věkovou hranicí u dětí 18 let. Koaliční návrh byl osvobodit děti do šesti let s možným ústupkem na 15 let. Osmnáct let mně přijde už moc. Vždyť mezi 18letými je hodně výdělečně činných. Je to trošičku nespravedlivé. Ale v rámci zachování poplatků jsem na to přistoupila.
* O kolik se sníží výběr poplatků, jestliže projde senátní verze?
O tři miliardy. Teď byla úspora 10 až 11 miliard, po senátní verzi bude asi 7 miliard.
* Co v případě, že senátní návrh poplatků neprojde a opozice opět prosadí jejich úplné zrušení?
Zdravotnictví přijde o 7 miliard, přestane fungovat solidarita, regulace, lidé si zase budou nechávat předepisovat paraleny a nebude na drahou léčbu. To by byla obrovská škoda. Jestli občané toto chtějí, tak pro mne je to nesmírně smutná zpráva.
* Ponechala jste si Julínkovy náměstky. Budete tedy pokračovat v linii Julínka?
Ano, ale s možnými kompromisy tak, aby nad návrhy zákonů byla v koalici shoda a ve Sněmovně prošly.
* Jste ženou kompromisu?
Určitě ano.
* Už jste mluvila s Tomášem Julínkem o spolupráci?
Byla bych ráda, kdyby mohl pomoct ne snad jako poradce na ministerstvu, to určitě ne, ale ve formě konzultací. Vždyť je jeden z tvůrců reformy.
* On čeká, co mu nabídnete i finančně.
Všechny informace, které za něco stojí, také něco stojí. Já to naprosto chápu.
* Váš předchůdce příliš nekomunikoval s lékařskou komorou. Vy jste byla na jejím plese, kde jste u jednoho stolu seděla s prezidentem komory Kubkem. Obrat k lepšímu?
Je to první krok ke sblížení a věřím, že si dokážeme sednout k jednomu jednacímu stolu. Mám však ráda při jednání věcnost. Ano, vy nesouhlasíte s tímto, ale pak řekněte, co navrhujete. To se týká nejen komory, ale i jiných organizací.
* A co zvolit způsob podobný volbě papeže: dokud se nedohodneme, nevyjdeme z místnosti?
To by bylo úplně úžasné. Nevím, jestli by tu všichni chtěli být čtrnáct dní o chlebu a vodě. Mně by to nevadilo. Ale vážně: budeme jednat, dokud se nedohodneme. V zájmu pacienta.
* Už 22 let jste na invalidním vozíku
ale ten vozík není invalidní, ten je v pořádku. Kdyby byl invalidní, nedostala bych se do práce To je ortopedický vozík. (Smích).
* To mne nikdy nenapadlo Máte dvě dcery a žijete plnohodnotný život. Jak se vaše zdravotní postižení přihodilo?
Šlo o vrozenou malformaci (znetvoření) míchy. V embryonálním vývoji někde nastal zkrat. Narodila jsem se s tím, že v oblasti TH 10 jsem měla malinkou cévní výduť ve velikosti zrnka máku. Když mi bylo 20 let a přišlo se na ni, měla už velikost velké švestky a mícha byla na třetinu ztenčena. Tenkrát to šlo zlikvidovat. Přes tříselnou tepnu byla provedena embolizace. Ale po pár letech lékaři zjistili, že mám ještě jednu malformaci. Ta už embolizovat nešla. Mělo se operovat okamžitě, ale u mě od nálezu po operaci to trvalo rok. Mezi tím malformace narostla přes tři obratle a ještě obrostla míchu Letos to už bude 23 let Operace se nepovedla. Byla jsem naprosto ležící, nemohla jsem ani sedět. Z Ústřední vojenské nemocnice mě přeložili do Motola k docentu Bojarovi na rehabilitaci. Je to úžasný člověk. Sluníčko. Moc mi pomohl. Dalších sedm měsíců jsem strávila v Kladrubech, znovu se vrátila na rehabilitaci do Motola a pak následovaly lázně. Rok a půl jsem byla po nemocnicích a odborných ústavech. Dodnes chodím na kontroly. Jako pacient znám zdravotnictví dobře.
* Užila jste si své.
Ještě půl roku před operací jsem se rozvedla. Byl to rozvod vyvolaný z mé strany, protože jsem cítila, že nebudu mít oporu v manželovi. O dceru se starali moji rodiče. Kdybych je neměla, dcera Katka by musela být někde v domově. Manžel o ni nejevil zájem. Tři roky na to mi zemřel otec Ale pak jsem se z toho všeho dostala.
* Jak?
Sílu mi dodala dcera. Věděla jsem, že je na mně závislá. V té době se mi podařilo získat byt téměř v ulici, kde bydlí rodiče. V rámci stěhování v roce 1990 kamarád, který mi pomáhal s rekonstrukcí bytu na bezbariérový, si pozval bratrance, aby se stěhováním také pomohl. Znala jsem se s ním už od svých 15 let. Po letech jsme se tak znovu setkali. A po pár měsících jsme spolu bydleli, po roce jsme se vzali a téměř po dalším roce se nám narodila dcera. Loni v listopadu už jí bylo 16 let.
* Máte oporu v rodině?
Obrovskou.
* Mnozí lidé říkali, že premiér vás jmenoval i proto, že jste žena a na vozíku, a budete vzbuzovat určitý soucit, že si na vás méně dovolí.
Soucit naprosto nesnáším. Jsem přesvědčena o tom, že pan premiér mě nejmenoval proto, že jsem žena. To by mě pěkně naštval. Já toto rozlišování nemám ráda. To je špatně. Na určitém postu má být člověk, který problematiku ovládá a ne proto, že splňuje nějaké kvóty. Kdybychom měli takhle postupovat, tak: jsem na vozíku, žena, ještě abych byla alespoň trochu mulatka... no a mám otevřené křeslo na Pražský hrad (Smích).
***
Poplatky chápu jako solidaritu lehce nemocných s těžce nemocnými
Žádné komentáře:
Okomentovat