Při rozhovorech s pacienty trpícími rakovinou američtí lékaři zřídka odpovídají na pacientovy obavy z léčby či dokonce smrti s empatií. Zjistili to autoři nové studie z Rochesterské univerzity.
29.9.2008 Zdravotnické noviny str. 06 Ze zahraničí
Květa Havlová
Při rozhovorech s pacienty trpícími rakovinou američtí lékaři zřídka odpovídají na pacientovy obavy z léčby či dokonce smrti s empatií. Zjistili to autoři nové studie z Rochesterské univerzity.
Studie byla uveřejněna v časopisu Archives of Internal Medicine a je založena na 137 nahraných a přepsaných rozhovorech mezi lékařem a pacientem pořízených v americké Veterans Affairs Hospital.
Promeškané příležitosti
Jak pořízené záznamy ukázaly, lékaři velmi často nedokáží rozpoznat pacientův strach, takže svou odpovědí nemohou zmírnit jeho obavy. Pacientům podle autorů v drtivé většině případů poskytují jen velmi malou a rutinní emocionální podporu. „Odpovídat na pacientovy otázky lékařům nezabere mnoho času. Pacienta přitom může povzbudit, pokud mu zdravotník ukáže, že se dokáže vcítit do jeho situace," popisuje dr. Diane Morseová, která se na studii podílela.
Ve zkoumaných rozhovorech mezi lékaři a pacienty vědci odhalili 384 momentů, v nichž lékaři nerozeznali „příležitost k empatii", tedy chvíle, kdy nebyli schopni adekvátně reagovat na pacientovy pocity či stres. Naopak správně lékaři reagovali v pouhých 10 procentech případů.
Složité i pro profesionály
Časopis Archives of Internal Medicine ve zprávě uveřejnil rovněž několik typických příkladů rozhovorů, během nichž lékař nedokázal čelit pacientovým obavám a použít empatii nebo jednoduše změnil téma hovoru.
Jedním z nich byla například situace, kdy se pacient zajímal, jak velký vliv mohla mít na jeho onemocnění rakovinou plic skutečnost, že kouří. Pacient: „Nikdy jsem neměl problémy se srdcem ani plícemi, v mládí jsem hodně těžce pracoval a všichni mi vždycky říkali, že mám velmi silné srdce i plíce. Ale plíce asi nakonec nezvládly všechny ty cigarety..." Lékař: „To je pravda." Pacient: „Ale taky za to může azbest a špinavé ovzduší nebo pasivní kouření a podobné věci, ne?" Lékař: „Trpíte zeleným zákalem?" Morseová a její kolegové se domnívají, že lékaři pečující o nemocné trpící smrtelnou chorobou by měli v jednání s nimi používat empatii od samého začátku, aby pacienty povzbudili a získali si jejich důvěru. Studie v podstatě potvrdila výsledky předchozích výzkumů na podobná témata. Morseová si však uvědomuje, že pro lékaře může být velmi těžké vyhovět všem potřebám pacienta a reagovat empaticky na jeho obavy, protože musejí řešit celou řadu dalších problémů. Navíc odpovídat na otázky týkající se umírání je i pro profesionála složité.
(Zdroj: Science Daily)
Žádné komentáře:
Okomentovat