ZKUŠENOST ZE ZDRAVOTNICTVÍ ZE SKOTSKA A Z ČR

Chtěla bych se vyjádřit k článku - "Zdravotnictví, lidskost, Británie a ČR, píše Monika Málová.

Při své návštěvě ve Skotsku jsem měla možnost porovnat v rozmezí dvou týdnů lékařskou pohotovost a přístup lékařů jak v nemocnici ve Skotsku (v Edinburku), tak v okresní nemocnici ve středočeském městě, kde bydlím.

Zhoršující se stav kolena a lýtka (po přetížení z cyklistických výletů a túr) a jeho značný otok mne donutily navštívit lékařskou pohotovost. Věděla jsem, že ve Skotsku mají návštěvu u lékaře zadarmo a já ji budu mít v rámci Evropské unie též. Byla jsem zvědavá na celý přijímací postup a přístup lékařů.

Na pohotovost v nemocnici v Edinburku jsem přišla po půl deváté večer a při pohledu na přeplněnou čekárnu (cca 25 lidí), jsem nabyla dojmu, že dříve než v ranních hodinách se na řadu nedostanu.

Přihlásila jsem se v recepci, kde po mně vůbec nechtěli pojišťovací kartičku, ale cestovní pas, aby si správně zapsali bydliště. Poté jsem byla ujištěna, že do půl hodiny pro mne přijde sestra, zatím se mohu posadit v čekárně. Většina čekajících pacientů si krátila čas sledováním TV. Součástí čekárny byl i samoobslužný box s občerstvením.

Za půl hod. pro mne přišla sestra. Ocitla jsem se ve větší místnosti rozdělené na několik kójí oddělených plentami. Sestra se mi představila a podala mi ruku.

Zapsala si mé problémy a seznámila mne s postupem vyšetření, který mne čeká, a odvedla zpět do čekárny s tím, že mne budou v nejbližší možné době volat. Po další půl hodině mě vyšetřil lékař (který se opět představil) a po vyšetření mi vysvětlil příčinu mého zdravotního problému a způsob léčení. Odebral mi ze žíly krev s tím, že musím počkat na výsledky odběru v čekárně.

Po určité době za mnou přišel a omlouval se, že mu ještě chybí jeden výsledek, ať jsem trpělivá.

Mezitím v čekárně probíhalo střídání a vyvolávání pacientů.

Dočkala jsem se výsledků vyšetření, dostala dva druhy léků zadarmo i ponaučení, že musím hned po návratu do ČR na lékařskou kontrolu.

Odcházela jsem po dvanácté hodině a byla spokojená s přístupem i postupem skotského zdravotnictví.

Po návratu do Čech jsem jela rovnou z letiště na pohotovost. Byly dvě hod. odpoledne, když jsem usedla do čekárny pohotovosti v okresním městě, kde žiju.

Asi po čtvrt hodině čekání nám (čtyři pacienti) sestra oznámila, že lékař musí odejít k naléhavému případu a ona nás odvede na druhou pohotovost (v novém pavilonu), kde budeme všichni co nejdříve ošetřeni. Nás si tam však nikdo nevšímal a sestry zvaly dál pouze přicházející pacienty. Byli to pacienti, co chodili na kontrolu, na převaz, zaměstnanci apod. Žádný vážný úraz, který by měl být upředňostňován, tam nebyl.

Opravdu už jsem byla unavená, hladová (s oteklým kolenem) a tak jsem se dovolila i za ostatní ozvat. Sestra sdělila ano, za chvíli vás vezmeme, avšak zdravotníci odkráčeli již podruhé do odpočinkové místnosti.

Když se vrátili, byli ošetřeni všichni, co čekali se mnou, jen já stále ne.

Přicházeli noví pacienti, bylo sedm hod. večer, postavila jsem se ke dveřím s bojovným postojem, připravena vstoupit bez vyzvání.

Sestra se chystala pozvat další pacientku, ale když uviděla moji neústupnost, náhle nebyl problém poslat ji na RTG přímo z čekárny a já jsem se konečně dočkala ošetření.

Arogance lékaře a jeho lživé argumenty na mé připomínky mne jen ujistily v tom, že uplyne ještě dlouhá doba, než se naši zdravotníci naučí patřičnému řádu a slušnému chování.

Možná se mu naučí ti mladí odcházející do zahraničí až tam, ale ti se sem už asi těžko vrátí. Tak to byly moje dva zážitky z totožného zařízení ve dvou různých zemích Evropské unie. Stydím se za to, že ten špatný byl z mé vlasti.

