Právě jste nalistovali rubriku Fórum – prostor určený pro vaše názory, reakce na dění v oboru či společnosti, profesní příběhy, poděkování… Nezřídka se dostáváte do situací, které stojí za zaznamenání, toužíte projevit své postoje a hledáte možnost JAK a KDE. Jsme rádi, že jste si k tomuto účelu vybrali námi nabízené Fórum. Vážíme si toho a věříme, že také pro ostatní čtenáře jsou zde publikovány příspěvky zajímavé (a někdy třeba i trochu „povědomé“).
Komunikace zdravotníků s pacienty
Každý zdravotník, ať sestra, či lékař, musí komunikovat s pacienty. V nemocniční péči, kdy pacient je v neznámém prostředí, ovlivněn nemocí a bolestí, je komunikace zdravotnického personálu obzvlášť citlivé téma. Nejednou se o pacientovi hovoří jako o karotidě nebo chlopni, která „otravuje“ a nechce spolupracovat. Podíváme-li se však trochu blíže na pacienta, zjistíme, že „ta chlopeň“ se jmenuje Karel Hrdlička a „neotravuje“, jenom mu nikdo nevysvětlil, že injekce, kterou dostává, je na ředění krve, že denně odebíráme krev proto, abychom mohli nastavit hladinu Warfarinu. Neříkám, že je to pravidlem, ale často se stává, že pacientům nevysvětlujeme, co jdeme dělat. A oni jsou potom nevrlí, čímž se rozpohybuje kolo nevrlý pacient = nevrlá sestra. Neboť pacient rozčílí svým chováním sestru, ta jej vzápětí označí za problémového pacienta kolegyním na sesterně. A všechny svorně se začnou k pacientovi chovat odměřeně. A přitom stačí trocha asertivity a nebrat si věci osobně. Stačí zajít za pacientem, usmát se a vysvětlit mu dopodrobna problém.
Uvedu příklad: Pacientka s diabetem dostala od sestřičky inzulin, ale pak se nechtěla najíst. Sestřička přiběhla na sesternu, že se z té „báby“ zblázní, a že ji tedy nechá napsat infuzi a léky na zklidnění, neboť ji pacientka poslala do neslušných míst. Požádala jsem kolegyni, zda bych mohla za její pacientkou dojít. Během našeho rozhovoru se pacientka dala do jídla a byla klidná. Jak se mi to povedlo? Jednoduše jsem té starší nešťastné ženě vysvětlila, jak probíhá hypoglykemický šok. A pokud se nenají po dávce inzulinu, jak vypadá poškození mozku a trvalé následky. Paní pak sama usoudila, že by tento scénář nerada vyzkoušela, a dala se do jídla. Přitom stačilo 5 minut rozhovoru s úsměvem, a ne direktivní příkaz „musíte jíst a hotovo“. A nebylo nutné podávat žádnou medikaci na zklidnění a glukózu jako výživu. Občas se zapomínáme vcítit do pocitů pacientů.
Na interně, kde jsem chvíli pracovala po své pauze ve zdravotnictví, mi jednou kolegyně řekla, že jim kazím morálku pacientů. A víte, jak jsem ji kazila? Chodila jsem si povídat s babičkami a přebalovala jsem je víckrát než jednou za noc. Ale to už byl zase jiný extrém.
Já vím, že na lůžkových odděleních je náročná práce a stres. Bohužel negace povětšinou přitahuje negaci a pak je to stále dokola. Zkusme to napětí rozpustit úsměvem.
Nicméně zamyslete se někdy, když hovoříte s pacientem, jaký je váš tón hlasu, proč je jeden pacient čilejší a druhý ne. Ne každý jsme stejný a ne každý se zotavuje stejným tempem. Jen proto, že paní není tak čilá po operaci, nemusí být hned líná. Stačí kouzlo slova a úsměvu. Umění vcítit se do toho druhého dělá zázraky. Vždyť každý z nás se také může stát pacientem.
Tak mě ještě napadá na závěr – slovo je kouzlo, slovo je dar, co na zem sklouzlo, nebeská zbraň.
Jaroslava Šípková (sipkova.j@email.cz)
Jaká je prestiž sesterského povolání?
Prestiž neboli společenské postavení se jednoznačně odvíjí od hodnot, které společnost uznává, od společenského a politického systému a míry úcty, která se společností a jednotlivými profesemi souvisí.
Nutno podotknout, že sociologie se prestiží povolání velmi intenzivně zabývá, a na základě statistického vyhodnocení lze odvodit prestiž jednotlivých povolání v politickém, ekonomickém, geografickém i historickém kontextu. Rozdílné hodnocení vzniká na základě odlišností jednotlivých sociálních vrstev, historických etap, úrovní sociální vyzrálosti a objektivním poznání společenského postavení jednotlivých profesí. Výsledky jsou v současné době v mnoha zemích celkem stabilní.
Prestiž sesterského povolání je často velmi sledovaným společenským ukazatelem. Následující uvedená fakta jednoznačně svědčí o pozitivním hodnocení tohoto povolání.