Zdroj:  Britské listy

SPECIFIKA KOMUNIKACE SESTRY A PACIENTA V KLINICKÉ PRAXI

Sociální komunikace tvoří teoretickou základnu komunikace v ošetřovatelské péči. Komunikace probíhající mezi sestrou a pacientem je zde nezbytná, nezvratná a neopakovatelná.

Komunikace je důležitým aspektem ošetřovatelské činnosti. Při komunikaci s pacientem je důležité, aby sestra navodila ovzduší důvěry, které by pacienta uspokojovalo, zbavilo jej pocitu obav a strachu. Ošetřovatelství se zaměřuje na péči o celého lidského jedince, o jeho momentální i potenciální zdravotní problémy, vykonávání lékařských opatření a ošetřovatelských úkonů. Holistické ošetřovatelství respektující etický přístup k pacientovi představuje uvědomění si, že tělesné, psychické a duchovní aspekty jsou vzájemně propojené. Ošetřovatelství je proces nevyhnutelně spojený i s etickým rozhodováním (3).

V současnosti se klade důraz na uplatňování a dodržování práv pacientů. V právní oblasti jde o klasifikaci konání v termínech právního pořádku. Práva pacientů jsou oblastí, která je legislativně upravená. Jejich nedodržování, respektive porušení, je sankcionováno. Vynutitelnost soudních rozhodnutí je garantovaná státní mocí.

V etické oblasti jde o pochopení podstaty, jedinečnosti konání a o hledání a nacházení dobra nebo alespoň menšího zla. Dodržování etických norem není vynutitelné státní mocí. Uplatňuje se zde systém různých nepřímých zpětných vazeb a morálních sankcí, jako jsou mravní vědomí, svědomí a veřejné mínění.

Humánní přístup k pacientovi představuje respektování základních principů medicínské etiky při ošetřování. Uvádějí se čtyři základní principy, které by se měly akceptovat při každém uvažování a rozhodování v oblasti medicíny i ošetřovatelství (5):

-Prospěšnost - ze strany sestry předpokládá konat maximální dobro pro konkrétního pacienta.

-Neškodnost - ze strany sestry předpokládá vyloučení jakéhokoli úmyslného i neúmyslného poškození nebo ublížení.

-Autonomie - předpokládá respektování pacienta jako lidské bytosti ve všech sférách tělesných, duševních, sociálních a duchovních. Autonomie též znamená spolurozhodování pacienta o sobě a svých záležitostech.

-Spravedlnost - předpokládá nedělat rozdíly mezi pacienty, poskytovat zdravotní péči každému, kdo ji potřebuje bez diskriminace.

Podmínky úspěšné komunikace

Komunikaci ovlivňuje věk, společensko-ekonomické postavení, kultura jedince, množství použitých slov, intonace, hlasitost, výška a barva hlasu, tempo a rytmus. Slovy můžeme vyjádřit širokou paletu emocí. Představují značnou část sociální komunikace, mají velkou cenu, informační hodnotu v komunikaci mezi pacientem a sestrou. Prostřednictvím slov vysvětlujeme, získáváme, přesvědčujeme, povzbuzujeme nebo informujeme o účelnosti odborných postupů při udržování, podpoře a obnově zdraví. Se slovy musí sestra pracovat obratně, uvědoměle, cíleně. Slova mají obrovskou sílu výchovnou i ovlivňující. Mohou pacienta potěšit i ranit (4). Rozhovor je pilířem psychosociální komunikace, do které patří zručnost vést rozhovor. Pro získání zručnosti vést rozhovor je potřebné seznámit se s teoretickými aspekty rozhovoru a praktický nácvik verbální komunikace formou modelových situací.

Sestra, aby vedla rozhovor správně, musí dodržovat základní psychologické a etické zásady v přístupu k pacientovi (1): . musí znát jméno pacienta a oslovovat jej jménem, . vyvinout úsilí snížit pacientovy záporné pocity,

-mít schopnost pacienta psychicky podporovat, dát mu najevo, že se svými těžkostmi není sám,

-mít zvýšený zájem o osobnost pacienta,

-vyvinout úsilí o spolupráci s pacientem,

- udržovat oční kontakt s pacientem,

-posilňovat u pacienta optimismus,

-mít trpělivost pacienta vyslechnout,

-umět pacientovi vyslovit ocenění, pochvalu,

-vědět, z jakého sociálního prostředí pacient pochází.

Sestra by neměla mluvit před pacientem o svých problémech a zdravotních potížích.

Svým vystupováním má přesvědčit pacienta, že o něj má upřímný a čistý zájem. Chování lékaře a sestry během komunikace a jejich následující péče zároveň s odbornými a praktickými vědomostmi rozhodují o tom, jak budou hodnoceni pacientem. Platí zásada, že pro pacienta je důležitější to, jak se lékař a sestra k němu chovají a jak s ním jednají, než to, co mu říkají. Společným krédem všech zdravotnických pracovníků by mělo být dosažení blaha pacienta, a to nejen v oblasti psychického a sociálního života. Při komunikaci s pacientem je nutné navodit ovzduší důvěry, které by pacienta uspokojovalo, zbavovalo strachu a obav. Psychologické pochopení přechází do hlubokého pochopení, lidského zájmu a tolerance.



Základní požadavky nezbytné pro komunikaci



Termínem profesionální komunikace sestry je vyjádřena komplexní a náročná zručnost, jež vede k osvojení takových způsobilostí a dovedností, které umožní sestře sociální interakci a komunikaci nejen začít, ale i rozvíjet a ukončit, uvádí Zacharová (6).

K tomu, aby proces komunikace vznikl a produktivně se rozvíjel, musejí být splněny tři základní požadavky. První požadavek je chtít komunikovat. Ten by měli splnit jak sestra, tak pacient. Převážná většina nemocných chce komunikovat. Jen výjimečně se vyskytnou pacienti, kteří komunikaci odmítají. Problém může nastat u zdravotníků, kteří si neumějí přiměřeně zpracovat získané informace, někteří nechtějí komunikovat - z různých důvodů, kterými jsou například nezájem o profesi, nízká motivace, nedostatečný rozvoj komunikačních dovedností nebo také profesionální deformace.

Druhý požadavek efektivní komunikace zdůrazňuje, aby sestra i pacient uměli komunikovat. Pacient většinou s komunikací nemá problémy, využívá obvyklý způsob, na který byl zvyklý před onemocněním. Sestra však nevystačí s tradičními komunikačními technikami. Neustále si musí rozšiřovat vědomosti a dovednosti o nové poznatky, které bude aplikovat v praxi. Jedná se například o komunikaci s problémovými skupinami pacientů, jako jsou agresivní, depresivní pacienti, pacienti pod vlivem návykových látek.

Třetím a posledním požadavkem na zabezpečení průběhu komunikace je vytvoření možnosti ke komunikování, tj. moci komunikovat. Tento požadavek nesplňují nebo splňují jen částečně handicapovaní pacienti s poruchou sluchu, zraku a řeči, ale také dementní pacienti nebo pacienti v bezvědomí apod.

Profesionální využití komunikace v ošetřovatelství má význam nejen při ošetřovatelských zákrocích, ale i při realizaci všech kroků ošetřovatelského procesu. Správně vedený a využívaný komunikační proces může pomoci zdravotníkům a zvláště sestrám k získání pacienta ke vzájemné spolupráci.

V ošetřovatelství však nevystačíme jen s komunikací, kterou jsme si osvojili v běžném životě. Musíme zde využít i další možnosti, které nám pomohou s pacientem kontakt nejen navázat, ale i dále rozvíjet. Základem úspěšné komunikace je rozhovor. Mezi specifické požadavky komunikačního procesu v ošetřovatelské péči ze strany zdravotníků řadíme:

-Příprava na rozhovor - ujasnit si, co chceme komunikací získat, cíl rozhovoru.

-Informace a vědomosti o tématu, které je předmětem rozhovoru.

-Strategie vedení rozhovoru - jak klást otázky, jak reagovat na chování pacienta a také možnosti kompromisů a akceptace výsledků rozhovoru.

-Postoj k pacientovi - k onemocnění, k vedení ošetřovatelského procesu, k průběhu léčby.

- Porozumění a pochopení - empatie a akceptace názorů pacienta, umění naslouchat a porozumět.

- Prostor pro dotazy - dostatek času na otázky, které jsou v dané situaci aktuální.

-Správně volené výrazy a příklady - k názornosti a pochopení problémů spojených s ošetřovatelskou péčí.

-Časový prostor pro komunikaci - vhodná doba a prostředí.



Překážky v komunikaci mezi sestrou a pacientem



V klinické praxi a pravidelné ošetřovatelské péči mohou vzniknout mezi sestrou a pacientem nejrůznější překážky, které brání kvalitní komunikaci. Překážky mohou být všeobecného rázu a týkají se obou zúčastněných subjektů. Mezi nejčastější všeobecné překážky efektivní komunikace patří (1): . Praktická překážka způsobená rušivými vnitřními a vnějšími vlivy nebo příliš tichým hlasem sdělovatele zprávy.

-Jazyková překážka je zapříčiněna rychlým nesrozumitelným projevem, ale také dlouhými větami s množstvím důležitých informací. Je dána i odlišným mateřským jazykem u cizinců.

- Emotivní překážka překrývá soustředěnost.