Náš významný sociolog Machonin, který prováděl výzkum prestiže povolání v roce 1967, uvedl povolání ošetřovatel po statistickém vyhodnocení na 40. místě v nabídce 70 různých profesí. Ve výzkumném šetření, které bylo provedeno v letech 1966–67 v bývalém Československu autory Brenerem a Hroudou, se povolání zdravotní sestry umístilo na 9. místě z nabízených 30 povolání. V roce 1989 bylo provedeno statistické šetření Ústavem sociálněpolitických věd Univerzity Karlovy, kde zdravotní sestra byla vyhodnocena na 7. místě ze 39 profesí, a nutno podotknout, že 1.– 6. místo vyhodnoceného žebříčku zaujaly profese s vysokoškolským vzděláním, zdravotní sestra v té době byla absolventem střední zdravotnické školy. V roce 1989 dochází k zásadním politickým změnám, které do značné míry odrážejí i společenské postavení jednotlivých povolání.
V listopadu roku 1990 provedl další výzkumné šetření Sociologický ústav pod vedením M. Tučka, kdy se povolání zdravotní sestry umístilo na 9. místě žebříčku mezi 50 profesemi, v roce 1992 obsadily sestry 8. místo mezi stejným počtem profesí. V roce 2003 uskutečnila Filozofická fakulta Karlovy univerzity další výzkumné šetření, kde profese zdravotní sestry byla vyhodnocena na 12. místě mezi nabízenými 70 profesemi.
V letošním roce, kdy proběhl rozsáhlý výzkum organizovaný Centrem pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, s výzkumným vzorkem v počtu 1006 respondentů ve věku od 15 let, se profese zdravotní sestry umístila na 3. místě žebříčku z 26 nabízených profesí, za povoláním lékaře a vědce. Nově zařazené povolání zdravotní setry v tomto výzkumu odsunulo vysokoškolského pedagoga a učitele základní školy na čtvrté a páté místo.
Je tedy nutné položit si zásadní otázku, zda si je každá sestra dostatečně vědoma vysoké prestiže svého povolání, kterou uvedené výzkumy odrážejí, a svou profesi skutečně důstojně reprezentuje!
PhDr. Andrea Pohlová1, Mgr. Zuzana Pohlová2 OSVČ Praha1, vedoucí oboru ZA a OŠ SZŠ Ruská Praha2
(pohlova@szs-ruska.cz, a.pohlova@seznam.cz)
Zdroj
TUČEK M. Prestiž povolání. Praha 6/2011, www.cvvm. cas.cz.
Aktuálně: Je sestra povinna splnit ordinaci lékaře?
V rámci fanouškovské skupiny na Facebooku Sestry se objevila mj. i diskuse týkající se povinnosti sestry plnit ordinace lékaře. Konkrétně se jedná o situace, kdy se sestra domnívá, že by bezmyšlenkovitým splněním ordinace mohla poškodit či ohrozit pacienta. Může v takovém případě odmítnout plnění lékařovy ordinace? Některé sestry se domnívají, že ano, jiné že ne. Do podobné situace jsem se kdysi dostala i já. Byla jsem přesvědčena, že lék by mohl pacienta poškodit. Lékař trval na podání léku, ale já jsem odmítla ordinaci podat a podepsat se pod tento úkon do dekurzu. Nakonec jsme se domluvili a lék nebyl podán. Ideálním řešením podobných situací je pochopitelně dohoda mezi sestrou a lékařem. Avšak jsou i takoví lékaři, kteří plnění ordinací vyžadují se slovy: „…já jsem lékař a sestra musí plnit mé ordinace…“ Někdy argumentují tím, že sestra nemá takové vzdělání, aby byla kompetentní ordinaci posoudit. Proto jsem vznesla dotaz, zda sestra může odmítnout splnit ordinaci lékaře a má-li někde zastání? O odpověď jsem požádala členku prezidia ČAS a redakční rady časopisu Sestra, hlavní sestru Vojenské nemocnice Brno Evu Kvasnicovou. Odpověď: Děkuji za dotaz, který je možná více směrován pro legislativce a právníky, ale ti nejsou vždy po ruce. Sestra je spolupracovník lékaře a má právo vyjádřit své profesionální obavy. Řešení je jasné – pokud má sestra důvody domnívat se, že by uškodila splněním ordinace lékaře pacientovi, měla by se snažit problém vyřešit s ordinujícím lékařem a sdělit mu důvody svého nesouhlasu s podáním léku. Pokud by se s lékařem nedohodli, může se obrátit na svoji nadřízenou nebo primáře oddělení. V nejkrajnějším případě náměstka či náměstkyni pro ošetřovatelskou péči nebo náměstka pro léčebně preventivní péči. Také jsem ve své praxi měla problém s podáním ordinací, kdy jsem s lékařem nesouhlasila. Řešení jsme nalezli spolu s lékařem. Pouze jednou jsme případ řešili až u primáře, který nakonec potvrdil, že na mém místě by měl také obavy… Ordinace byla po společné domluvě změněna. V krajním případě lze také samozřejmě využít služeb právníka daného zdravotnického zařízení. Mnoho užitečných informací je rovněž v Etickém kodexu zdravotnického pracovníka, například v kapitole Zdravotnický pracovník a spolupracovníci. Vždy a všude se říká, že sestra je advokát a ochránce pacientů (klientů), navíc v zahraničních studiích odkazují na fakt pochybení při podávání medikace, že sestra je poslední záchytný – kontrolní – bod, který může pochybení zastavit (např. kniha P. Škrly: Především neublížit – Cesta k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské péči). Ester Kopecká
Zdroj: Sestra
Rubrika: info fórum
Žádné komentáře:
Okomentovat