-Intelektová překážka charakterizuje rozdílnost odborného vyjadřování a překážka v chápání poukazuje na různé pochopení komunikačního obsahu.

-Fyziologické překážky jsou dány bolestí, únavou, nedostatkem spánku nebo smyslovými poruchami.

Na straně sestry se však mohou vyskytnout i další překážky v komunikaci, mezi které můžeme zařadit nejasné, nepřesné informace, postoje a názory, polopravdivé informace, únik od tématu nebo vyhýbání se určité problematice. Problémem může být jednosměrnost komunikačního prostoru, ale také dvoukolejnost, kdy se sestra s pacientem navzájem neposlouchají. Nevhodná je i manipulace, kdy sestra "tlačí" pacienta do kouta. Neprofesionální je i nadměrné množství informací směrem k pacientovi, nebo neetické chování spojené s výsměchem, dvojsmyslností, urážkami pacientů (2).

Mezi další překážky můžeme zařadit například neochotu vyslechnout pacienta, nadměrné ubezpečování o uzdravení, vnucování vlastních návodů na řešení problémů, zatěžování pacienta vlastními problémy, nadměrné přitakávání, negace emocí, používání odborné terminologie a v neposlední řadě i časový deficit ze strany sestry. Vážnou překážkou a problémem ze strany sestry je bezobsažná komunikace, která vyvolává oprávněný dojem, že sestra nemocného neposlouchá a nerozumí mu. Při takovém poznání může u pacienta vzniknout lhostejnost, uzavřenost a přestává se zdravotníky spolupracovat.



Závěr

Od začátku setkání zdravotníka s pacientem, a dokonce i před ním, začíná komunikace, která bude mít pro další vývoj jejich vztahu, a hlavně pro léčení, rozhodující význam. Přestože v medicíně hraje nemoc dominantní úlohu, musíme mít na paměti, že je to jen nezávislý a samostatně existující jev. Ve svém okolí nenajdeme izolovanou nemoc, nacházíme však nemocného člověka. Čím dříve si zdravotníci tuto skutečnost uvědomí, tím snáze budou schopni rozlišovat přístup zaměřený na pacienta i na jeho osobnost.

Zvládnutí problematiky komunikace pomáhá sestře rozvíjet kvalitní vztah s nemocným člověkem, ale i v rámci ošetřovatelského týmu. Zlepšení komunikačních schopností významnou měrou přispěje k zefektivnění vzájemných vztahů na nejširší úrovni, povede ke zvýšení kvality života pacienta a k plnému uspokojování jeho potřeb (6).



(Recenzent článku: PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D., RN, Ústav ošetřovatelství FVP, Slezská univerzita v Opavě)



Literatura

1. Gulášová, I.: Telesné, psychické, sociálne a duchovné aspekty onkologických ochorení. Martin, Osveta 2009. 99 s.

2. Gulášová, I.: Osobnostné a profesionálne vlastnosti sestry. Sestra 6/2004, 14, s. 8-9.

3. Gulášová, I.: Komunikácia v ošetrovateľstve. Bratislava, Revue ošetrovateľstva a laboratorných metodík 2000.

4. Gulášová, I.: Psychologický prístup a komunikácia sestry s onkologicky chorým pacientom. České Budějovice, Kontakt 2004.

5. Honzák, R.: Komunikační pasti v medicíně. Praha, Galén 1999. 165 s.

6. Zacharová, E.: Zdravotnická psychologie. Teorie a praktická cvičení. Praha, Grada Publishing 2007. 229 s.



Fakulta zdravotnických studií, Ostravská univerzita v Ostravě



(Doc. PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph.D.)

Autor: Doc. PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph.D.

Název zdroje: Sestra

PACIENTŮM VADÍ AROGANCE, BUDÍČEK A ŠPATNÉ JÍDLO

PRAHA: Když vás odvezou do nemocnice s infarktem, můžete si být jisti, že dostanete špičkovou lékařskou péči. Pak může přijít zklamání: budíček v pět ráno, nepříjemná sestra, žádné soukromí a respekt od personálu. Tedy nejčastější nešvary, na které si pacienti stěžují v průzkumech.

Co se zlepšuje, je ochota personálu. "Týká se to především sester," říká Tomáš Raiter, autor projektu Kvalita očima pacientů, který si nechalo zpracovat ministerstvo zdravotnictví.

Průzkum se uskutečnil loni, na otázky týkající se chování personálu, léčby či třeba spokojenosti se stravou v nemocnicích odpovídalo celkem 22 tisíc pacientů v patnácti zařízeních.

Když si podobnou analýzu dělaly nedávno nemocnice na jižní Moravě, pacienti si stěžovali na vybavení a přístup personálu: jedna toaleta slouží pro více pacientů, na vyšetření se příliš dlouho čeká, lůžka nevyhovují.

Pacienty trápí také nedostatek soukromí v ordinacích a čekárnách doktorů. Sestra vyjde ze dveří a pozve dál pacienta se slovy: "Pojďte vy s tím břichem." Když MF DNES před rokem testovala pohotovosti, byla právě ztráta soukromí jeden z hlavních problémů. V jedné z nemocnic ležel téměř nahý, bezmocný pacient mezi ostatními lidmi v čekárně.

"Pacienti se musí bránit, musí napsat stížnost, pokud se jim něco podobného stane," upozorňuje prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Dlouhodobě není v pořádku ani jídlo - v projektu Kvalita očima pacientů byl se stravou spokojen jen každý třetí pacient. Přitom podle Raitera často stačí, když personál upozorní pacienta, že munemůže dát kořeněné a osolené jídlo kvůli dietě.

Nejsme na tom však výrazně hůř než v zahraničí. Nejsou tam spokojenější pacienti. "Ale pozor - spokojenost je srovnání očekávání a reality. Myslím, že český pacientmá očekávání nižší," podotýká Tomáš Raiter.



Autor: Jana Syslová, s přispěním Lenky Petrášové

Název zdroje: Mladá fronta Dnes

DOBROVOLNÍCI CHTĚJÍ SKONCOVAT S NUDOU V NEMOCNICI

Příbram - Pobyt v nemocnici nebývá už ze své podstaty pro většinu pacientů příliš veselý. Přitom právě duševní rozpoložení dokáže často výrazně pomoci při léčbě a následné rekonvalescenci.

Kvůli rozveselení, možnosti si popovídat nebo i společně něco vytvořit rukama, navštěvují pacienty příbramské nemocnice už řadu let mladí dobrovolníci.

Teď navíc z vlastní iniciativy získali finanční podporu na svůj nápad Konec nudy v nemocnici. "Není tak časté, aby mladý člověk dobrovolně a zdarma pomáhal pacientům a už vůbec ne, aby věnoval svůj čas a energii k získání financí pro charitativní projekt," konstatovala mluvčí nemocnice Monika Boušková. Členové Dobrovolnického centra Oblastní nemocnice Příbram tráví aktivně s pacienty svůj volný čas. "Podílejí se tím na zvyšování kvality péče v nemocnici. Tato forma občanské pomoci posunuje nemocniční prostředí do další roviny a přibližuje ho rodinnému prostředí," řekl ředitel nemocnice Stanislav Holobrada. "Vyškolení členové dobrovolnického centra doprovází pacienty na vycházky, čtou s nimi, hrají s nimi hry didaktické i hry zaměřené na rozvoj smyslového vnímání, trénují s nimi paměť a nově s klienty pracují v rámci výtvarných dílen," přiblížila Kateřina Hanselová, jedna z týmu pěti dobrovolnic, které projekt Konec nudy v nemocnici připravily. Právě na pomůcky do výtvarné dílny získali dobrovolníci třicet tisíc korun v rámci programu Make Connection. "Program je součástí velmi úspěšné celosvětové iniciativy, která od roku 2000 pomohla zrealizovat projekty stovkám tisíc mladých lidí ve více než dvaceti zemích světa," doplnil ředitel Stanislav Holobrada.

"Při výtvarných dílnách si pacienti vyrábí výrobky například z korálků, vlny, z barevného papíru, mohou si uplést jednoduché košíky a realizovat spoustu dalších nápadů. Vlastními výrobky pak mohou podarovat své blízké nebo se malbami a jinými výsledky této činnosti pacientů ozdobí interiéry nemocnice. Výtvarné techniky přitom pomáhají procvičovat jemnou motoriku, zlepšují hmatovou a zrakovou koordinaci, rozšiřují spolupráci s personálem a otevírají klientovi další prostor, ve kterém se může realizovat," uzavřela dobrovolnice Kateřina Hanselová.

Autor: ZBYŠEK SEIFERT

Název zdroje: Příbramský deník

SESTRA JAKO ZDRAVOTNICKÉ UNIVERZUM

Dějištěm druhého semináře ze série mezioborových konferencí "1 den pro sestru" se stal 10. června 2010 hotel Gomel v Českých Budějovicích. Pořadatelem těchto odborných setkání je již druhým rokem divize Medical Services vydavatelského domu Mladá fronta, a. s., generálním partnerem projektu je společnost Apotex.

Moderátorka akce Mgr. Martina Pelikánová, šéfredaktorka časopisu Sestra z vydavatelského domu Mladá fronta, a. s., přivítala na konferenci s podtitulem "Sestra jako zdravotnické univerzum" přes stovku účastníků. Odbornou záštitu převzali proděkanka pro pedagogickou činnost a vedoucí katedry ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., a vedoucí Ústavu sociálního lékařství LF UK v Hradci Králové prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc.



Motivace a pracovní spokojenost

Klinický psycholog z Nemocnice České Budějovice a Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity Mgr. Václav Šnorek v úvodním vystoupení hovořil na téma pracovní motivace a spokojenosti sestry jako atributu kvality života. Připomněl psychologická specifika povolání zdravotníka a multifaktoriální podmíněnost pracovní spokojenosti. Zmínil různé teorie motivace (Maslowovu, Herzbergovu) a nastínil typologii osobnosti ve vztahu k práci, vymezující šest různých typů osobnosti: praktický, zkoumající, umělecký, sociální, podnikavý a tradiční. Pracovní spokojenost je podle autora sdělení podmíněna na prvním místě náplní a charakterem práce, dále sociálními a fyzickými okolnostmi jejího výkonu, přítomností pracovní perspektivy, kvalitou řízení a organizace, vztahy se spolupracovníky a úrovní sociální péče. Přednášející rovněž přiblížil pojem "univerzum" z motta konference (tento filozofický termín označuje veškerou časoprostorovou objektivní realitu v celku) a uvedl definici německého filozofa a matematika Gottfrieda Wilhelma Leibnize, podle níž je univerzum "množina všech možných světů, z nichž jeden - náš - je reálný, zatímco ostatní jsou myslitelné jen jako logicky možné".



Komunikace a konflikt

Komunikací na pracovišti a možným konfliktem rolí se magistr Šnorek zabýval ve svém druhém příspěvku. Komplementaritu a konfrontaci představil jako dva protichůdné principy fungování multidisciplinárního týmu, nastínil příčiny vzniku interpersonálních různic na pracovišti a postupy při jejich zvládání a upozornil, že i agrese může mít pozitivní aspekty, stejně jako spor a střet mohou vyústit v nalezení východiska z konfrontační situace. Pro správné fungování týmu je podle něj důležitá přítomnost autorit charakterizovaných odpovědností, erudicí a autenticitou i sebepřijetí každého člena pracovního kolektivu spolu s mnoha atributy podporujícími zvládání pracovních rolí. Jde například o všímavost, dovednost poznat a řešit problém, schopnost nebrat se příliš vážně, prožívat radost i z maličkostí a vnímat zkušenosti pozitivně, otevírat se v případě potřeby druhým, umění odpouštět i připravenost nést odpovědnost.



Sestra v multikulturní péči

S prakticky orientovanou přednáškou "Sestra jako zdravotník v multikulturní péči" vystoupila prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., (rozsáhlý rozhovor s prof. Tóthovou jsme otiskli v ZDN č. 24/2010, které vyšlo 14. června - pozn. red.), která zaujala auditorium zhodnocením přístupu ke zdraví, jak se projevuje u příslušníků dvou minorit (vietnamské a čínské), s nimiž se sestry v běžné praxi často setkávají. Podle profesorky Tóthové se v přístupu čínské menšiny odráží pojetí zdraví jako rovnováhy mezi vnitřním a vnějším prostředím člověka a nemoci jako výsledku disharmonie s okolím. Toto chápání vychází především z konceptu Jin a Jang a kondicionalismu. Naproti tomu postoje Vietnamců ke zdraví formuje kromě teorie protichůdného působení sil Jin a Jang především buddhismus a konfucianismus. Obě menšiny pak v péči o zdraví charakterizuje starostlivost, s níž souzní disciplinovanost v návštěvách preventivních prohlídek, starost o zdraví dětí včetně zodpovědného postoje k předporodní přípravě a kontrolám v prenatálních poradnách, vstřícnost v přijímání léčebných výkonů a opatření. Menší zdravotní problémy ovšem řeší doma za pomoci tradiční asijské medicíny.



Sestra - partner lékaře

Pracovní činnosti sestry z pohledu lékaře se věnoval kardiolog z Nemocnice České Budějovice MUDr. Ing. Michal Šnorek. "Ve vztahu sester a lékařů sílí odklon od tradičního pojetí se značnými rozdíly v síle a vlivu," zdůraznil. "Sestry a lékaři se budou stávat rovnocennými partnery." Bezproblémové podřízení se, kdy sestra o ničem nerozhoduje a k ničemu se nevyjadřuje, není výhodné. Mezi faktory ovlivňujícími interakci lékaře a sestry patří organizace práce na oddělení, osobnostní charakteristika lékaře, schopnosti a dovednosti sestry. Konflikty vyplývají obvykle ze špatné komunikace, neúnosného rozšiřování kompetencí sester nebo naopak podceňování jejich práce, vzájemného nepochopení rolí, únavy a vyčerpání z práce a v neposlední řadě může hrát negativní roli i sexuální obtěžování (harassment). "Neplatí, že sestry s vyšším vzděláním se cítí být vnímány jako partner lékaře v péči o pacienty častěji než sestry se středoškolským vzděláním," upozornil Michal Šnorek. "Lékaři by měli být připraveni na kritiku i ze strany sester, neměli by nechat konflikty bujet a čekat, že problém vyšumí, ale řešit ho v okamžiku prvních známek rozladění. Ke kontaktu se sestrami by měli využívat i neformální příležitosti, například zajít na sesternu," dodal.



Povolání budoucnosti

"Techniku si dnes za peníze může koupit každý, o kompetentní zaměstnance vzniká konkurenční boj. Povolání sestry je povoláním budoucnosti," konstatovala vedoucí oddělení Centra řízení kvality FN Plzeň Mgr. Nina Müllerová. Připomněla, že právě uplynulý měsíc květen je měsícem sester a 12. květen Mezinárodním dnem sester. Nedostatek sester v Česku doložila údaji z Ústavu zdravotnických informací a statistiky - podle nich jsou v současné době mírně v "černých číslech" pouze kraje Středočeský, Jihočeský, Moravskoslezský a Vysočina, nejvíc sester dlouhodobě chybí v Praze. Příčiny jejich odchodu ze zdravotnických zařízení jsou finanční i osobní (péče o vlastní rodinu), dále syndrom vyhoření, nízká prestiž profese, časté přesčasy, vysoká náročnost a nevyhovující skladba pracovních činností, mezi nimiž převažuje administrativa na úkor péče o pacienta. Podle registru zdravotnických pracovníků působilo v roce 2009 v ČR 95 924 registrovaných všeobecných sester-žen a 1505 mužů. "Vzdělání je a bude konkurenční výhodou," uzavřela magistra Müllerová část sdělení zaměřenou na profesní kompetence sester. Program konference zakončila přednáška MUDr. Michala Krčmáře, Ph.D., z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí o močové inkontinenci a poté byly předány certifikáty.

Název zdroje: Zdravotnické noviny

PŘIHLASTE MISS SESTRU SVÉ ORDINACE!

Od 1. června se mohou ženy a dívky nelékařských zdravotnických profesí hlásit do soutěžního projektu Miss sestra 2010 společnosti We Make Media, s. r. o. Své oblíbené sestřičky a ostatní nelékařky mohou do soutěže přihlásit a následně hlasovat o jejich postupu do dalších kol i lékaři, pacienti, známí či kolegové. Přihlášky je možné zasílat prostřednictvím webové stránky www.misssestra.cz, a to až do konce srpna. Cílem je najít Miss sestru s pěti "S" - sympatickou, srdečnou, spolehlivou, společenskou a stylovou.

Finále bude v lednu. Návrhy na svoji Miss sestru posílejte prostřednictvím formuláře, který najdete na www.misssestra.cz. Na stejné adrese je následně možné prohlížet si profily přihlášených a od 1. září začít hlasovat o jejich postupu. Finálový večer proběhne v rámci 2. reprezentačního plesu sester s názvem "Sestry na sál!" 14. ledna 2011 v Obecním domě, kde o vítězkách rozhodne porota. Během celého projektu budou mít soutěžící možnost poznat známé osobnosti, prožít mnoho nového a hlavně odpoutat se od své náročné práce.

Název zdroje: Zdravotnické noviny

OŠETŘOVATELKA MUSÍ BÝT DIPLOMAT I ZDATNÝ ŘIDIČ

Eliška Hlaváčová z Českého červeného kříže jezdí každý den za lidmi, kteří potřebují ošetřovatelskou péči. Pomáhala také při povodních/Ženy v uniformě.

České Budějovice - Diplomatické jednání, organizační schopnosti, fyzické síly i umění zaparkovat v ucpaném městě. To všechno musí zvládat Eliška Hlaváčová, která pracuje jako vrchní sestra v domácí ošetřovatelské péči českobudějovické pobočky Českého červeného kříže (ČČK).

"Jako malá jsem měla blízko ke zvířatům, takže jsem chtěla být zvěrolékařkou. Postupem času jsem ale poznala, že se budu radši orientovat na lidi. Moje maminka navíc pracovala jako ekonomka u Českého červeného kříže, proto jsem chodila na kurzy první pomoci," popisuje Hlaváčová. Po absolvování střední zdravotnické školy nastoupila jako sestra do budějovické nemocnice. Strávila zde 16 let, nejprve na infekčním oddělení, poté na kardiochirurgii.

Zároveň stále spolupracovala s ČČK, vyučovala první pomoc a byla v humanitární jednotce. "Jednou mě ředitelka oslovila, jestli bych u nich nechtěla pracovat jako sestřička. Já zrovna v té době uvažovala o změně, tak jsem to přijala," vypráví. U agentury domácí péče s názvem Alice, která spadá pod ČČK, je nyní dva roky. "Organizuji práci všem sestřičkám, potom je to každodenní kontakt s lékaři a příjem nových klientů. A samozřejmě stále vyjíždím jako ošetřovatelka do terénu," vyjmenovává. Zdravotní sestry se starají zhruba o 60 seniorů v Českých Budějovicích. K některým vyjíždí dvakrát denně, k jiným třeba jen jednou měsíčně na odběry krve. Nejčastěji dávají injekce, dále převazují bércové vředy nebo proleženiny, s některými pacienty cvičí, některé pouze učí, jak si například s injekcemi inzulinu poradit sami.



Přirostou k srdci

Rozdíl oproti práci v nemocnici je podle Hlaváčové veliký. "Je tu bližší kontakt s lidmi. Na oddělení v nemocnici je pacient pár dní, takže ho rozhodně nepoznám tak dokonale, jako když k němu jezdím několik let," říká. Klienti tedy sestrám přirostou k srdci, Hlaváčová však připomíná, že je zároveň nutné udržovat profesionální odstup. Sestry se proto čas od času na trase střídají a je nutné, aby každý klient znal alespoň dvě nebo tři ošetřovatelky. "Starší lidé si těžko zvykají na nové osoby, a pokud by jeho jediná sestřička měla dovolenou, byl by z toho celý nesvůj," vysvětluje .

Asi nejnáročnější na práci domácí ošetřovatelky je podle Hlaváčové komunikace s lidmi. Musí denně jednat s klienty, jejich příbuznými i lékaři. Časté problémy pramení hlavně z toho, že mnozí senioři zapomínají. U každého z nich proto sestra zapisuje svou přítomnost, protože se nejednou stalo, že klient tvrdil příbuzným, že vůbec nepřišla.

Ošetřovatelka také musí často vynaložit nemalé fyzické síly, jak na běhání do bytů ve vyšších patrech, tak na manipulaci s pacienty. "Když klient váží sto kilo a je třeba ho převalit na bok, jsou dvě ruce málo," říká Hlaváčová. Každodenní součástí práce je jízda autem. Na ranní rozvážku inzulinů poskytuje ČČK sestrám řidiče. V pozdějších hodinách už se musí po městě dopravovat samy, což zahrnuje nejen čekání v zácpách, ale také obtížné parkování v přecpaných ulicích. Když se pak sestra při cestě zdrží, může to způsobit drobné komplikace. "Zajímavé na téhle práci je, že ti klienti námi trochu žijí. Když se sestřička trochu opozdí, někteří hned volají, jestli na ně nezapomněla," přibližuje Hlaváčová.

Největší odměnou je pro zdravotnice úsměv klientů. "Když se na ně dozvoníme, což někdy bývá také obtížné, a oni nám s úsměvem otevřou," popisuje Hlaváčová.



Velká voda

Jako členka humanitární jednotky nabízela Eliška Hlaváčová pomocnou ruku také při povodních v roce 2002. "Zrovna jsem byla na mateřské, tak jsem děti svěřila do péče sestry a šla," vypráví. S kolegy pečovala o téměř 800 lidí v budovách vysokoškolských kolejí. Starat se o ty, kteří jsou vyhnáni z domova, bylo velmi náročné. Hlaváčová si zde například všimla, že většina seniorů vůbec nemá přehled o tom, jaké léky užívá. Byla ale také svědkem řady dojemných příběhů. "Bylatam evakuovaná stařenka a podařilo se nám najít její dceru. Když jsem ji tam ale vedla, tak se mi svěřila, že s maminkou už pět let nemluví, že neví, jaká bude reakce. Nakonec to bylo velmi silné, obě začaly plakat, byly šťastné, že jsou zase pohromadě, a po čase mi přišlo i poděkování," vzpomíná. Sama Hlaváčová si při povodních také prožila pernou chvilku. "V úterý ráno jsem normálně odešla pracovat a během dne voda zalila poslední most. A já zrovna měla své děti v druhé části města. Bylo těžké pomáhat ostatním a nevědět, co se děje s mou vlastní rodinou. Trvalo to dva dny, ale připadalo mi to jako celá věčnost," uzavírá.

Název zdroje: Českobudějovický deník